Moje děti mají zakázaná krátká videa, jsou největší zlo. Rodiče často podceňují i škodlivost WhastAppu, říká odbornice
Před čtyřmi lety vydala odbornice na digitální technologie Michaela Slussareff knihu Hry, sítě, porno, která měla rodičům pomoct zorientovat se v digitálním světě jejich dětí. Ten se od té doby výrazně proměnil a knihu bylo třeba aktualizovat – přibyly krátké videoformáty i umělá inteligence. Zároveň dnes děti v online prostředí čím dál častěji nacházejí i to, co by měly hledat jinde: pozornost, pochopení, blízkost. Co dnes dětem skutečně škodí a jak doma nastavit rozumné hranice? „Největší zlo? Návykové hry a krátká videa v jakékoli podobě. A pozor na WhatsApp,“ říká Michaela Slussareff.
Co jsou ty největší novinky, které si vyžádaly přepracování knihy?
Knihu nebylo potřeba zásadně přepracovat, spíš doplnit, protože se objevili AI chatboti, se kterými děti komunikují a znamená to jistá nebezpečí. Zároveň se mnohem více rozšířily formáty krátkých videí ve formě YouTube Shorts, Instagram a Facebook Reels nebo Spotlight na Snapchatu. Ve chvíli, kdy knížka původně vycházela, byl tenhle formát spojený hlavně s TikTokem – a české děti ho tehdy ještě tolik nepoužívaly. Další věc, která do knihy přibyla, je to, jak to doma nastavit, když se opravdu hodně nedaří.
Přečtěte si texty, které jdou do hloubky
Heroine se dlouhodobě věnuje tématům, která společnost často přehlíží. Jdeme do hloubky, nebojíme se složitých otázek, otevíráme důležité debaty a dáváme prostor silným osobním příběhům.
👉🏻 Díky předplatnému můžeme tuto práci dělat poctivě a dlouhodobě. Neplatíte jen za obsah, ale podporujete samotnou redakční práci.
⚠️ Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Buďte u textů, které mají smysl.
🔗 Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně.
Hry, sítě a porno už tedy nejsou největší hrozbou? Kdybyste měla vlastním dětem něco úplně zakázat, co by to bylo?
Co reálně zakazuji, jsou právě krátká videa. Z výzkumů vyplývá, že jejich sledování má negativní vliv na pozornost a kognitivní funkce. Další toxická věc jsou takové ty jednoduché hry na telefonu, jako třeba Brawl Stars, které obsahují spoustu lootboxů (náhodných odměn za peníze) a dalších návykových prvků. Fungují na principu dopaminového odměňování, takže nemají daleko ke klasickému gamblingu. Moje děti hry hrají, ale pečlivě vybíráme ty dobré – a zdaleka nemusí být jenom vzdělávací. Mohou být vizuálně krásné nebo narativně zajímavé a je fajn, když se u nich musí trochu přemýšlet a překonávat překážky. Přínosné jsou i hry, které se dají hrát ve dvou, s rodičem nebo sourozencem. Na hraní není nic špatného, ale vybírejme hry, které jsou vytvořeny bez úmyslu tahat děti do hry co nejčastěji a prodávat jim virtuální předměty. Krátká videa a návykové hry jsou pro mě takové „virtuální chipsy“, které nechci, aby moje děti konzumovaly.
Mám dvě dcery a hry tak moc neřešíme – co problematického dnes dělají na internetu dívky?
Hodně zrádný je WhatsApp, protože je to běžný komunikační prostředek, který rodiče často vnímají jako bezpečný. Jenže obsahuje taky třeba takzvané kanály, kde jedenáctileté holčičky sdílejí celý svůj život a od rána do večera přemýšlejí nad tím, jak potěšit svoji komunitu sledujících. Zároveň se v těchto skupinách mohou setkat s obsahem, který by samy nevyhledaly a na který nejsou připravené. Česká televize nedávno vysílala dokument WhatsApp, kámo, kde je to dobře popsané. Další věc, se kterou doma bojujeme, je neustálé kontrolování, jestli mi náhodou někdo nenapsal. Zavedli jsme proto pravidlo, že necháváme telefony na jednom místě v předsíni, abychom je neměli vedle sebe třeba při čtení. Kontakt s kamarády je v určitém věku samozřejmě důležitý, ale je dobré najít hranice.
V rozhovoru se ještě dočtete:
- Jaké hry a aplikace považuje Michaela Slussareff za užitečné
- Proč je WhatsApp pro děti méně bezpečný, než si mnoho rodičů myslí
- Jak nastavit teenagerům hranice a nepřijít přitom o jejich důvěru
Koukají dnešní děti ještě na porno, nebo už jsou krátká videa atraktivnější?
Určitě ano. Může to začínat nevinně, třeba formou nějakých porno GIFů, ale dostává se to do jejich telefonu v čím dál nižším věku. Bohužel nám chybí přesná data v Česku i v Evropě, ale z toho, co se dozvídáme ve školách i od policie, vyplývá, že si děti tyto věci mezi sebou posílají už velmi brzy – často už ve druhé, třetí třídě.
