„Konkurovat fast fashion je boj Davida s Goliášem,“ myslí si návrhářky, jejichž šaty nosí zákaznice i dvacet let
Začínaly v devadesátkách, bez sociálních sítí a s touhou dělat oblečení, které samy chtěly nosit. Po 33 letech Ivana Šafránková a Alexandra Pavalová z Timoure et Group stále navrhují i vyrábějí v Česku a věří v kvalitní, nadčasový šatník. Na konci října ale uzavřely svou původní pobočku na Starém městě v Praze. Proč se tak rozhodly? Co se v módě od devadesátých let změnilo – a co zůstává stejné? O začátcích, řemesle, konkurenci fast fashion i o tom, proč dobré oblečení může sloužit desítky let, vypráví Ivana Šafránková.
Letos slavíte 33 let existence. Kde se vzal nápad založit značku? A jak vzniklo jméno Timoure et Group?
Obě jsme vystudovaly na UMPRUM módní design a individuální modelová tvorba nás neuspokojovala. Najít v té době na trhu skvěle padnoucí sako nebo kabát bylo nemožné. Toužily jsme vytvořit módní značku srovnatelnou se zahraničními, osobitý brand s věcmi, které jsme samy chtěly nosit. Bavila nás móda první republiky, maskulinní prvky v dámském šatníku a zároveň elegance a noblesa. A kvalitní řemeslo. Název vymyslel kamarád Karel Babíček: Timur a jeho parta byla naše povinná četba na základce, proto to v devadesátkách každý považoval za dobrý vtip. Překlad do francouzštiny nám přišel jako pěkný jinotaj.
V rozhovoru se dále dočtete:
- Čím vůbec může malá značka konkurovat velkým řetězcům
- Jak se za posledních 30 let proměnilo oblékání Češek
- Jak influenceři a algoritmy stírají módní individualitu
- Kdo dnes v módě udává trendy a kam si jezdí návrhářky pro inspiraci
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Jak tehdy probíhal rozjezd značky? Kde jste získávaly zákaznice?
Z dnešního pohledu to šlo vlastně snadno, trh byl hladový a skvěle fungovala šeptanda. Spokojené zákaznice přiváděly další, o nově vznikající značky a návrháře se navíc zajímala média a díky tomu jsme se ocitly v prvním vydání české ELLE. Být v tištěném médiu tehdy znamenalo být vidět. Každý rok jsme pořádaly autorskou módní přehlídku. Sponzorům jsme dali loga na pozvánku, před příchodem sociálních sítí to pro ně byla skvělá reklama. Takže jsme udělaly kolekci, představily ji na přehlídce, kam jsme pozvaly odběratele, a ti potom prodávali naše věci v buticích po celé republice.
