Křeččí závod. O dětech, které přijdou a odejdou

„Tak jaký to bylo?“ ptám se manžela po víkendovce s kamarády.

„Jako dycky,“ odpoví v duchu „co se stalo na vandru, zůstane na vandru.“

„A byly zase křeččí závody?“ nechci se nechat odbýt dvouslovnou odpovědí.

„Co myslíš?“ ušklíbne se a začne uprostřed obýváku vytahovat z krosny smradlavé promočené oblečení, ze kterého se sype jehličí a bláto.

„A seš v poho?“ rozhodnu se dál nevyzvídat, ale chci se ujistit, že to na něm nezanechalo následky.

„Jasný. Do těchhle debat už se zatáhnout nenechám,“ ujišťuje mě a já ho s tím mokrým svinstvem vykážu rovnou do prádelny.