Nejhorší balící hláška: Ahoj, jak se máš? Společná řeč vzniká, když jsme ochotni naslouchat, připomíná festival AFO

Uživatel 1: Ahoj! Jak se máš?

Uživatel 2: píše zprávu…

Uživatel 2: píše zprávu…

Uživatel 2: Dobře…

Uživatel 2: opustil(a) chat

Seznamování patří k nejběžnějším lidským zkušenostem. Začíná to často nenápadně. Jednou otázkou, jedním pozdravem nebo krátkou zprávou na displeji. Seznamování ale není jen romantická představa nového začátku. Je to také prostor plný očekávání, nejistoty i drobných nedorozumění.

Společná řeč v Olomouci

Hlavním tématem letošního 61. ročníku mezinárodního festivalu populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc je Společná řeč. Jde o průsečík hodnot a názorů, který vytváří základ pro porozumění a spolupráci. Není však samozřejmostí, zvlášť v době roztříštěné komunikace. Vzniká jen tehdy, když jsme ochotni naslouchat.

Tematické sekce rozvíjejí hlavní motiv festivalu a reflektují aktuální společenská i vědecká témata, která dramaturgy zajímají nebo se jich osobně dotýkají. Každá sekce tak během festivalu vytváří vlastní příběh i sdělení. V rámci nesoutěžního programu uvádíme sekci Ahoj! Jak se máš?, věnovanou fenoménu seznamování. Sekci inspirovaly naše vlastní zkušenosti, nevydařená rande, příběhy blízkých i současná situace ve společnosti. Všímaly jsme si, jak obtížné je po odchodu ze školy navazovat nová přátelství. Jak se proměňuje randění v době aplikací. O co častěji zaznívá slovo „samota“ napříč generacemi.

Seznamování otevírá možnosti nových kontaktů, může být krásným začátkem něčeho nového. Přesto se při něm často nevyhneme pocitu úzkosti a nejistoty. Moderní seznamování dnes výrazně formují nové technologie, od algoritmů seznamek po nekonečná chatovací vlákna. Spolu s nimi se proměňují i reakce našeho mozku, které ovlivňují přitažlivost, důvěru či strach z odmítnutí. Mění se kulturní normy a způsoby navazování přátelství i partnerských vztahů. S tím vším nenápadně rostou i naše (často nereálná) očekávání.

Rozhodly jsme se proto podívat se na seznamování z různých úhlů. Skrze odlišné vědecké přístupy, dokumentární film i osobní výpovědi zkoumáme, co všechno dnes utváří naše vztahy. Nejde přitom jen o český kontext, ale o globální fenomén osamělosti, proměnu mezigeneračního dialogu i otázku, jak si v současném kulturním prostředí budujeme nové vztahy a navazujeme blízkost s jinými lidmi.

Začíná to otázkou „Ahoj! Jak se máš?“

Název filmové sekce jsme zvolily záměrně, protože je to jedno z nejčastějších konverzačních spojení na světě a zároveň věta, která se pravidelně objevuje na seznamech „nejhorších balicích hlášek“. Výběr byl tedy po krátké diskusi jasný. Větu vnímáme jako zdvořilostní formalitu, ale může za ní být také skutečný zájem. Je nenápadná a někdy banální, a přesto nese obrovský potenciál, podle toho, kolik prostoru jí dáme.

Někdy se z jednoduchého „Ahoj! Jak se máš?“ stane několik hodin rozhovoru, který se může proměnit v roky přátelství nebo partnerství. Jindy otázka vyšumí bez odpovědi do ticha a ztratí se v nekonečném proudu online zpráv. Otázka může být také připomínkou, že na nás někdo myslí. Dokáže potěšit, dojmout i zabolet.

Sekce je pozvánkou k přemýšlení nad tím, co dnes znamená být v kontaktu, hledat blízkost a proč je to někdy těžší, než by se zdálo. Nehledá jednoduché návody ani odpovědi, ale spíš klade otázky a podněcuje k tomu, abychom si na ně odpovídali. Upřímněji než jen slovem „dobře“.

Připojuji hráče, hra se načítá

Nová média zásadně ovlivňují způsoby, jakými se seznamujeme. Nemusíme se totiž nutně ani potkávat v reálném světě, stačí nám počítač a přístup k internetu. Sociální sítě umožňují neustálý kontakt kdekoliv a kdykoliv. A díky moderním technologiím a propojení se můžeme také stát kýmkoliv.

Seznamování na internetu už dávno neprobíhá jen prostřednictvím zpráv nebo profilů na seznamkách. Stále více mladých lidí dnes navazuje vztahy ve virtuálních světech, kde se mohou setkávat, mluvit spolu a sdílet každodenní chvíle prostřednictvím digitálních avatarů. Jedním z nejzajímavějších prostředí tohoto typu je platforma VRChat. Uživatelé tu mohou být draky, kočkami i popkulturními postavami a měnit svou podobu. Virtuální identita zde hraje klíčovou roli.

Dokumentární film Potkali se ve VR (We Met in Virtual Reality, 2022) je náhledem do rozmanitého fantasy prostředí. Ukazuje nám online svět, který dokáže spojovat různé národnosti, kultury a smazávat předsudky. Lidé se zde zamilovávají, nacházejí nová přátelství či se učí nové dovednosti. Obzvlášť během pandemie covidu se online prostředí stalo pro mnoho z nich hlavním místem sociálního kontaktu. Nabízí tak nejen pohled na nové způsoby seznamování, ale i důležitou ukázku toho, jak se proměňují mezilidské vztahy v digitálním věku.

Kouknu a vidím, akorát že vůbec

První dojem je důležitý. Tuto větu jste pravděpodobně slyšeli od nejednoho vztahového kouče, koučky nebo personalistů. Možná jste si také všimli, že při setkání s novým člověkem vaše podvědomí automaticky vyhodnocuje jeho vzhled či chování ještě dříve, než spolu prohodíte jediné slovo. Toto kognitivní zkreslení nás ale může až příliš ovlivnit a nepříjemně zkomplikovat další části seznamování.

Věda ukazuje, že mnohé tělesné a psychické reakce vědomě neřídíme a náš mozek i smysly vyhodnocují podněty rychleji, než si je stačíme uvědomit. Podle výrazu tváře či tónu hlasu si téměř okamžitě vytváříme úsudek, formovaný kulturou i zakořeněnými stereotypy.

Skrze dokument Tvář a hlas: Síla prvního dojmu (Face and Voice: The Power of Our First Impression, 2022) se zaměřujeme na vědu stojící za tímto rychlým, a přesto složitým procesem, jenž má v počáteční lidské konverzaci možná větší roli, než si chceme připustit. Primárně se podíváme na význam hlasu a vizuální projevy emocí v obličeji. Konverzace totiž začíná už prvním pohledem.

Kým musíš být, aby tě chtěli?

Když se lidem v reálném životě nedaří seznámit nebo nevědí, jak na to, často si stáhnou online seznamovací aplikace. Ty dnes nabízejí téměř nekonečné množství profilů a možností, mezi kterými si člověk vybírá. Přesto se stává, že ani v tomto prostředí nenajdou nikoho, kdo by skutečně odpovídal jejich představám. Objevují se proto i nové formy podpory. Seznamovací koučové a koučky či psychologové a psycholožky radí s úpravou profilů, s tím, jak působit atraktivněji nebo jak navazovat kontakt i mimo online svět, třeba přímo v ulicích města.

V prostředí seznamovacích aplikací si na svůj profil přidáváme ty nejlepší fotografie a snažíme se zaujmout, abychom získali onen „swipe doprava“. Proč ale často prezentujeme idealizovanou verzi sebe sama? Co to vypovídá o našich představách o vztazích a o nás samotných?

Právě tyto otázky nás s kolegyní přivedly ke snímku Hra o lásku (The Dating Game, 2025), který sleduje seznamování mladých lidí v současné Číně. Zajímalo nás, jak mladí lidé, zejména muži, hledají partnerské vztahy a jaké strategie při seznamování volí. Snímek ukazuje, jak do procesu seznamování a hledání partnera vstupují osobní nejistoty, rodinné zkušenosti i širší společenský tlak.

Co o tobě vyprávím...

Samotu dnes často spojujeme především s mladou generací. Ve skutečnosti se ale dotýká lidí napříč věkem a může mít mnoho podob. Někdy přichází ve chvíli, kdy člověk dlouhodobě žije bez partnera, jindy se může objevit i tehdy, když je kolem nás mnoho lidí. Pocit izolace totiž nevzniká jen z fyzické nepřítomnosti druhých, ale i z toho, že s námi nikdo skutečně nesdílí naši každodennost.

Mnozí lidé se v samotě a izolaci ocitají po velkých životních změnách, po rozvodu nebo po ztrátě partnera, se kterým strávili dlouhé roky. Návrat domů do prázdného prostoru pak může být jedním z nejsilnějších momentů, kdy se pocit samoty naplno projeví.

Zatímco mladí lidé mohou pozitivní i negativní stránky single života sdílet s přáteli nebo na sociálních sítích, starší generace vyrůstaly v jiném prostředí a často se s okolním světem nedokážou propojit stejným způsobem. O to důležitější je pro ně skutečný lidský kontakt a někdo, komu mohou vyprávět o blízkých, které ztratili. To, co je pro někoho jen obyčejnou součástí dne, se pro jiné může stát vzácným okamžikem sdílení.

Snímek Navždy v srdci mém (Echo of You, 2023) otevírá téma stáří, samoty a života po ztrátě partnera. Blízké vztahy totiž formují náš každodenní svět mnohem více, než si často uvědomujeme, a jejich ztráta může člověka hluboce proměnit. Změní se rytmus dne, drobné každodenní rituály i způsob, jakým sdílíme své vzpomínky a zkušenosti.

Jak se tedy doopravdy máš?

Sekce Ahoj! Jak se máš? se nesnaží nabídnout jasný návod na to, jak se seznámit nebo jak si udržet vztah. Filmy v této sekci ukazují, že vztahy vznikají v mnoha různých prostředích – v online světech, v rychlých prvních dojmech, v tlaku společnosti i v tichu samoty.

Pokud vás zajímá, jak věda, technologie i osobní zkušenosti formují naše vztahy, zveme vás na projekce a diskuse v rámci letošního ročníku AFO. Třeba právě tady zažijete nová setkání a možná i rozhovory, které spustíte prostým: „Ahoj, jak se máš?“