Diskuze k článku:

Jak bezpečná je tvoje náruč, maminko? Trauma je slepou skvrnou rodičovství

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

aurbanova | 26. 10. 2021 17:08

Jednou větou. "Rodič, který si v sobě nese neošetřené trauma, může nechtě ubližovat svým dětem a tohle trauma přenášet dál." Myslím, že je z článku zřejmé, že nejde o trauma typu autonehoda nebo znásilnění, ale spíše nezpracovanou emocionální bolest nebo stres, často z našeho dětství, která v náročné rodičovské rodiče vyplouvá na povrch.
Nevím jak vy, ale já se v tom celkem vidím a myslím, že spousta čtenářů taky.

+19
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

umfa | 26. 10. 2021 9:50

Tak je mi to o něco jasnější. Já si myslel, že jenom přibylo ufňukánků a snowflakes, neodpovědných za své chování, protože za něj může trauma z dětství. A ona se jenom změnila definice traumatu :-)

-17
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Pavel | 28. 10. 2021 11:57 | reakce na Anna - 26. 10. 2021 17:08

Děkuji za Vaši reakci, paní Urbanová. Bohužel jste ale nenabídla odpověď na mou otázku.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Patisson | 28. 10. 2021 8:29

Konečně článek, který zmiňuje to zamrznutí! Moc děkuji! Zažila jsem jako batole šok, který se mi pořád vrací v podobě odpojení, kdy nejsem schopna ani myslet, mluvit, nic. Musím vždycky chvíli počkat, až se mi " drátky zaseknou zpátky do elektřiny. Lidé to bohužel netuší a když se mi to stane, tak mi moc nápomocni nejsou spíš naopak je to akorát popudí. Bohužel, to trauma je tak "vosaté" ( tzn. letité), že se na něj nabalila spousta situací jako sněhová koule, které to spouštějí také. Takže situace s učitelkami, lékaři, spolužáky... Oni to berou tako pasivní agresi, když na mě mluví a já neodpovídám, protože prostě nemohu. Tu stresovou situaci, která tomu předcházela vidím jenom já... Hodně se mi od toho odvíjí život. Bohužel je to jako takový nerozpletitelný zacuchanec nití a je blbé, že prostě nedokážu odhadnout, kdy to přijde. Nekdy stačí dusná atmosféra.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Evkak | 27. 10. 2021 16:13

Mě vadí, dělat z toho, co popisuje článek obecně zažitý vzorec, ze zkušenosti vím, že to je prostě typem člověka a tím, jak s problémy a emocemi pracuje ... Problém některých jednotlivců je, neumět si svoje selhání připustit stylem jsem omylná, mám nějaké emoce, potřeby, pocity a dělám chyby. Musím si je obalit polštářem, kdyby (kdyby mi maminka neříkala, kdyby tatínek nedělal, kdybych měla možnost ...) ale chyby a věci, kterých budete litovat budete i bez toho kdyby. Možná jiným způsobem, ale budete. Bohužel tomu nahrává doba sociálních sítí a toho, jak se vytvořil (internetový) kult bezchybných rodičů. Rodičů, kteří zvládnou bez námahy a v podstatě bez výchovy (ne)vychovat dokonalé dítě, které se rodí zodpovědné, všechno se naučí samo a hned, po jednom vysvětlení, v roce a půl zvládne nočník, uvařit, napočítat do deseti, nemá žádné záchvaty vzteku a je senzibilní, vysoce inteligentní, samostatná, dokonalá a jedinečná osobnost. Průměrně schopná matka za 24 hodin stihne rozvézt své 3 děti do šesti kroužků, být 8 hodin v práci, udělat svačiny, oběd, dvě teplé večeře, každý den perfektně uklidit, další 4 hodiny udělat dětem psychoanalýzu jejich potřeb a pocitů, jít s nimi na dvě hodiny ven vymáchat se do bláta, přečíst tři studie na téma jak být nejlepší rodič, zdravá výživa, dětská psychologie a pak ještě alespoň 3x obšťastnit manžela, přitom není unavená, je plná energie, dokonale šťastná a naplněná. Na děti ani manžela nezvýšila hlas, nikdy jí neujely nervy ani v zoufalství nešupla hystericky řvoucímu dítěti v obchodě jednu po prdeli .... pardon, vlastně dvouletému dítěti to stačilo jednou v klidu vysvětlit ... Pak je tu průměrná ženská, která má průměrně inteligentní a emocionální dítě a ptá se proč když dělá maximum je unavená, manžel má domácnosti plné zuby neobšťastněn tak půl roku jde radši do hospody, dítě se čas od času vzteká, dokonce ani ve dvou letech neumí plynně anglicky a matka mu občas v návalu únavy, vzteku, frustrace na něj zařve (případně jednu šupne po prdeli) a jde plakat do sprchy, s pocitem, že je úplně k ničemu, protože není jak paní Ofélie z webináře, která to všechno zvládá, ale spíš jako její matka, kterou díky facebook masírce nenávidí, protože nebyla dokonalá jako paní Ofélie ... Je mi líto, ale většina z nás jsou jen lidi. Mají nějaké potřeby, emoce a dělají chyby. Pokud mi nikdy něco rodiče řekli, dali na zadek, obvykle to nedělali jen proto, aby dítě poškodili, nedávali mi vždy jen bioeko stravu, montessori hračky, ale dali mi pocit, že mě i přes jejich i moje chyby mají rádi a že se na ně můžu spolehnout

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel | 27. 10. 2021 15:32

@Lucie - a co je podstatné - pokud má člověk problém už s vědomým zpracováním zážitku, pak se to samozřejmě negativně projeví na jeho podvědomí, které mu pak může způsobovat problémy i o desítky let později.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel | 27. 10. 2021 15:30

@Lucie - nesvaloval bych hned všechno na podvědomí/nevědomí. Ono totiž to, jak vnímáme situaci, která pro jednoho může být průšvih, zatímco pro jinému to nevadí, nezačíná v podvědomí. Začíná to vždy vědomým zpracováváním dané situace. Nejprve něco vidíme, slyšíme. Pak na to reagujeme emočně. Pak rozumově. A pak teprve se zkušenost otiskne do podvědomí.

Co chce, podle mého názoru, Evka říct je, že spousta lidí má problémy už s vědomým zpracováváním zážitků. A to silně závisí na věcech, které každý z nás aspoň do určité míry ovlivnit. A pokud to můžeme ovlivnit, pak se můžeme ptát, proč to neděláme. Není v tom žádná devalvace ani dehonestace. Tím, že z toho uděláte tabu, uznačením za nepatřičné jednání, nikomu nepomáháte.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie | 27. 10. 2021 12:28

Evka, to je smutný, mít potřebu devalvovat prožitky jiných lidi... Prostě každý jsme jiný, co jednomu nevadí nebo dokonce prospívá, může byt pro jiného zásadní průšvih. Asi tady nejde o to, za každou cenu omlouvat nedostatky tím, že za ně může někdo jiný, spíš o to, že existuje řada prožitků, často uklizených v nevědomí, které nás mohou ovlivňovat i po dost dlouhé době. Případná sebereflexe spíš bude stimulovat ten osobní rozvoj.

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Evka | 27. 10. 2021 11:26

Souhlasím ... Ono je pohodlnější fnukat, nechat se litovat (tím nechci dehonestovat lidi, kteří opravdu prošli skutečným traumatem) Můžu tím omluvit svoje nedostatky ve výchově a v životě, místo tohoto, aby člověk na sobě pořádně pracoval. Ono je pohodlnější udělat z vlastních rodičů nelítostné zrůdy a ze sebe nechybujiciho dokonalého člověka, za jehož problémy může vždy nikdo jiný a místo sebereflexe strčit hlavu do písku a omlouvat tím svoje nedostatky ve výchově ... Každá doba má své standarty, nějaké vazby Člověk si z nich může vzít ponaučení, člověk je může přejmout, protože mu nevadily, člověk proti nim může bojovat, ale dneska je otravná móda být traumatizovaný s prominutím z h*vna a místo řešení v realitě ho hledat ve 30 let vzdálené minulosti

-6
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jouda | 27. 10. 2021 9:52 | reakce na Pavel - 26. 10. 2021 13:45

Duvod pro sepsani tohoto clanku je pomerne jednoduchy.
Kazdy se musi nejak zivit a dela to, jak dovede.

-4
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Jouda | 27. 10. 2021 9:51

V teto oblasti doporucuju studium parkinsonovych zakonu.

Kdyz se premnozi urednici, zacnou si generovat praci, zbytecny byrokraticky opruz.

Kdyz se premnozi absolventi humanitnich fakult, dojde ke stejnemu fenomenu.
A tak tu mame hromadu odborniku na rypani se v houne.

Apropos, sam jsem obeti traumatu. Dneska rano nemeli v Albertu syrove croissanty a musel jsem snidat ty hnusne maslove.

-7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Helena | 26. 10. 2021 21:11

Neni mi jasne, jake konkretni terapie by tedy mohly rodici pomoci.V clanku se hovori jen o tech rychlych a ne vzdy dobre fungujicich.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michal Macek | 26. 10. 2021 18:51

samozrejme je dobre snazit se byt dobrym rodicem. ale mozna je taky na case si priznat, ze vy, stejne jako vasi rodice a jejich rodice jste jenom lidi. a lidi delaji chyby. i tak se jim ale z nas podarilo vychovat lidi, kteri premysleji o tom, jak byt lepsim rodicem a chteji byt lepsim rodicem. a to je uspech podle me. ano, nasi rodice nebyli dokonali a jejich vychova taky ne. ale snazili se. a to same plati pro nas

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Anna | 26. 10. 2021 17:08

Jednou větou. "Rodič, který si v sobě nese neošetřené trauma, může nechtě ubližovat svým dětem a tohle trauma přenášet dál." Myslím, že je z článku zřejmé, že nejde o trauma typu autonehoda nebo znásilnění, ale spíše nezpracovanou emocionální bolest nebo stres, často z našeho dětství, která v náročné rodičovské rodiče vyplouvá na povrch.
Nevím jak vy, ale já se v tom celkem vidím a myslím, že spousta čtenářů taky.

+19
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavel | 26. 10. 2021 13:45

Ten článek nemá hlavu ani patu. V jednom odstavci se mluví o tom, jak vychováváme děti podle vzorů, kterým jsme se chtěli vyhnout, pak popisuje dýchání při stresových situacích, jen aby dále popisoval traumata u dětí způsobem, jako by vždy šlo rovnou o PTSD a v tomto duchu pokračuje až na konec. A místo nějakých logických návazností jen oslí můstky.

Můžete mi někdo vysvětlit, o čem ten článek vlastně je, protože moc návodný k tomu není ani nadpis. Ideálně jednou jednoduchou větou, abychom se vyhnuli oslím můstkům. Děkuji.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

umfa | 26. 10. 2021 9:50

Tak je mi to o něco jasnější. Já si myslel, že jenom přibylo ufňukánků a snowflakes, neodpovědných za své chování, protože za něj může trauma z dětství. A ona se jenom změnila definice traumatu :-)

-17
Reagovat | Citovat | Nahlásit