Diskuze k článku:

Neschopná být mámou

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Jaja | 21. 9. 2019 7:23

Jsem pred porodem a doma mi pobyhaji jiz dve deti. Vas clanek me pohladil. Jako by jste nakoukli do me duse meho srdce a zacali vymetat ty pradavne pavuciny. Dojalo me to a vehnalo slzy do oci a poskytlo mi to utechu. Dekuju. Jsem obhajce toho že každý ma pravo na to udelat chyby ale uprimne nesu si je zivotem jako osobni selhani a je mile cist ze za to uplne nemuzu. Opravdu moc dekuji.

+39
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Karolína | 20. 9. 2019 18:51

Přikrm tříměsíčnímu Theodorovi? Jen doufám, že je to překlep.

-58
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Pavla | 23. 1. 2020 11:29

Když čtu nějaké ty Vaše příběhy musím se smát... Je to vždy něco za něco, tak to dala příroda že ani ten nejlepší odborný specialista nebo lékař nemůže za to když je žena taková nebo maková a že během těhotenství, porodu a po prožívá trauma... Tak před tím než splodila dítě si měla nejdříve rozmyslet zda chce být matkou... A ne potom jen si vyzlívat zlost na lékaře, porodní asistentky atd... Musí nejdříve přijat sama sebe jaká je a potom hledat chyby na ostatních proč to tak a tak bylo..Proboha pokud se Vám něco nelíbí v nemocnicích-přístup lékaře nebo personálu vždy máte tu možnost se bránit, ale pokud si někdo nechá jen kakati na hlavu tak to pak dopadá...

-7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Michaela | 11. 1. 2020 7:21 | reakce na Karolína - 20. 9. 2019 18:51

Paní tím jistě myslela příkrm ve formě umělého mléka :)

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Alena | 18. 12. 2019 13:26 | reakce na Karolína - 20. 9. 2019 18:51

Příkrm zde chápu jako umělé mléko. Taky jsem kojila a dokrmovala umělým, protože mateřské samo o sobě prostě v tu chvíli nestačilo.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Kačena | 28. 10. 2019 0:14 | reakce na Karolína - 20. 9. 2019 18:51

Pokud má málo mlíka, předpokládala bych, že mu dává umělý mlíko, ne?

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Janina | 25. 10. 2019 6:54

Dobry den, jsem tri mesice po porodu a nestacim se divit, kolik komplikaci po porodu muze zena resit... Kdyz uz konecne vypadaji stehy a nemusi do sprchy po kazdem curani, tak nastava obdobi, kdy si zacne uvedomovat, jake zmeny se odehraly na jejim tele... At uz se jedna o strie po celem tele, ozyvajici se jizvu po nastrihu, rozestup brisnich svalu, uniky moci, hemoroidy, pokles panevniho dna, nebo menstruaci, o ktere si naivne myslela, ze se dostavi mnohem pozdeji, ale vratila se naopak hned po sestinedeli... :-( bohuzel najit na internetu kvalitni zdroje informaci je utopie, verim, ze spousta zen pak konci ctenim diskuzi na ruznych webovych portalech a googlenim alespon nejaky informaci, protoze jejich gynekolog se tvari, ze jsou naprosto v poradku (konkretne fotky poklesu delohy me desi ze spani jeste ted...). Mam doma uplne nejhodnejsi dite, presto porad brecim, protoze me desi, jake nasledky na me porod zanechal a nevim, zda budu nekdy schopna toto podstoupit znovu :-( Bylo by, prosim, mozne napsat clanek i na toto tema? Dekuji.

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Vlaďka83 | 21. 10. 2019 13:05

Mám za sebou druhý porod. Začátkem srpna se mi narodil druhý syn. Ten první proběhl před 6ti roky v Ostravě, ten druhý v malé klinice v Kelheimu (Bavorsko). Ještě nemám sílu srovnávat, ale jednou se taky svěřím v plné míře. První porod mi doslova ukradli! Druhé těhotenství sem ztrávila v depresích a strachu z porodu. Na Hebbame jsem v 7 měsíci hystericky řvala, že nic nechci, že chci být sama, že já nevím co všechno. A ona to chápala... Porod nebyl uplně podle mých představ, ale srovnala jsem se s tím během 20min (drobeček to tak prostě chtěl). Problémy mi nastaly až po porodu - ozvaly se jizvy a špatné švy z prvního porodu. V šestinedělí jsem běhala po lékařích a nakonec zkončila s rozsáhlým zánětem ledvin (po prvním porodu mi šili i zakončení močové trubice a já mám od té doby opravdu problémy) v nemocnici. Světe div se, ale i přes antibiotika podávaná nitrožilně jsem byla na pokoji s malým a celou dobu jsem kojila! Nikdo v Regensburgu na urologii nespochybnil moje právo na mateřství, nikdo mi syna neukrad jako po prvním porodu! Ano, je to čerstvé, ještě se obviňuju, ale teď vím, že mám na to, i když mě nejspíš v budoucnu čeká plastická operace, která konečně napraví rány po prvním porodu, i když podle českých lékařů byl bez komplikací a vše bylo a je v pořádku a naprosto v normě...
Držte se maminy!

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Adéla | 17. 10. 2019 15:28 | reakce na Karolína - 20. 9. 2019 18:51

Předpokládám, že myslí UM, když pak říká, že nemá dost mlíka.. :)

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Heli | 17. 10. 2019 14:57 | reakce na Karolína - 20. 9. 2019 18:51

Pravdepodobne mysleno dokrm umelym mlekem (vyplyva z kontextu).

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Lesana | 5. 10. 2019 23:03 | reakce na Lenka Lesana Némová - 5. 10. 2019 22:44

Po prvním porodu před 7mi lety v nemocnici, kde mi doktor "pomáhal", a všichni kolem doma mi říkali, jak mám být ráda, že je vlastně všechno v pořádku, jsem měla na všechny řvát, že já nejsem díky tomu v pořádku, ale jen jsem tiše mlčela. Scházely mi argumenty, nescházely kutálející slzy v mém sebezapření. Před 5ti měsíci jsem si porodila dceru do svých rukou (v panelákový vaně fakt pitomej nápad =D), ale trochu mi to konečně pomohlo se vyrovnat s prvním nemocničním porodem. Za tichého přihlížení mojí úžasné duly a kamarádky a mého tatínka. I tak jsem si k dceři hledala cestu přes měsíc. Se synem mi to trvalo přes půl roku. Do doby, než odezněly bolesti z fyzických zranění způsobených lékařem. Navzdory (nebo možná právě proto) mému zdravotnickému vzdělání, jsem věděla, že své další děti v porodnici neporodím. Necítím se tam paradoxně bezpečně... Děkuji, ještě jednou, za Vás a za to, co děláte...
p.s.: Sorry za myšlenkový průjem, muselo to ven =)

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Lenka Lesana Némová | 5. 10. 2019 22:44

Dobrý den Alžběto,
díky za tahle slova. Díky Vám jsem si uvědomila ten ooobří balvan, který jsem si měsíce, až léta nepřipouštěla. A to balvan "je to těžký, být samoživitelka, a být na sebe tvrdá". Pláču... je mi lépe a lépe. Chápu, že na sebe musím být hodnější. Díky, díky Vám, za Vaše slova. Způsobila mi niterný otřes.
Vstávat mohu zase s novou energií. Mám dvě malé děti, z toho mladší Noemi se narodila před 5ti měsíci. Je toho tolik. Ale prostě jen Díky a posílám obejmutí

Vděčná Lesana

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Adriana | 26. 9. 2019 13:19

Dobrý den,i já se přidám se svým příběhem, k těm co o sobě pochybovaly,možná i na vteřinu tam někde vzadu svých myšlenek zalitovaly,že se staly maminou. Pro polohu koncem pánevním jsem rodila císařem. Na sále pan anesteziolog naštván,až pohoršen,že chci celkové uspání,prý jsem sobec. ( v nemocnici kde jsem rodila neumožňují přiložení miminka při svodné anestezii,proto pro mě jediná motivace proč jít do svodné padla) Po probuzení nastala šílená bolest,nebyla jsem schopná se 10 hodin ani pohnout,posunout po posteli,zakašlat,nic,ale prý musím co nejdřív na nohy,tak šup šup maminko do sprchy! Postarší sestřička na dospáváku co každou hodinu přišla,odhodila ze mě deku,roztáhla mi nohy - už krvácíte??!! První přiložení po 4 hodinách stylem plác hlavičku na bradavku,kterou sestřička pečlivě drtila mezi prsty. Po návratu domu pocity veškeré žádné,zvláštní prázdno. Fungovala jsem jako robot,bez emocí,nakojit,přebalit,odříhno utatd. Prostě je potřeba to udělat,tak to udělám. Od prvních dní Emička trpěla na prdíky. Vyzkoušely jsme úplně všechno,nepomáhalo nic. Celých 5 měsíců šíleného pláče,řevu,někdy i 12 hodin denně. Bezmoc,vyčerpání,pochyby. Sousedka na chodbě baráku vypráví druhé jak si s tou holkou nevím rady,že mám určite málo mlíka.Jaká je to hrůza pod náma bydlet. To jsou zkratkovitě vzpomínky na náš první půl rok po porodu. Nemůžu říct,že byl pro mě porod nejkrásnějším dnem v životě,ani první měsíce. Necítila jsem k dceři nic. Nepusinkovala jsem ji,skoro na ni nemluvila. Teprve po půl roce,když jsme se na sebe jednou podívaly,tak najednou cvak. Bylo to tam. Rozbrečela jsem se konečně štěstím,né zoufalstvím jako doposud a poprvé ucítila,že jsem ráda,že ji mám. Dnes je Emičce rok a půl a jsem z ní absolutně poprděná. Takže mamky,ať už jsou ty začátky jakkoliv šílený,tak vydržte. Pak to stojí fakt za to!

+17
Reagovat | Citovat | Nahlásit

KF | 26. 9. 2019 13:19

Pred chvili jsem si poslechla rozhovor s Vami na radiu Wave. je Vas posledni dobou vsude plno a to je dobre, jen tak dal! Vase clanky a rozhovory me vzdycky potesi a povzbudi a take mam diky nim predstavu, jak to s (snad) dalsim ditetem udelat lepe, aniz bych propadala depresim, ze to s tim prvnim nebylo (porod) a neni (prace) idealni. Diky!

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

KF | 24. 9. 2019 13:36 | reakce na Alžběta Samková - 22. 9. 2019 17:41

Naprosto Vas chapu, muj syn dostaval lahev, nejprve s mym odstrikanym mlekem a pak s UM, kdyz odstrikane doslo, od cca 2 tydnu veku, daval mu ho muj muz, abych mohla stravit vecer nerusenych 20 minut v koupelne a dat si tolik potrebnou horkou sprchu. Take jsem od zhruba 7. dne po porodu pouzivala kloboucky, protoze jsem bez nich uz bolesti nezvladala kojit. Kloboucky jsem odlozila nekdy ve 2.5 mesicich veku syna, proste sam zacal sat bez nich. Totez vecerni lahev mleka-od nejakych zhruba 2,5 mesice nebyla potreba. V jeho trech mesicich jsem se musela vratit do prace (ziji ve Francii, takze to nebyla moc moje volba, ale nutnost), pres den odstrikavam a jinak kojim a doufam, ze jeste dlouho budu (syn ma skoro 7 mesicu). Myslim, ze tohle je take dulezite-rict matkam, ze i kdyz se z nejakeho duvodu odchyli od "zlatych pravidel kojeni", tak to neznamena, ze nemohou dal uspesne kojit. Psychicka pohoda ma na laktaci taky dost velky vliv.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Áda | 24. 9. 2019 12:41

Moc děkuji za článek... Když se mi po vyvolávaném porodu narodila první dcera, byla jsem v šoku úplně ze všeho... Nikdo nemluvil o tom, že se ta bezmezná mateřská láska nemusí objevit okamžitě, nenáviděla jsem se, dokonce jsem si říkala, jestli si zasloužím žít, muž byl celý týden pryč, vracel se z práce jen na víkendy, rodiče nebyli podporou vůbec, sama v domě v satelitu, kde jsem nikoho neznala, na vše sama,večer jsem se bála usnout, pže bude následovat další hrozný den, bylo to strašné životní období, přestože to nikdo nechápal... Hrozně mi pomohlo, když jsem si našla na víkend brigádu, člověk šel aspoň ven mezi lidi... Teď už mám doma cácorky dvě a jsem šťastná, ale ten začátek... Proč se nemluví o tom, že je normální být někdy na svoje dítě naštvaná, nevědět, že mateřská láska přichází postupně? Kdybych to věděla tenkrát, ušetřila bych si, a myslím, že nejen já, spoustu trápení, sebenenávisti...

+9
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Veronika | 23. 9. 2019 21:51

Karolíno, vy jste ten článek asi vůbec nepochopila co?

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Veronika | 23. 9. 2019 21:49 | reakce na Karolína - 20. 9. 2019 18:51

Karolíno, vy jste ten článek asi vůbec nepochopila co?

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

šklíba | 23. 9. 2019 20:46 | reakce na Karolína - 20. 9. 2019 18:51

Není-li dost mateřského mléka (a ne, nemyslím jen jednorázově), ať chceme nebo nechceme, je nutné miminko dokrmit, nenecháváme ho vyhladovět. A ano, nese to s sebou pocit vlastní neschopnosti potomka nakrmit, Váš komentář takový pocit ovšem ještě hezky přiživuje...

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Marta | 23. 9. 2019 20:32

Rodila jsem císařem, o pět týdnů dřív. Těžko říct, čím přesně to bylo, že voda praskla tak brzy, ale já osobně si myslím, že se mladej dostal do situace, že se, ve snaze se otočit, zamotal do šňůry a šlo mu "o kejhák",tak se prostě prokopl ven (a možný je i to,že cítil, jak moc nechci vážit 100kg :-D). Každopádně byl koncem panevnim, šňůra kolem krku a lehce pod 2,5 kilo a to jsou (prý, ale nezbývalo než věřit) důvody k sekci. Bohužel mám alergii na lokální anestetika a tak jsem měla celkovou anestezii. Po probuzení si pamatuji jen prisernou bolest a neschopnost udržel vlastní dítě v náručí, které se,ale okamžitě prisalo a pilo jak o dušu. Noc na jip a mimino jinde, jednou přivezli na kojení, pak už ne,že špatně dýchá a tečka. Pak ležím sama na pokoji a nikde nic. Břicho nic. Dítě nic. Dostala jsem se v k němu až 3.den (na dětské jip bylo nějaké hodně nemocné miminko, tak se tam nesmělo). Ten třetí den jsem se došourala o patro výš s tím,že neodejdu, dokud ho nebudu moct kojit. Chodila jsem za ním pak každé tři hodiny.
Fakt že nemám páru jak se narodil, je brutální. To,že jsem ho neudržela v náručí je zničující. Ale! Byl tam můj partner a i když nebyl na sále, byl to on,kdo ho držel v náručí a napsal mu na hrudník "startovní číslo" a za to jsem vděčná, neměl možnost s nim trávit čas v břiše, jako já, tak alespoň tahle první chvíle je jejich. Trápilo mě, že jsem to nedokázala udělat jinak, přirozeně, ale došlo mi,že jsem nic blbě neudělala. Prostě se zamotal, to se stává (má orientační smysl po tátovi.. ) a nezbývá než respektovat to, jaký je. Teď už půl roční s téměř 8mi kily. A že je náš, i když přišel bokem a dřív.
P.S. Porod císařem je taky porod (na to jsem si taky musela přijít)
P.p.s. Mluvte, plačte a taky jezte a hodně pijte (vodu)

+7
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Julia | 23. 9. 2019 20:05

Dobrý den, děkuji za článek. Zrovna sedím v porodnici kůži na kůži s dcerou a slzy mi tečou proudem že pomálu nevidím. A připadám si hrozně že nejsem schopná nakrmit své dítě. Prostě mlíko není, prosím v duchu všechny sily a svatý ať to mlíko mám. V hlavě se mi honí spoustu myšlenek které se snažím zahnat pryč. Ještě odpoledne když odešla laktační poradkyně vše se zdálo mnohem lepší, teď když venku je tma a začátek další noci vše je najednou bezútěšné. Ještě jednou děkuji že vím že nejsem sama

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

HanaMich | 23. 9. 2019 18:31 | reakce na Alžběta Samková - 22. 9. 2019 17:41

Takze "klasicka" laktacni krize? Tedy ja nevim, asi jsem mela u druheho ditete neuveritelne stesti, ktere si uvedomuji
az ted a plne docenuji, jake bylo hojitel po prvnim diteti, kde spanek byl az tak v minusu po pobytu v porodnici (nevycitam nic personalu, bylo to vse komplikovane), ze jsem nekolik dni sve ditko nevnimala. Druhe od porodnice drzelo sestihodinovy spanek, i v dobe krize, kdy jsem pres den prikladala k prsu i treba po hodine a mela pocit, ze uz asi saje snad mou krev. :-)

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

starasova | 23. 9. 2019 15:39

Já moc obdivuju generaci mých babiček. Moje maminka je ze šesti dětí a manželova dokonce z deseti dětí. Jedna babička se narodila 1895 a druhá 1898. Neumím si to vůbec představit. Jen mě mrzí, že jsem se jich víc neptala, dokud tu byly s námi. Když jsem si svojí babičce postěžovala, že se dvěma dětmi nic nestíhám, tak se jen srdečně zasmála.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Pavlína | 23. 9. 2019 2:41 | reakce na Karolína - 20. 9. 2019 18:51

Tak přesně to jsou ty druhy komentářů, které novopečená maminka stoprocentně nepotřebuje...

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Jitka Klímová | 22. 9. 2019 23:08 | reakce na Karolína - 20. 9. 2019 18:51

Dobrý den, z obsahu příspěvku jsem pochopila, že matka neměla dostatek mléka. Proto nechápu, kde by měl být překlep. Pěkný večer.

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Tereza | 22. 9. 2019 22:59

Velice za tento článek děkuji. Syn zanedlouho oslaví své třetí narozeniny, ale začátky byly opravdu velmi těžké. Upřímně souhlasím s tím, že ženám po porodu chybí informace, co se to vlastně stalo :) Obzvlášť pokud je porod komplikovaný. S vlastním porodem jsem se zatím ještě nevyrovnala, s dítětem už naštěstí ano. Ale když se podívám zpět na první měsíce, přiznávám, že to byl brutální držkopád. Masáž okolí ohledně kojení pro mě byla devastující, mlíka jsem měla strašně málo, pocit selhání při porodu i samotné péči o dítě mě provázel na každém kroku. Všechno proběhlo úplně jinak než jsem si přála, i když se mi podařilo těch svých 20ml mléka dítěti poskytovat dva roky (ten pocit za to stál). Každopádně vidím obrovský deficit v lékařské péči po porodu, kdy gynekologa zajímá především fyzické zdraví, přitom duševní je neméně důležité. Pokud se ale člověk nezačne pídit sám, o možné odborné pomoci se ani nedozví. Což v případě, že ani nevíte, že se s Vámi skutečně něco děje, člověk nedělá a řeší pouze důsledky v podobě řvoucího dítěte řvoucí matky :) Ze srdce děkuji za šíření této myšlenky a osvěty. Snad semínko dopadne na úrodnou půdu. Držím palce v dalším konání :)

+5
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Nela | 22. 9. 2019 20:09 | reakce na Karolína - 20. 9. 2019 18:51

Nejspis myslela dokrmovani umelym mlikem, ne podavani prikrmu

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

L. L. | 22. 9. 2019 19:48

A když neni podpora z okolí a manžel je spíš třetí dítě než podpora. neuvedomujete si, že máte z toho všeho deprese, manžel vám predhazuje jiné matky co to zvládají... Takže si připadáte neschopná a nevdecna, za dvě zdravé živé děti... Tak vám pomůže už jen psychiatrická léčebna, a i to jen částečně protože po zhroucení nemusite být stále schopna se o své děti starat a dostatečně je milovat. Snad se to někdy znovu naučím, ale vypadá to na dlouhou trať na několik let :-( tak se poucte a nenechte to zajít tak daleko jako já a hlavně: mějte se rády a dělejte si radost, je ten kdo je šťastný může dělat šťastným někoho jiného.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Alžběta Samková | 22. 9. 2019 18:02 | reakce na Renata - 22. 9. 2019 14:06

Podepisuji, souhlasim a dekuji.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Alžběta Samková | 22. 9. 2019 18:00 | reakce na Adéla - 22. 9. 2019 11:11

Drzim palce! Kouknete na www.usmevmamy.cz najdete tam kontakty.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Alžběta Samková | 22. 9. 2019 17:56 | reakce na Evelýna - 22. 9. 2019 11:29

Velice dekuji za Vas komentar. Klobouk dolu a drzim palce! Ten cas, ktery Vam nebyl dan, spolecne s dcerkou, uz nevrati nikdo, to mate pravdu.. Domazlovat to a vysvetlovat to vsechno sve dcerce muzete ale dal a dal. Vsechno ma svuj cas.. Pracujte s Tim, verte si. Preju Vam, aby Vam Vase dalsi dite pomohlo dootevrit vsechny dvere, diky tomu zahojilo prvni zkusenost a pomohlo Vam uverit tomu, ze jste silna a mate byt na co hrda. Nasla jste cestu z tunelu ven, gratuluji.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Alžběta Samková | 22. 9. 2019 17:43 | reakce na Jaja - 21. 9. 2019 7:23

I ja dekuji. Za sdileni vaseho pribehu. Cim vic nas o tom bude mluvit, tim vic "jich " to pochopi.. Dekuji

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu


Zobrazit další