Láska jako čin. O lidi, které milujeme, bychom měli aktivně pečovat, říká spoluatorka Vyhonit ďábla
Mladé muže často frustrují seznamovací aplikace, kde mají probém najít partnerku nebo partnera. Ženy jsou pak zase častěji zklamané z rande. Jak vypadá v dnešní době seznamování a jaké jsou samotné vztahy? Vrací se do nich nyní více konzervativní hodnoty? Tématu lásky a srdce se věnuje rozhovor Petra Bittnera s Terézií Ferjančekovou, jednou z protagonistek populárního podcastu o vztazích a intimitě Vyhonit ďábla.
Co znamená láska ve světě, který se vydává cestou individualismu a osvobozování jednotlivce od vnějších pout?
Nechci znít moc vzletně, ale myslím, že láska má transformační potenciál. Chceme být lepší pro druhého. Vnímám to na sobě. Když mám kolem sebe láskyplné lidi, nastavují mi zrcadlo způsobem, který mi umožňuje růst. A pak jsem sama schopná stejnou lásku nabídnout dalším lidem. Každý vztah takový pochopitelně není, ale v těch zdravých nám láska ukazuje svou moc měnit lidi a s nimi i celou společnost k lepšímu.
Zůstaňme teď u lásky v romantických vztazích. Jedním z emblematických témat podcastu Vyhonit ďábla je sexualita a tělesnost. Jak se podle tebe proměnila v posledních letech intimita – to, jak lidé nahlížejí na své tělo, jak přistupují ke svým touhám a kde a jak vytyčují svoje osobní hranice?
Náš podcast funguje už šest let. Dobře si pamatuju, že situace byla tehdy liberálnější, nastavovaly se inkluzivnější politiky, viděli jsme vůli k osvobozování tělesnosti – cítily jsme, že odteď už bude víc v pohodě být tlustší, mít menší nebo naopak větší prsa, množily se nejrůznější podpůrné kampaně. Vzpomínám si na tu atmosféru, kdy jsem předpokládala, že odteď už to tak zkrátka bude, že jsme se osvobodili od Kate Moss a „heroine chic“ vzorů. Bohužel s nástupem nového konzervatismu se vrací to původní, tradiční vnímání: ženy by měly být krásné a tuto krásu určuje mužský pohled.
Co dalšího se v textu dočtete:
- co dnes čekat od on-line seznamek
- čekají dnes muži od žen návrat ke konzervativním hodnotám?
- co nám o vztazích říká reality show Love Island
- je problém, že mladší generace má méně sexu?
Ji.hlava
Od 24. října do 2. listopadu se Jihlava promění v místo, kde se potkává umění, společenské otázky i osobní příběhy, které jinde neuslyšíte. Mezinárodní festival dokumentárních filmů Ji.hlava nabízí desítky snímků z celého světa, debaty s tvůrci a atmosféru, která vás vtáhne do dění.
Kromě filmů festival nabízí také Inspirační fórum, platformu pro společné přemýšlení o současném světě. Kromě jiného se letos bude věnovat tématu lásky a srdce.
Heroine je hrdým mediálním partnerem festivalu. Více na ji-hlava.cz
Takže máš pocit, že liberalizace byla jen vlna a že svoje výdobytky bude muset nyní opět hájit?
To není jen pocit. I když nejsem politoložka, vnímám a dovedu pochopit střídání politických trendů. Štve mě ale, jak se to v tomto případě odráží na ženských a queer tělech. Je nad nimi najednou opět větší dohled. Zesiluje přesvědčení, že přece máme léky na hubnutí, tak proč bychom byly tlusté, když se na to nikdo nechce dívat. U Generace Z rapidně vzrostla popularita fitek, gymů a posiloven. Na tom v principu není nic špatně, taky chodím ráda cvičit, ale jde mi o ilustraci nějakého širšího trendu obnoveného tlaku na to být fit – možná s tím rozdílem, že oproti předchozím vlnám tlaku na ideální tělo tentokrát pozoruju mnohem větší dopad i na kluky a muže.
Připomíná mi to tu starší éru, kdy na sociální síti Tumblr kolovaly fotky dívek s tlustými břichy a holky si tam sdílely návody, jak radikálně hubnout: nejez moc, dvakrát si kousni, běhej. Dnes tuhle funkci převzal TikTok skrze trendy. Říká se tomu SkinnyTok.
Tuhle proměnu jsem nejjasněji zaznamenal v případě tenistky Sereny Williams, případně u nás Sugar Denny, které byly vždycky dvěma různými ikonami body positivity hnutí. Obě nyní obrátily a nastoupily veřejně na cestu hubnutí s pomocí léků…
Mezi oběma příklady bych ještě rozlišovala. Předně je třeba říct, že pokud se Sugar Denny a další děvčata rozhodnou brát Mounjaro nebo Ozempic, nemůžu jim to mít za zlé. Navzdory nějakému hnutí, navzdory jejich osobní snaze nosit svoje tělo s hrdostí stále musely čelit tomu, že na ně lidi zírají, vyčítají jim, že nedělají dost, píšou jim, že jsou odporné a tlusté – a to zkrátka člověk nechce poslouchat, ať si o tom a o sobě myslí cokoli. Společenský tlak je donutí jít snadnou a dostupnou cestou, jak rychleji zhubnout.
