Vegankou v Česku? Stále se musíte smířit s nechápavými pohledy národa masožravců

10 659 | Žaneta Gregorová | 6. 8. 2020 | 61 komentářů | Řepou proti řízku

Ještě před rokem na dveřích od mého pokoje visela cedulka s nápisem: Nikomu není nic do toho, co jíš! Nikdy by mě nanapadlo, že po třicítce se setkám s lidmi, kterým nebudu schopna uspokojivě vysvětlit, proč jsem vegetariánka. Po vysilujích pokusech jsem vysvětlování vzdala, protože nikomu nic vysvětlovat nemusím a nechci.

Vertumnus (Giuseppe Arcimboldo, 1590, Wikipedia Commons)

Když jsem se nedávno začala zajímat o vyšší level, tedy veganství, ukázalo se, že právě postoj našeho nejbližšího okolí nás od čistě rostlinné cesty často odrazuje. Jsme sice dospělí, na jídlo si vyděláváme sami, ale stejně se obáváme, jak to zvládne nejbližší rodina, třeba babička, která už nás nebude moci poctít ani čočkou s vejcem nebo smažákem.

V zájmu o cizí jídelníček je ukryta jedna zásadní věc. Ať už zvolí dotazující konfrontační přístup, nebo ne, projevuje zájem o téma. Neignoruje ho. Je pak samozřejmě na nás, jaký postoj zaujmeme k jeho zvídavosti, potažmo snaze přesvědčit nás, že s námi není něco v pořádku. Zakladatelka projektu Soucitně.cz Tereza Vandrovcová poukazuje na fakt, že nepřátelské reakce okolí můžou vyplývat z upřímného strachu o vaše zdraví, z pocitu, že útočíte na jejich vlastní hodnotový systém, nebo z prostých obav z něčeho odlišného a neznámého.

Maso na český způsob

A že pro většinu obyvatel veganství neznámé je, dokládá i fakt, že Česko patří mezi světovou masožravou špičku. Až 90 % lidí u nás konzumuje maso každý den. To je více než světový (73 %) i evropský (76 %) průměr. Češi jsou se svými 82,4 kilogramy masa za rok velmi masožravý národ (pro porovnání, první místo dlouhodobě drží Američané se 124 kily). Neveselý je i celosvětový nárůst konzumace masa, za kterým stojí především obyvatelé zemí s rychlým ekonomickým vzestupem. Ke snaze přecházet na západní životní styl se mimo jiné váže také konzumace steaků, hamburgerů a hotdogů. „Například v Číně a Japonsku se za posledních 30 let spotřeba masa zvýšila shodně ze 4 na 54 kg na osobu za rok. Podobná situace nastala i v Brazílii, kde na konci 80. let minulého století snědli 28 kg masa na osobu a rok, zatímco dnes je to téměř trojnásobné množství (79 kg),“ uvádí Eva Henzlerová z odboru vnější komunikace Českého statistického úřadu.

Představy o tom, že když nejíte maso, jíte salát nebo sladké jídlo, jsou zakořeněné hluboko.

Zvláštní roli pak hraje i česká kuchyně. „Za minulého režimu byla podporována vysoká konzumace masa. Doporučené množství bílkovin bylo asi dvakrát vyšší, než jaké měly západní státy. Maso bylo prezentováno jako nejlepší zdroj síly pro dělnickou třídu. Předepsaný obsah bílkovin se nezměnil do 90. let, než se začala zapracovávat doporučení WHO. I dnes najdeme v nabídce školních jídelen pětkrát týdně maso. Pokud není jídlo z masa, je sladké. Představy o tom, že když nejíte maso, jíte salát nebo sladké jídlo, jsou zakořeněné hluboko,“ vysvětluje Tereza Vandrovcová. K tomu můžeme přidat důvody, jako je nedůvěra veřejnosti v nutriční i chuťovou plnohodnotnost rostlinné stravy, postoj okolí či zdánlivě chybějící know-how v oblasti veganského stravování.

Těžké porozumění mezi řepou a řízkem

Lidé, kteří přešli na veganství či vegetariánství, jsou ambasadoři jiného životního stylu.  „Zkuste případné zájemce informovat o svých důvodech k vegetariánství/veganství bez zbytečného urážení a agresivity, která je spíš odrazující. Uvědomte si, jak dlouho vám samotným trvalo připustit si nepříjemnou realitu, a snažte se být maximálně trpěliví,“ radí Vandrovcová. Na webu Soucitně.cz nabízí nejčastější otázky a odpovědi a také možné propojení s dalšími vegankami a vegany, kteří si podobnou cestou nejspíš museli projít taky.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Jenže jak chcete někomu vysvětlit, že je to otázka vašich hodnot, ke kterým vedla čistě osobní cesta? Na té jste sice mohli potkat spousty inspirativních lidí, ale to zásadní rozhodnutí, že už si ani při nedostatku vegetariánských či veganských možností maso z nutnosti nedáte, jste udělali uvnitř. V sobě. V tu správnou chvíli. A že těch pokusů mohlo být víc. A že právě to neznamená, že ostatní odsuzujete nebo že jejich jídelníček obsahující maso nerespektujete. Po všech těch vysvětleních pak jednou stejně na stole přistane údajně zeleninový vývar s kusem kuřecího. Kde je respekt druhé strany? Uf. Je pak na síle našeho rozhodnutí odmítnout. Nejlépe s vnitřním klidem. Kdo by totiž chtěl působit jako hysterická kytkožroutka?

Anna Kučerová z brněnské organizace Nesehnutí v posledním čísle časopisu Sedmá generace upozorňuje na obecnou tendenci mnohých veganských hnutí vytvářet nepřekonatelnou propast užíváním výčitek, citového nátlaku a nerespektování hranic druhého. Právě nekonfrontační přístup je přitom jedním z klíčových aspektů k pochopení na obou stranách. Rady na konstruktivní komunikaci veganů s masožrouty nabízí i Česká veganská společnost. Série jejich videí učí „nemasožravé“, jakou komunikační strategii použít. Vandrovcová říká, že mnoho veganů a veganek zaujímá dnes už proaktivní přístup a s babičkou oběd uvaří a buchtu upečou. Samozřejmě může být ale babiččino pochopení delší proces.

Proč se stáváme vegankami a vegany?

Na světě roste počet lidí, kteří se stravují rostlinně. Potvrzují to průzkumy, ale i rostoucí trh s veganskými produkty. Velký skok v počtech členů zaznamenalo veganské hnutí v roce 2018 po zveřejnění zprávy IPCC, která varuje lidstvo před důsledky klimatických změn. Jednou z doporučených strategií, jak teplotu planety Země udržet pod kritickou hranicí oteplení, je i přechod na rostlinnou stravu.

„Kvůli zprávě IPCC jsem si uvedomila naléhavost situace a to, že klimatická změna a ztráta biodiverzity ohrožuje na životě nejen moje děti, ale vlastně celou civilizaci. Prošla jsem si fází šoku, deprese, hledání řešení a dopracovala se jak ke změnám v osobním životě, tak i ke snaze ovlivňovat věci na systémové úrovni, takže v podstatě ke klimatickému aktivismu. A protože znám ten koláč emisí a vím, co má na klima největší dopad, bylo řešení naprosto jasné, i kdyz chvíli trvalo, než jsem se dopracovala k úplnému veganství,“ vysvětluje svoje důvody pro veganství Terezie Wickenden. Environmentální důsledky masného a mléčného průmyslu jsou známy už dlouho. Celosvětově je proto motivace snížit co nejvíe svoji ekologickou stopu velkým hnacím motorem hnutí, zejména pak v Británii, kde je úplně největší. Není to ale dominantní důvod.

Dlouho jsem se obhajovala tím, že u mléka a sýrů přece nikdo neumírá. Pak jsem si uvědomila krutost mléčného průmyslu.

Stejně jako v Česku, i jinde ve světě tvoří veganskou komunitu i lidé, kteří přijali zvířata do svého etického okruhu a jednoduše nesouhlasí s jejich zneužíváním pro uspokojování potřeb lidí. „Celý život jsem milovala zvířata, a když jsme je doma chovali, postupem času jsem jedla méně a méně masa. Když jsem začala žít sama, maso jsem si dala jen v restauraci, koupit si syrové maso pro sebe jsem skoro nebyla schopná. Sílil ve mně pocit, že nemáme právo zabíjet zvířata jen kvůli svojí stravě. Pak jsem potkala člověka, který mi řekl, že je zapotřebí být důsledný a jednoho dne učinit to rozhodnutí. A mně to došlo. Byla jsem velmi důsledná vegetariánka a po založení profilu na Facebooku jsem se začala dívat na videa a články hlavně o mléčném průmyslu. Dlouho jsem se obhajovala tím, že u mléka a sýrů přece nikdo neumírá. Pak jsem si uvědomila krutost mléčného průmyslu, pomalu odbourávala dřív milované sýry a chtěla přejít na veganství. Začala jsem navštěvovat akce ochránců zvířat. Nyní jsem sama hodně aktivní, úplně se mi tím změnil život. Jednoduše nesouhlasím s využíváním zvířat a jejich utrpením a myslím si, že je potřeba dělat víc, s nadsázkou řečeno, než si jen doma smažit tofu,“ vypráví svůj příběh Katrin Vorreiterová.

Existuje ještě jeden zásadní důvod, a to zdravotní. Lékařka Radana Dymáčková zdůrazňuje, že čistě rostlinná strava neobsahuje žádný cholesterol. To ale bohužel neznamená, že je automaticky zdravější. Pavel Houdek, učitel sebeobrany a velký propagátor veganské stravy, vidí možné zdravotní benefity jako velmi lichý důvod. Upozorňuje, že i vegansky se můžete stravovat velmi nezdravě. Pokud si nedpustíte „junk food“, velkou část vašeho jídelníčku budou tvořit polotovary a náhražky masa a nenaučíte se doplňovat bílkoviny například luštěninami nebo si pravidelně nechat měřit hodnoty důležitých látek v těle, můžete si zdraví i zhoršit.

O důležitosti rozmanité a vyvážené stravy svědčí příběh Oldřicha Sklenáře. „O přechod na veganskou stravu jsem se v minulosti pokoušel několikrát, především z environmentálních a etických důvodů. Moje snahy nicméně pokaždé ztroskotaly. Například při jedné zahraniční expedici spojené s namáhavou prací v terénu jsem se pokusil spolehnout výhradně na ovesné vločky se sušeným ovocem. Nakonec to dopadlo tak, že mě před hladem a únavou zachraňoval místní sušený salám a sýr. Až současná přítelkyně, která je vegankou už spoustu let, mi dala ultimátum a současně mi pomohla upravit stravování tak, abych neměl hlad ani při aktivním sportování,“ říká.

Skončit s masem hned, nebo postupně?

Velkou otázkou zůstává, jestli z environmentálního hlediska stačí maso omezovat jednou, nebo vícekrát týdně. Zástupci českých veganských komunit se shodují, že cesta k veganství je proces a že důležité je někde začít. „Jakýkoliv apel na redukci dává z utilitárně environmentálního hlediska smysl. Protože dva reduktariáni mohou mít stejný výsledek jako jeden vegetarián. Z ideologického hlediska je lepší, aby přibývalo těch, kteří si nemyslí, že zabíjet zvířata a jíst maso je správné, protože to jsou ti, co hledají a protlačují nové cesty. Navíc veganství nestojí pouze na jídelníčku nebo stravovacích návycích, ale na celé filozofii za tím. Tedy na důvodech, proč to všechno děláme. Dokud se člověk na něčem podílí, má silnou psychickou tendenci to podporovat, aby v něm nenastal vnitřní rozpor. Pokud člověk maso škrtne z jídelníčku, dává mu to prostor přijmout zvířata do svého etického okruhu,“ popisuje Vandrovcová.

Mnohé příběhy dokazují, že veganská strava vás může provázet jen určitou část života. Je možné, že budete chtít zvolnit.

Vegani a veganky se shodnou na ještě jedné věci. Dnes je to snadné. Před třiceti lety nebyly informace dostupné na internetu a v knihách, nebyla tak velká nabídka veganské kuchyně, chyběly restaurace, potraviny a také lidé, kteří by v začátcích poradili. Znamenalo to třeba celý týden jíst fazole nebo čočku. Dnes je problém možná trochu opačný. Informací valících se ze všech stran je více než dost a najít ty kvalitní není tak snadné. Existují specifické rady pro těhotné, děti, sportovce. Náročnější úkol je to pro lidi s intolerancí nebo alergií na určitou skupinu potravin, ale i výživoví poradci a poradkyně se už přizpůsobují poptávce.

Znamená to tedy, že když se rozhodnete pro veganství, už žádné maso nikdy nespolknete? Ne tak docela. Mnohé příběhy dokazují, že veganská strava vás může provázet jen určitou část života. Je možné, že budete chtít zvolnit. Přejít zpět na vegetariánství a zařadit vejce, mléčné výrobky nebo med. Například Klára Schovánková se po více než čtyřech letech rozhodla veganství vrátit zpět k vegetariánství v době před otěhotněním a poté i ke konzumaci masa v době těhotenství. „I když jsem kombinovala a hlídala živiny, začala jsem ztrácet energii. Navíc jsem psychicky neustála jinakost. Například jsem byla na pracovních schůzkách tématem, když se lidé neměli o čem bavit. Pořád se přede mnou někdo ospravedlňoval, že maso jíst musí. V rodině jsou zase cítila, že moje jinakost obtěžuje,” přiznává.

Pokud o cestě vegetariánství nebo veganství uvažujete také, nebo si jen chcete zkusit žít pár dní bez mléčných produktů, příležitost se nabízí ve formě různých výzev. Po dobu až 30 dní změníte své stravovací návyky a budete dostávat podporu a rady od organizátorů. Podle některých veganů můžete pociťovat při vynechání živočišných bílkovin přechodnou únavu nebo zažívat pocity nafouknutého břicha, protože váš zažívací systém si bude zvykat na větší množství luštěnin. Podle jiných veganů jsou to mýty. A když se pro to i tak rozhodnete, přeji vám nejen pevnou vůli, ale taky co nejméně kuřecích kousků v zeleninových vývarech a vstřícný postoj ke všem příbuzným a kamarádům s nechápavými pohledy.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • K ČEMU JE FEMINISMUS V ROCE 2020 Feministky nejsou neukojené sufražetky ani hrozba pro tradiční rodinu. Jsou to ženy jako my... Jako vy. Pátráme po kořenech českého feminismu a předkládáme desatero skutečných problémů, kterým ženy dnes dennodenně čelí.
  • SVOBODNÁ KAMILA ZLATUŠKOVÁ Nejlíp ze všeho ji vystihuje věta: „Žádní pi*usové mi nebudou bránit žít život tak, jak já chci.” Ředitelka festivalu Serial Killer, pedagožka, dramaturgyně, producentka, feministka, aktivistka, manželka, matka dvou synů. Právě zakládá soukromou vysokou školu televizní školu, dokončuje knihu o Čestmíru Kopeckém a připravuje seriál o skladatelce Vítězslavě Kaprálové.
  • LÁSKA NA PRVNÍ SWIPE Michelle Losekoot pro Heroine popisuje, jak se díky Tinderu můžeme seznámit snadno a rychle. Mezi ,hot or not’ se rozhodujeme ve zlomku vteřiny, nepřipravuje nás ale tahle rychlost nakonec o čas?
  • PŘÍLOHA SUSTAINABLE Příloha Sustainable je vytištěná ekologickou barvou, použitou v Česku vůbec poprvé. Představujeme značky, které si udržitelnost kladou za jeden ze svých hlavních cílů. Vysvětlujeme, v čem spočívá tzv. greenwashing. Sledujeme stoupající zájem o secondhandy. A především se zajímáme o to, jak žít a podle čeho se rozhodovat, když chceme planetě pomoct i my.
  • DOKUD NÁS SMRT NEROZDĚLÍ Slibujeme si lásku a podporu v dobrém i zlém. Když ale na společné soužití dopadne stín nemoci, začíná zápas nejen o přežití, ale i o to, zda svůj slib dokážeme dodržet. Život s nemocí je jedno velké tabu, o kterém se málokdy veřejně mluví. Výjimkou byla Bára Rektorová a její partner Vilém Rubeš, kteří o rakovině mozku komunikovali na sociálních sítích. Vilém Rubeš pro Heroine napsal vzpomínku.

...a mnohem víc. Předplaťte si Heroine ještě dnes!

Žaneta Gregorová

Žaneta Gregorová

Vyrostla na malé vesnici na jižní Moravě a má svůj řádek vinohradu. Po studiu žurnalistiky a environmentálních studií nastoupila do Hnutí DUHA, kde se věnovala rozvoji... Další články.

Celkem 61 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Pavel | 6. 8. 2020 | 13:24

Myslím že spousta napsaného je pravdivá, chybu vidím jinde. I zde je návod, jak přestat s masem a argumentace o zdravotním prospěchu zvoleného jídelníčku. Pokud ale nejsem veganem, mohu vnímat tyto poučující komentáře (opakuji že zde velmi mírně) jako nabádání k omezení mnou preferované stravy. IKEA teď presentuje kampaň na masové koule, jen bez masa. Nu tedy, ať si je každý dá, ale proč mám poslouchat, že pokud si je nedám, nešetřím planetu? Není to také agresivní? Víte, je to s elektro-vozy, jídlem, LGBT komunitou. To vše je normální a lze nazvat i pokrokem. Nicméně ti "normální" maso-žrouti, v benzínových autech a třeba i heterosexuální se nemusí přece cítit špatně za to kým jsou! To pak vyvolává ty reakce a padají i hloupém argumenty. Na veganství není nic špatného, ale stravovat se přirozeným (chápejte jako častějším, tradičním, ve smyslu svíčková se šesti) není ani barbarské, ani nezdravé.

+37
Reagovat

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Tomas | 7. 8. 2020 | 12:56

Tak proč si ho lidé musí dochucovat rostlinami (kořením)?

-10
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Naše další projekty

Peníze

Volných míst je pořád dost. Koho teď firmy nejvíc hledají

Ekonomika rostla, nezaměstnanost klesala. Nejsou lidi, hlásily v uplynulých letech firmy, marně se snažící obsadit volná místa. Jak zamíchal...

Peníze

Řekni, proč ty kraje jsou

Pokud nejste z Prahy, máte po čtyřech letech zase příležitost jít ke krajským volbám. Dejme si tedy za pět minut dvanáct krátké opáčko,...

Finmag

Ekonomiku, nebo životy! I v době covidu můžeme chtít obojí

Často se říká, že v reakci na covid je potřeba najít rovnováhu mezi ochranou zdraví lidí a ochranou hospodářství. Předpokládá se automaticky,...

Finmag

Boj o Nejvyšší soud a potratové volby

Donald Trump chce na poslední chvíli před volbami obsadit náhle uvolněné místo v Nejvyšším soudu. Ten je hlavním vykladačem ústavy, rozhoduje,...