Nemáte s kým vyrazit do hor? Nebojte se. Vandr o samotě zvládne každá z nás

2 851 | Žaneta Gregorová | 3. 7. 2020 | 1 komentář | Rosa na kolejích

Zavřené hranice spoustu z nás donutily plánovat prázdniny v Česku. Chcete taky vyrazit na čundr do lesů a hor, jenže nemáte s kým, a s vandry o samotě nemáte zkušenosti? Nebojte se. Je to jednodušší, než se zdá. Naučíte se trávit čas sama se sebou a hlavně se dočkáte zážitků, které ve větší partě přicházejí jen málokdy.

Shutterstock

Bývala jsem holka, co za každou cenu chtěla chodit do lesa se svým klukem. Prvního jsem nikdy nepřemluvila, s druhým jsem musela závodit, kdo tam bude dřív, a s tím třetím jsem konečně chodila tak daleko a vysoko, jak jsem chtěla. Pro život to bohužel nestačilo. Kamarádi vždy čas nemají, a tak už se po kopcích, horách a lesích toulám sama. Někdy na víkend, někdy na týdny. Vím, že si spousta žen i mužů nedokáže představit, že by něco takového podnikali sami. Prý to není ono. Chci vám pomoct udělat ten krok, protože právě „to ono” to je.

Návrat k sobě

Na letním táboře jsem byla celkem desetkrát, jenže nikdy se skauty, pionýry nebo jiným turistickým oddílem. Mojí nejživější vzpomínkou tak z těch dob zůstávají ploužáky na diskotékách, kvůli kterým jsem si zabalila hezké džíny a topy. Ke spojení s přírodou nepomohlo ani dlabání totemu kapesním nožíkem nebo nejrůznější bojovky, v nichž hrál les jen jakousi kulisu, a tak jsem s turistikou začala až později a vlastně dost netypicky díky zimnímu toulání na sněžnicích.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Kdo se nikdy neocitl v modrém tichu na hřebeni mezi stromy, které připomínají cukrové homole, jen sám s větrem, měl by to zažít. Těšila jsem se pak na každou zimu, než jsem začala poznávat i kouzlo letního lesa. Přiznejme si, že teploty nad nulou, vůně zelených stromů a lesní plody tu zasněženou krajinu umí vynahradit bohatě.

Moje kamarádka Romana, která také často vyráží sama, přiznává, že když dostala chuť spát v lese, její tehdejší přítel se přidat nechtěl. A vlastně neznala nikoho, kdo by chtěl, a tak musela sama. „V lese hledám zklidnění, vypuštění myšlenek, únik z města. Umím se dostat na místa, kde nikdo není, můžu se soustředit jen na to, co je kolem mě,” říká mi. 

To jdeš sama?

Chodit po lesních cestách a škrábat se do českých kopců o samotě má spousty dalších výhod. Duchaplný hovor vedete ve své hlavě. Naučíte se smát vlastním omylům. Mít radost z náhodných setkání. Budou vás trápit trochu jiné problémy než doma, ale nějak je prostě vyřešíte. A především se naučíte spoléhat sama na sebe. Když pak sedíte ve vlaku domů, trochu špinavá a páchnoucí, je vám jedno skoro všechno a i přes bolavé nohy a těžký batoh se skoro se vznášíte štěstím. Protože jste to dokázala.

Počet nachozených kilometrů a převýšení přestane na rozdíl od putování ve skupině hrát roli. Jasně, máte omezený čas a musíte z bodu A dojít do bodu B podle nějakého plánu, ale otázky typu „Kolik kiláků jsi ušla?” přestávají být časem podstatné. Je škoda, že se vás nikdo neptá, jaké to bylo, když jsi viděla východ slunce v lese. Kolikrát jsi vyšla z lesa na louku a uviděla tak krásnou krajinu, že ti bylo skoro líto do toho obrazu vstoupit. Kolik lidí jsi potkala, pozdravila a vedla krátký, ale osvěžující rozhovor na téma nejbližší studánky, směru cesty a počasí, které se opravdu vydařilo. Jaké to bylo, když ti před usnutím přeletěla nad hlavou sova.

Nezapomeňte si přibalit

  • Láhve na vodu – lesní studánky vám doplní zásoby;
  • Dost peněz v hotovosti – zejména v Česku horské chaty potkáte velmi často;
  • Kapesní nožík a čelovku;
  • Toaletní papír a kartáček na zuby – další hygienické potřeby balte minimalisticky;
  • Plecháček – nenápadná věc, kterou se určitě vyplatí vzít;
  • Powerbanka – oceníte při častém hledání cesty v mobilní aplikaci;
  • A hlavně se držte hesla „Co nemám, to nepotřebuju.”

Viktorka Hlaváčková, která o svých pěších toulkách píše na blogu Viktorčina cesta tam, krásně popisuje svoji motivaci vyrazit: „V přírodě jsem se vždycky cítila dobře. Takže se mé krátké procházky proměnily ve vícedenní a časem v půlroční cesty po horách. Kromě čisté radosti z pobytu v krásném prostředí mi dálkové treky přináší zejména vnitřní vyrovnanost - mysl se v horách a samotě oprošťuje od nepodstatných věcí. Někdo používá termín "žít z vlastního pramene" - to je to, co jsem v horách našla a chodím se k tomu vracet, protože mě to dělá šťastnou, a protože můj běžný život ve společnosti mi na to občas dává zapomenout. O všech pozitivech, které z toho mám, by se dala napsat celá kniha.” 

Nebojíš se?

Největší problém je pro mě strach mých blízkých. Moc to nechápu, protože nevěřím, že na mě za každým keřem čeká úchyl, jak si to představuje moje babička i máma. Daleko větší starosti mi dělají jeleni a prasata, která v noci dělají neuvěřitelný rámus a často vůbec netuší, že jim ležíte v cestě. Zatím na mě ale žádné nešláplo a kamarádka mi doporučila před utábořením prohlédnout zem, jestli neuvidím stopy. Zvířata totiž po svých cestičkách chodí pravidelně. V oblastech, kde jsou medvědi, se dává jídlo na strom. A pokud máte strach z medvědů, možná do jejích revíru prostě nechoďte.

Představuješ si, jak je vedle tebe divoké prase, ale pak zjistíš, že to je střevlík nebo myš.

Romana se obává trošku jiných věcí. „Obecně se nebojím, to bych tam asi nechodila. Ale v lese, když jsem například dva dny sama a pak se někdo objeví mimo značky, například na motorce nebo v autě, radši se ukryju. Bojím se jedině pytláků. Hodně často střílí někdo v noci v lese, naštěstí to nikdy nebylo moc blízko. Od jisté doby sleduju články o lidech, které myslivec nebo pytlák omylem zastřelil, a není jich málo. Na Slovensku znám dost lidí, kterým myslivci zabili psa, když ho měli na volno v lese, klidně i u nohy. A jednou jsem se bála v zimě, když praskaly ráno mrazem stromy, myslela jsem, že na mně něco spadne. Úplně poprvé v lese jsem se taky bála každého zašustění. Představuješ si, jak je vedle tebe divoké prase, ale pak zjistíš, že to je střevlík nebo myš. Ale jednou jsem si řekla, že se přece není čeho bát, a od té doby už v lese spím jako v bavlnce,” vypráví mi.

Podceňovat něčí strach ale nechci. Sama jsem zažila situaci, že se ke mně po cestě přidával jiný tulák a já si nebyla jistá, jestli chápe stejně jako já, že jsme se potkali, ale nejdeme spolu. Jako velké štěstí beru fakt, že většina českých hor je pokrytá docela dobrým signálem. Že je člověk málokdy v úplné divočině beze stopy po lidech. A že stejně jako při cestování do zahraničí  je na světě více gentlemanů než těm, co by vám chtěli ublížit. Pokud se vám bude zdát jiný poutník příliš dotěrný, prostě se vzdalte dostatečně daleko. Pocit bezpečí je důležitý. A i proto se naučte prohlížet kvůli klíšťatům, aby ty zážitky nezkazila borelióza. 

To všechno taháš na zádech?

I když jsem dobrá v organizování věcí, trvalo mi, než jsem se naučila sbalit tak, aby nic nechybělo a zároveň jsem netahala zbytečnou váhu. Tou nejdůležitější radou, kterou jiným holkám můžu dát, je, že dokud si nebudete jisté, že tohle chcete dělat častěji, nic si nekupujte a všechno si pro začátek půjčte. Pokud neplánujete spát na sněhu, nepotřebujete nic, co by se neválelo u kamarádů a kamarádek ve skříni.

Pokud vyrážíte déle než na víkend, je dost možné, že nesedící krosna vám výlet pořádně zkomplikuje.

Snad kromě bot - ty by ideálně měly být vaše, pohodlné a prošlápnuté. Co se týče jejich typu, své příznivkyně mají všechny typy od vysokých kotníkových pohorek přes běžecké tenisky až po barefoot obuv. Ať si už obujete cokoliv, pamatujte, že po celodenní chůzi nohy otečou a boty, které vám jindy sedí, můžou způsobit otlaky a puchýře. Určitě tedy přibalte náplasti a k tomu dvoje trekové ponožky, s více páry se tahat nemusíte.

Oblečení přizpůsobte počasí. Jednou jsem od Romany dostala radu, že do Tater pokaždé přibalí rukavice, kulicha a termoprádlo. Od té doby je mám vždycky s sebou. I kdyby jen na spaní nebo pro pocit jistoty. Na seznam patří i kalhoty, kraťasy, nebo jejich spojení v podobě odepínacích kalhot, které vám zároveň ušetří čas při oblékání a svlékání, funkční tričko a mikina, šátek a nepromokavá bunda. Čím lehčí, tím lepší pro vaše záda. Osobně přibaluji ještě flanelovou košili. 

Všechno to sbalte do krosny, která sedí vašim zádům. Taky jsem to nevěděla, ale jejich označení vůbec nemusí odpovídat vaší konfekční velikosti, prý hraje roli hlavně délka zad. Pokud vyrážíte déle než na víkend, je dost možné, že nesedící krosna vám výlet pořádně zkomplikuje. To neznamená, že si batoh nemůžete půjčit. Zkuste to ale od člověka stejného vzrůstu, který krosnu nepoužíval jen jako zavazadlo na převážení krabiček s jídlem od maminky na koleje.

A kde jako spíš?

Téma spacák a karimatka je taky oříšek. Pokud nebudete spát v teplotách pod nulou, jste celkem v pohodě s jakýmkoliv spacákem. Nejspíš ale nikdy nebudete litovat, když spacák bude mít komfortní hodnotu o trošku níž, než bude říkat předpověď. Super je, že některé spacáky už mají uvedené hodnoty speciálně pro holky, protože je nám často větší zima.

Kam se můžete vydat

Píšu tenhle text hlavně pro holky, které chtějí začít chodit samy do kopců. Nechci si tedy hrát na expertku těch nejkrásnějších tras a radím jen pár prověřených lokalit. S pomocí aplikace mapy.cz a značek Klubu českých turistů to opravdu zvládne každá žena, co údajně nezvládne číst v mapách. 

  • Šumava – kvůli striktním pravidlům nocování v národních parcích budete spát hlavně na nouzových nocovištích. Počítejte s nižšími teplotami, které ale vykompenzuje čarokrásná divoká příroda.
  • Bílé Karpaty a Javorníky – méně známé moravské hory lákají malým převýšením, rozkvetlými loukami a dobrým vlakovým spojením.
  • Beskydy a Krkonoše – pozor, na sníh narazíte ještě v květnu. Obecně jde už o náročnější trasy, pokud vyrážíte na více dní. 
  • Tatry – vyšší level, často se mění počasí, které je potřeba sledovat. Přibalte určitě zmiňované termoprádlo, čepici, rukavice a teplejší mikinu. Nepočítejte s tak vysokou koncentrací horských chat jako v Česku.
  • Další tipy hledejte ve facebookových skupinách Boudy, bivaky, útulny a nocoviště nebo Nadšenci horské turistiky – jejich členové jsou velmi milí a rádi poradí.

Dodnes se vedou debaty o tom, jestli je lepší ochranou proti dešti tarp nebo stan. Já třeba nosím žďárák, který by tou nejlepší volbou v prudkém dešti nebyl. Na dálkových trasách typu Pacifické hřebenovky jsou nejpoužívanější stany, proti kterým ale mluví váha - za lehký stan, který se vám bude chtít nosit, si pořádně připlatíte. Nebo můžete natahovat plachty, tarpy či ponča, ale o komfort stanu přijdete. Facebookové skupiny přímo přetékají lidmi, kteří vám rádi sdělí své zkušenosti, ale to konečné rozhodnutí musíte udělat stejně sama.

Štěpán Trojánek z obchodu Pod 7 kilo mi prozradil, že u jejich zákazníků je velmi oblíbené tarp pončo, tedy pláštěnka, ze které lze postavit i přístřešek. Při váze necelých 200 gramů se jedná o jeden z nejlehčích přístřešků na trhu. Čekala bych, že tyhle vychytávky budou spíše mužskou zálibou, ale až třetinu nakupujících prý v prodejně tvoří ženy. 

„Je to sice stereotyp, ale muže zajímají především funkční vlastnosti a parametry, mnohem častěji jsou zaměření na dosažení co nejnižší možné hmotnosti. Ženy se obecně spokojí i s funkčně horší výbavou, pokud ji považují za dostatečně dobrou nebo pokud špičková výbava nemá požadovaný vzhled,” vysvětluje Štěpán. Za kompletní ultralehkou výbavu necháte v obchodě i dvě výplaty, a není tedy divu, že ji nadšenci dávají dohromady postupně i v průběhu několika let.

V každém případě nezapomeňte, že pokud chcete jít do lesů a hor, ta nejlepší kompletní výbava není potřeba. Nečekejte roky, než konečně budete mít ty nejkvalitnější kousky na trhu hezky nachystané doma ve skříni. Letos máte jedinečnou příležitost nestát v zácpě na chorvatských hranicích, ale vydat se do ticha mezi stromy. Třeba se tam spolu všechny potkáme. Budu se těšit. 

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Rozhovor s ústavní soudkyní Kateřinou Šimáčkovou. Podařilo se jí prorazit skleněný strop, přesto poměry v české justici kritizuje. „Nedostatek žen ve veřejné sféře je z velké části důsledkem nespravedlivého nastavení péče o domácnost.“ Jak změnit českou justici tak, aby nevypadala jako pánský klub?
  • Jak mluvit s dětmi o sexu a ne(se)lhat. Dialog s dětmi je neodmyslitelnou částí výchovy. Jakou formu ale zvolit, když mluvíme o generaci vyrůstající na internetu? O dětech, které dříve uvidí porno, než dostanou první pusu?
  • Litují, že se staly matkou. Jejich ekonomická situace jim neumožňuje zaplatit si hlídání, z kolotoče povinností okolo dětí, práce a domácnosti nemají úniku. Vztek obracejí proti domnělým viníkům – svým vlastním dětem.
  • Intuitive eating. Trend intuitivního stravování slibuje, že vám pomůže vymanit se z nezdravého vztahu k jídlu. Už nikdy nebudeme muset držet dietu? Proč je nebezpečné tvrdit, že tělo samo pozná, co je pro něj dobré?
  • Ekologie jako nový mainstream. Rozhodujete se při výběru oblečení podle toho, co vám sluší, a ne podle udržitelnosti značky? Ano? Je to v pořádku. Udržitelnost nesmí být marketingovým trikem, jak vám módu prodat.
  • Z michelinek do holinek. Cesta foodkritičky z luxusních restaurací a pětihvězdičkového oběda v hedvábných šatech k rozhazování kompostu v zabahněných holinách byla překvapivě krátká, ale o nic méně gurmánská.

...a mnohem víc. Předplaťte si Heroine ještě dnes!

Žaneta Gregorová

Žaneta Gregorová

Vyrostla na malé vesnici na jižní Moravě a má svůj řádek vinohradu. Po studiu žurnalistiky a environmentálních studií nastoupila do Hnutí DUHA, kde se věnovala rozvoji... Další články.

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Veronika | 5. 7. 2020 | 00:16

Skvělé téma, díky! Moc bych si tohle přála zažít, ale vím, že bych se pos.... strachy.

+5
Reagovat

Naše další projekty

Peníze

Podílové fondy: Trhy se zatřásly, ale věří ve svižný návrat

Americké akcie v červenci dál rostly, nejznámější index S&P 500 se přehoupl do pozitivních čísel a technologický index NASDAQ opět dosáhl...

Peníze

Velká soutěž s Expobank. O foťák, který dělá opravdové fotky. Hned

Chtěli byste foťák, který udělá cvak a za chviličku z něj vyleze fotka? Taková ta opravdová na papíře? Tak si o něj s námi zkuste zahrát.

Finmag

Jakou barvu má daň z hodnoty pozemku

Synestezie, pozemkové reformy, DIY jugoslávské počítače a mindset dobrých předků.

Finmag

Hybaj do polí

Řídce zastavěné periferie plní sen o bydlení všem příjmovým skupinám. Život v nich je ale závislý na skrytých dotacích a levných energiích....