„Pomoc, moje dítě sdílí extremistická reels.“ Nejdřív zvládněte svoje emoce, pak se zajímejte o dítě, radí odbornice
Násilí a agresivity ve školách přibývá. Odborníci už roky upozorňují, že radikalizace dětí a mladistvých je čím dál větší problém. Co dělat, když si u svého dítěte všimnete, že sleduje a sdílí nenávistný, extremistický nebo jinak závadný obsah? Není to hned důvod panikařit nebo okamžitě nálepkovat dítě jako problémové, říkají psycholožky. „Znamená to ale, že dítě vysílá důležitou informaci, kterou je třeba aktivně a citlivě řešit.“
To, že dítě lajkne nacistické nebo rasistické video, ještě neznamená, že s ním souhlasí: „Dospívající často sahají po nepřijatelné symbolice, rasistických vtipech či šokujícím obsahu bez jakéhokoli ideologického přesvědčení,“ zdůrazňují odborníci z Trenčínské univerzity Alexandra Dubčeka v metodické příručce Radikalizácia mladých ľudí: trendy, riziká a prevencia.
Nové číslo Heroine je venku! ✨
Nové číslo Heroine je o ženách, které nečekají na svolení. Na titulní straně je Chili Ta, milovnice jídla a tvůrkyně obsahu, která mluví o vzteku jako zdroji síly, americkém fotbale a o tom, jak odpustila přísným rodičům. Představujeme laureátky ocenění Moje Heroine 2026, ptáme se, proč lékaři přehlížejí lipedém, a přinášíme ukázku z nové knihy Niny Špitálníkové o mateřské lásce, která nepřichází automaticky. Mluvíme s režisérkou Pepou Lubojacki o lidech na ulici a zkoumáme, jak daleko došel vývoj sexuálních robotů.
Čtěte v novém čísle Heroine.
Bez včasného vysvětlení a nastavení jasných hranic ze strany rodičů a učitelů a učitelek ale může takovéto chování postupně snížit citlivost dospívajících vůči nenávisti, a tím otevřít dveře skutečné radikalizaci.
„Nenávistný či extremistický obsah může dospívající fascinovat, protože v něm vidí něco vzrušujícího a zároveň jim poskytuje pocit, že někam patří,“ vysvětluje psychoterapeutka a psycholožka Jana Ashford.
„Možná cítí, že patří do nějaké komunity lidí, často i starších, kde mají podobné pohledy na svět,“ říká Ashford. Tento zájem je úzce propojený s nezralostí dospívajícího mozku, který ještě nemá dovyvinutou prefrontální kůru zodpovědnou za vědomou kontrolu impulzů, regulaci emocí, odhad rizika a schopnost předvídat reálné důsledky vlastního jednání.
„Prefrontální kůra, která dozrává nejdéle, má na starosti regulaci impulzů, regulaci emocí, schopnost předvídat důsledek chování, schopnost odhadnout riziko. Všechno tohle je u nich ještě nezralé a mozek je vůči takovýmto podnětům zranitelnější,“ říká Ashford.
Školní psycholožka a odborná konzultantka slovenské Ligy za duševní zdraví Kornélia Ďuríková dodává, že dospívání je „úplně přirozeně obdobím intenzivního hledání identity a zkoušení hranic“.
V článku se ještě dočtete:
- Že nejhorší, co může rodič udělat, je hned dítěti vynadat nebo ho začít poučovat.
- Jak poznat, kdy už je nutné vyhledat odbornou pomoc.
- Přibývá i dětí, které se sebepoškozují – mnohem více i kluků.
Chcete si přečíst celý článek a mít přístup k dalším textům Heroine? Odemkněte si celý web a podpořte nezávislou redakci.
Předplatné začíná už od 149 Kč měsíčně a můžete ho i darovat.
Teenageři podle ní často vyhledávají nové, intenzivní či provokativní podněty. „Proto samotný fakt, že dítě ze zvědavosti otevře anebo se zajímá o tabu téma či obsah, ještě nemusí znamenat problém. Do jisté míry je to normální.“
Fascinace šokujícím nebo mizogynním obsahem není podle Ďuríkové automaticky projevem hlubší patologie. „V dospívání může jít o provokaci, testování hranic, snahu zapadnout mezi vrstevníky, potřebu šokovat nebo o obyčejnou zvědavost,“ říká. To ale neznamená, že rodiče by takovéto projevy měli nechat přejít mlčením. Právě naopak.
„Nenávistný obsah není třeba bagatelizovat jen proto, že jde o teenagera,“ zdůrazňuje psycholožka.
