Eliška Vaea: Přestaňte se zmenšovat jen aby se ostatní cítili dobře

Co si představit pod tím, že se žena „zmenšuje“?

Že už předem ubíráte ze sebe, aby s vámi ostatní byli spokojení. Něco vás mrzí, ale řeknete „nic se nestalo“. Po něčem toužíte, jenže hned dodáte „to je asi blbost“. Nebo někdy prostě vysloveně cítíte, že když něco uděláte, půjdete tím sama proti sobě. Já třeba na Bali šla na meditaci vedenou uznávaným léčitelem a od začátku jsem cítila silné „ne“. Mohla jsem zůstat, abych nikoho neurazila. Bušilo mi srdce, byla jsem ve stresu. Přesto jsem věděla, že tam zůstat nechci. A tak jsem vstala a odešla.

Proč nestačí prostě začít říkat „ne“?

Protože to „ne“ někdy ani neslyšíte. Jste tak zvyklá ptát se, co potřebuje partner, děti nebo klientka, že vás nenapadne zeptat se sebe. A když už ho uslyšíte, přijde: Nebudu sobecká? Co si o mně pomyslí? Po té meditaci mě ten člověk kvůli odchodu konfrontoval. Zasáhlo to jeho ego a měl pocit, že jsem mu tím podryla jeho autoritu. Bylo mi to nepříjemné, ale svého rozhodnutí jsem nelitovala. Vlastní hranice někdy znamenají unést, že se vaše rozhodnutí někomu nebude líbit.

Není ale problém i v tom, kolik toho od žen očekáváme?

Ano. A nechci ženě, která pracuje, stará se o děti a večer ještě řeší domácnost, říkat: Tak si zapal svíčku a bude dobře. Ona totiž možná jen potřebuje říct svému partnerovi: „Takhle už nemůžu. Potřebuju, abychom si to rozdělili jinak.“ Jenže i k tomu si musí dovolit uznat, že už dál nemůže. Nemusíte nejdřív padnout vyčerpáním, aby vaše potřeby začaly být důležité.

Kdy jste si sama uvědomila, že nemůžete všechno zvládnout jen tím, že na sebe budete víc tlačit?

Jako atletka jsem byla zvyklá zabrat. Trénovat, překonat nepohodlí, podat výkon. Při běhu z Česka do Benátek jsem se ale počůrala. Pro mladou holku to byl obrovský stud. Najednou moje tělo udělalo něco, co jsem nedokázala ovládat. Narazila jsem na něco, co nešlo zvládnout pouhou vůlí nebo tvrdým tréninkem. Začala jsem se učit vnímat tělo i jinak než jako něco, co má poslouchat a vydržet. Dnes se žen ptám: Kde na sebe ještě tlačíte, i když už potřebujete něco jiného?

Jak začít, když mám plný diář a na další změnu už nemám sílu?

Právě tam bych začala. Co vám dnes může trochu ulevit? Třeba kamarádce místo automatického „jasně, přijdu“ napsat: „Dnes potřebuju být doma.“ Nebo v práci nepřevzít další úkol bez otázky, co kvůli němu odložíte. Všimněte si i toho nutkání okamžitě se omlouvat a všechno vysvětlovat. Zkuste si dát chvíli, než odpovíte. Ať máte možnost zjistit, co vlastně chcete vy.

Na podobných krocích stojí i váš nový online experiment VÍC JÁ, do kterého se nyní ženy mohou registrovat. Co ženy během devíti dnů čeká?

Chci, aby ženy svoje přání začaly žít v běžném dni. Každý den je živě vyzvu k malému kroku směrem k sobě. Budeme postupně poznávat, kde ze sebe ubíráme a co se stane, když si dovolíme víc prostoru pro sebe. Proto VÍC JÁ.

Chci, aby ženy v tom životě, který každý den žijí, byly víc přítomné. I malý krok může být náročný, když něco děláte jinak než dosud, a to já moc dobře vím. Nechci, abyste si odnesla další seznam toho, v čem se musíte zlepšit. Chci, abyste příště, až budete chtít něco říct a zase se zarazíte, dala svému hlasu šanci.

Více informací o VÍC JÁ najdete na oficiálních stránkách experimentu. Eliščinu další cestu můžete sledovat na sociálních sítích.