Světové umění už do Prahy jezdí. Teď je potřeba dostat české tvůrce ven

Praha má jednu výhodu, kterou světové metropole jen těžko napodobí. Její jedinečný charakter může být nejen působivým prostředím pro umění, ale přímo jeho součástí. Právě na tom postavil svoji identitu Signal Festival. Zatímco na mnoha přehlídkách digitálního umění putují stejná díla z města do města, v Praze vznikají instalace šité na míru konkrétním místům. Za dobu existence festivalu jich vzniklo více než sedmdesát.

„Velká část toho, co na Signalu ukazujeme, vzniká přímo pro Prahu. Pro konkrétní fasádu, nádvoří nebo ulici,“ říká Martin Pošta, zakladatel a ředitel festivalu. Takový přístup je podle něj náročnější i dražší. Přináší ale něco, co se nedá koupit jednou velkou kampaní. A tím je důvěra diváků. Ti na festival přicházejí, i když předem netuší, co přesně uvidí.

Do Prahy díky Signalu přijeli například Bill Viola, Refik Anadol, Rafael Lozano-Hemmer nebo studio United Visual Artists. Pošta ale nechce jen předvádět slavná jména. Důležitější je objevovat zajímavé autory včas a pomáhat novým dílům vznikat. Ani samotná technologie už dnes podle něj diváka nepřekvapí. Videomapping se mezitím zabydlel v reklamě i na koncertech. Letošní téma Dream On! Sny a vize proto zkoumá hranici mezi skutečností a představivostí. Instalace FLUX Kurta Hentschlägera například pracuje s tmou a krátkými záblesky světla tak, že obraz vzniká především v divákově hlavě.

Praha má kouzlo. Samo o sobě ale nestačí

V Berlíně, Londýně nebo Paříži mají umělci k dispozici hustou síť galerií, producentů, kurátorů a institucí. Praha je pro zahraniční tvůrce přitažlivá, ale za jedno z hlavních evropských center současného digitálního umění se zatím automaticky nepovažuje. Pošta v tom však nevidí důvod kopírovat zavedené metropole. Praha může být rozpoznatelná právě díky spojení současného umění s architekturou a veřejným prostorem.

Ani renomé města ale nezaručí, že významný zahraniční umělec přijme pozvání. Rozhoduje zajímavost konkrétního projektu, možnost vytvořit nové dílo, publikum, rozpočet a především důvěra. „Na začátku jsme museli mnohem víc vysvětlovat, kdo jsme a proč by měl někdo do Prahy přijet,“ vzpomíná Pošta. Po čtrnácti letech už se může opřít o uskutečněné projekty a dlouhodobé vztahy.

V mezinárodní kultuře podobně jako v byznysu otevírají kontakty dveře, ale samotná vizitka nestačí. Festival musí prokazovat, že umí projekty dotáhnout do konce. Pozice Signalu je výsledkem let cestování, spolupráce a budování vztahů.

Českým umělcům nechybí talent, ale zázemí

Jedním z nejdůležitějších posunů Signalu je změna směru, kterým kultura cestuje. Nejde už pouze o dovoz zahraničních děl do Prahy. Cílem je, aby díla vytvořená v Česku mohla oslovovat publikum také za hranicemi. Konkrétní výsledky už existují. Tvorba Jakuba Nepraše se z festivalu dostala do Bukurešti, instalace Petra Nikla a Davida Vrbíka zamířila do Portugalska a díla Adama Ciglera a Petra Vacka do několika evropských zemí. Lukáš Dřevjaný se díky kurátorskému programu podporovanému Nadací PPF představil na festivalu Llum v Barceloně.

„Talentů máme dostatek,“ říká Pošta. Slabina podle něj leží jinde. Umělec může vytvořit mimořádné dílo, ale bez někoho, kdo zajistí produkci, financování, prezentaci a kontakty na zahraniční instituce, zůstane jeho mezinárodní potenciál nevyužitý. V zavedených kulturních centrech tuto práci vykonává celý ekosystém galerií, agentů a producentů. V Česku je menší a má méně prostředků.

Podobně situaci vidí Jana Tomas Sedláčková, členka správní rady Nadace PPF. Podle ní je důležité podporovat nejen samotnou tvorbu, ale také odvahu usilovat o mezinárodní úspěch. „K české nátuře patří to, že se spíš podceňujeme, zůstáváme při zemi a spokojíme se s menšími cíli,“ upozorňuje. Česká kultura se podle ní musí chtít poměřovat s nejlepšími a zároveň být otevřená inspiraci ze zahraničí.

Nadace PPF se právě na toto propojení soustředí. Podporuje příjezd zahraničních osobností a současně pomáhá českým umělcům dostávat se ke kurátorům významných galerií, institucí a festivalů. U Signalu se obojí propojuje v jediném projektu. Světové umění přichází do českých ulic a české projekty si prostřednictvím navázaných vztahů hledají cestu ven.

Partnerství ovšem nemá znamenat právo určovat, co má umělec vytvořit. Hranicí je pro Sedláčkovou zasahování do tvůrčího procesu. Základem vztahu s mecenášem mají být důvěra a možnost přiznat si i to, že něco nevyšlo podle plánu.

A jak změřit, zda se podpora kultury vyplácí? Jednoduchý ukazatel podle Sedláčkové neexistuje. Nadace například podporuje také projekt českého hostování na Frankfurtském knižním veletrhu a z jejího daru se financuje studie jeho ekonomických přínosů. Sleduje se mimo jiné zájem o práva na české knihy nebo práce pro překladatele a editory. Některé výsledky se dají vyčíslit, jiné se projeví až po letech.

Čtyři festivalové dny už nestačí

Zůstává otázka, co je potřeba změnit, aby se z Prahy stalo skutečně silné centrum digitálního umění. Podle Pošty je to potřeba především zajistit kontinuitu. Čeští tvůrci podle něj nepotřebují jen velké jednorázové akce, ale také místa a instituce, kde mohou tvořit a rozvíjet spolupráci po celý rok.

Za překážku považuje i přístup veřejných institucí. Digitální umění je podle něj v systému podpory Ministerstva kultury stále zařazováno ke klasickému výtvarnému umění, zatímco v řadě sousedních zemí je již uznáváno jako samostatná disciplína. Česká dotační pravidla tak podle něj technologický a umělecký vývoj teprve dohánějí.

Jednou z odpovědí festivalu je Signal Space, celoroční galerie digitálního umění. Festival tak získal stálé zázemí pro práci s autory i veřejností a nemusí všechny ambice vměstnat do několika říjnových večerů. Zároveň dál rozvíjí mezinárodní kurátorský program a spolupráce, které umožňují českým dílům cestovat do zahraničí.

„Chceme být také producentem a partnerem českých umělců,“ říká Pošta. Právě v tom se jeho představa budoucnosti Signalu potkává s přístupem Nadace PPF: úspěchem není pouze na pár dní rozsvítit Prahu, ale vytvořit vztahy a příležitosti, které budou fungovat i poté, co světelné instalace zhasnou.