nové číslo Heroine právě v prodeji

Nejen pro liberály. Divadelní hra ukazuje, proč je důležité porozumět lidem, jako je „první český terorista"

Divadelní soubor Farma v jeskyni je na české scéně i po letech výjimečným zjevem. O jeho proměnách, ale především o nejnovější inscenaci Český hrdina, která formou „pohybové satiry“ zkoumá téma dezinformací a manipulace, hovořil s režisérem a zakladatelem souboru Viliamem Dočolomanským divadelní kritik Štěpán Truhlařík.

Divadelní představení Český hrdinaFoto: Farma v jeskyni

Farma v jeskyni je na scéně už přes dvacet let. Proč jste soubor zakládal?

Něco mě od dětství silně táhlo k hudbě, divadlu, tanci. Po studiu činoherní režie jsem měl štěstí hostovat v dobrých souborech, ale pořád mi něco chybělo. V tom celkovém systému práce, v tom proč a jak se to dělalo, jakou formu a obsahy to mělo. Mně nějak nestačilo jen to interpretování, mluvení, nacvičování. Byl jsem nespokojený, ale nechtěl jsem jen nadávat. Nemohl jsem jinak než pokračovat v následování „toho něčeho“ a zrušit další hostování. A tak jsem se ocitl bez práce, ale zároveň ve svém prvním nezávislém divadelním projektu, ze kterého se pak vyvinul soubor Farma v jeskyni.

Co vás tedy lákalo?

Mnohem víc mě přitahovala práce s hudbou a pohybem. Chtěl jsem, aby mě to, co se děje na divadle, mohlo zasahovat bezprostředně a v celistvosti. V hudbě to cítíte hned, nemusíte interpretovat, žádné hry na rozu­mím – nerozumím. Buď to tam je, nebo ne. Pokud to s vámi rezonuje, hudba se vás dotkne bytostně, mimo všechny vaše chytré koncepty.

Za poslední dvě dekády se ale proměnila nejen zdejší divadelní scéna. Zajímal by mě váš vztah k současnému českému divadlu. Je někdo, jehož tvorbu dlouhodobě sledujete?

Máme tady talentované tvůrce. Ale celek a jeho vyznění bohužel ti nejlepší tady neovlivňují. Naopak. Tuzemská scéna není moc progresivní. Jen málo­která představení v sobě mají autenticitu, originalitu a dokážou promlouvat něčím doopravdy současným. Tím nemyslím pouze téma. Mnohé z toho, co vídám, na mě působí „vintage“ – jako opečovávání světa, který už neexistuje. Nebo zábava za každou cenu, bez vkusu, inteligence a často nakonec i bez humoru. Žijeme jinak, vnímáme jinak a tyto formy tomu ­prostě již neodpovídají. A tak se nedivím, že pro hodně lidí je divadlo takový hloupý a zbytečný svět.

Druhý problém je, že když už i vznikne něco, co za to stojí, vybočuje to a média ani diváci se k tomu neumí postavit. Abych to shrnul: je mi líto, ale česká divadelní scéna je spíš na nižších příčkách z pohledu současného evropského performingu.

Popup se zavře za 8s
Prémiový článek

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!

Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!