Psychedelika: malá revoluce v přístupu k duševnímu zdraví

25 857 | Eva Césarová | 3. 2. 2020 | 1 komentář | Jinýma očima

Psychedelika a další látky měnící prožívání mají ve společnosti velmi špatnou pověst. LSD je stereotypně připisované zmaštěným hipíkům, houbičky experimentům ze studentských kolejí. Jejich čím dál lépe prokázaný účinek v léčbě některých psychických nemocí sice naráží na nedůvěru, ale z výzkumu plyne, že bychom je měli začít brát vážně.

Představte si, že jste odborník na duševní zdraví ve 21. století. Pacientů přibývá, ročně každý pátý člověk na světě projde duševním onemocněním. Společnost si zvykla užívat antidepresiva. Psychiatr 21. století mnohdy předepisuje farmaka i lidem, kteří i bez terapie „nejlépe vědí, co potřebují – a to je medikovat“.

Denně do ordinace chodí pacienti, kterým „není dobře“ a chtějí zázračnou pilulku, která to spraví. Farmaka fungují efektivně, utlumí náročné emoce a pomůžou pacientovi ulevit ze stavů deprese, úzkostí, od sebevražedných myšlenek. Nebýt antidepresiv, míra sebevražd by pravděpodobně byla vyšší. Nicméně antidepresiva či jiná farmaka obvykle pro mnohé nejsou dostatečným, konečným řešením. Kdo by chtěl do konce života užívat léky?

Pak jsou tu ti, kdo chtějí svému problému porozumět. Navštěvují pravidelně terapeutickou ordinaci, jezdí na workshopy, zkoušejí nejrůznější metody, věnují tomu týdny, měsíce, roky. Někteří se po letech posbírají, získají nad sebou nadhled, porozumí si. Některá zranění jsou však tak hluboká, schovaná, popřená, že je k sobě člověk prostě nepustí. A tak se začne cyklit a jednou to možná „bouchne“ ve formě závažného duševního nebo psychosomatického onemocnění; anebo se člověk zcela odpojí od emocionálního prožívání a bolest necítí. Pak, eventuálně, nastoupí medikace, protože jinak už to prostě nejde. 

Špetka historického kontextu 

Západní svět narazil nejprve na meskalin. Psychedelikum obsažené v některých druzích kaktusů bylo poprvé identifikováno Arthurem Heffterem v roce 1917 a následně syntetizováno v roce 1918. V té době sice probíhaly první výzkumy, ale éra psychedelických látek opravdu odstartovala až po syntetizaci LSD Albertem Hoffmanem v roce 1938 a rozšíření zprávy o jeho účincích v roce 1943.

Zpráva o nové látce a jejích neobvyklých vlastnostech se nejprve šířila světovou psychiatrickou a terapeutickou komunitou. Netrvalo dlouho, a i tehdejší Československo rozjelo rozsáhlý výzkum, který úspěšně trval až do roku 1974, kdy i přes jeho slibné výsledky naše země (jako poslední na světě) přijala celosvětovou klasifikaci LSD jako „drogy bez léčebného využití“ a zavřela na několik dekád vědcům dveře.

Psychedelika se zkoumají ze všech hledisek a pomalu se ukazuje, že jejich potenciál nejen pro léčbu, ale i prevenci duševních onemocnění přesahuje naše očekávání.

Mezi jinými vědci zkoumajícími potenciál LSD pro léčbu duševních onemocnění byli např. Stanislav Grof, který eventuálně popsal a rozšířil techniku holotropního dýchání, nebo Milan Hausner, jehož kniha LSD za železnou oponou barvitě přibližuje jejich tehdejší motivy, záměry, dosažené poznání i jednotlivé případy. Za zmínku stojí i univerzitní diplomová práce současného vedoucího Ústavu sociální psychiatrie v Národním ústavu duševního zdraví Petra Winklera, který oslovil doktory, již se zúčastnili výzkumů LSD v 70. letech, a ptal se jich na zhodnocení přínosu této zkušenosti. „Nikdo z dvaadvaceti respondentů neuvedl na přímou otázku, že by pro něj měla zkušenost s LSD jakýkoliv negativní efekt. Naopak, drtivá většina respondentů (20 z 22) uvedla, že vlastní zkušenost s LSD jim přinesla nějaký dlouhodobě pozitivní efekt ve sféře osobní a/nebo profesní.“ 

Huxley a Osmond

Samotný termín „psychedelický“ se zrodil v roce 1953 z konverzace Aldouse Huxleyho a Humphryho Osmonda poté, co Huxley absolvoval svou první zkušenost s meskalinem. V následujících letech se nejen pojem, ale i přehnaně pozitivně zabarvené zprávy o účinku psychedelických látek začaly šířit veřejností a v šedesátých letech podpořily vznik kulturního fenoménu hippies. Souběžně tehdy započal i seriózní výzkum psychedelik na Harvardu (v popředí s Timothym Learym, Richardem Alpertem a Ralphem Metznerem), který nebyl založen jen na filozofickém bádání, nýbrž i praktickém zkoumání. Trvalo však jen dva roky, než Leary a jeho oficiální výzkum skončil.

Následovaly roky undergroundového bádání v hlubinách vědomí, o němž všichni zmínění napsali spoustu dodnes masově čtených knih (Záblesky paměti – Leary, Buď tady a teď – R. Alpert pod jménem Ram Dass, Psychedelická zkušenost – Leary, Metzner). Když pak v roce 1971 vyhlásil americký prezident Nixon tzv. „válku proti drogám“ a označil všechny drogy za „veřejného nepřítele č. 1“ a jejich uživatele jakbysmet, zazvonil psychedelickému bádání na několik dekád zvonec. 

Výzkum i podávání psychedelik sice na některých místech na světě pokračovaly, ale jejich objem se snížil na minimum. V souvislosti s historií není radno opomenout doktora Alexandra Shulgina, který ve své domácí laboratoři syntetizoval stovky psychoaktivních substancí, např. MDMA, 2CB a další látky s psychedelickými vlastnostmi, jejichž potenciál zdaleka není prozkoumán. 

Ne-farmaceutické ne-léky 

Psychedelika jsou speciální kategorií psychotropních látek, které způsobují změny na úrovni vnímání a nálady a ovlivňují řadu kognitivních procesů. Jsou obecně považována za fyziologicky bezpečná a nevedou k fyzické závislosti. Jejich původ předchází psané historii. Podle dochovaných archeologických pozůstatků je rané kultury používaly v mnoha sociokulturních a rituálních kontextech. Mezi klasická psychedelika pak řadíme LSD, psilocybin (lysohlávky neboli tzv. houbičky), DMT (changa, ayahuasca, yopo), meskalin (peyotl, san pedro), 5-MeO-DMT (ropucha Bufo alvarius) a ibogain (iboga). Některé vlastnosti psychedelik sdílí i MDMA (extáze) a ketamin. 

Rick Strassman, kterému se v 90. letech podařilo protlačit výzkum tzv. molekuly duše (N,N – dimetyltryptamin), svůj zájem vysvětloval takto: „Charakter vlastností psychedelik umožňuje lepší porozumění důležitým vztahům mysli a mozku. Přirozeně se vyskytující psychotické syndromy se podobají těm, které jsou vyvolány těmito látkami. Porozumění účinkům a mechanismům působení halucinogenů může poskytnout nové poznatky pro léčbu endogenních psychóz.“ Přeloženo: Chceme-li rozumět duševním onemocněním, vlastnosti psychedelik nám k tomu mohou otevřít cestu.

Očekávatelnou kritiku, která se obávala možného zneužití psychedelik, bral Strassman v potaz. „Zneužívání zejména LSD mladými dospělými může vést k podobnému množství nepříznivých psychiatrických následků, jako se objevovaly během první vlny jejich nedovoleného užívání v 60. letech. Léčba těchto nežádoucích účinků spotřebovává vzácné veřejné zdroje a je zapotřebí bezpečné, selektivní a účinné léčení akutních a chronických negativních účinků těchto látek.“

Na nátlak terapeutické komunity – a to i přes klasifikaci psychedelik jako látek bez léčebného potenciálu – je nyní psychedelický výzkum rozšířen po celém světě. Psychedelika se zkoumají ze všech hledisek a pomalu se ukazuje, že jejich potenciál nejen pro léčbu, ale i prevenci duševních onemocnění přesahuje naše očekávání. Mezi uznávané vědecké instituce patří Multidisciplinární asociace psychedelických studií, Imperial College London a nebo i český tým výzkumníků z Národního ústavu duševního zdraví. 

Současný výzkum 

Námitky a pochybnosti ze strany laiků jsou stále silně přítomné ve veřejném prostoru – a není divu. Informovanost o výzkumu a povaze zkoumaných látek a jejich souvislosti s tématem duševního zdraví je velmi nízká. V současnosti se například hojně zkoumá MDMA, aktivní látka tablet extáze. MDMA je empatogen – ovlivňuje naše receptory, jež dávají vzniknout pocitům empatie, lásky, sounáležitosti. Výsledky výzkumů zaměřených na vojáky trpící posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), pro něž v současnosti neexistuje efektivní léčba (nezabere ani na polovinu pacientů), ukazují, že MDMA v kombinaci s psychoterapií může být světlem naděje na konci tunelu, který jinak mnohé veterány jinak zavede až k sebevraždě. Z výzkumu 55 miliónů amerických veteránů z let 1976–2014 vyplývá, že si denně průměrně vezme život až 20 z nich.

Jak to tedy funguje? Člověk, který prožije hluboké trauma, se často uzavře vnějšímu světu, anebo trauma jednoduše potlačí, vytěsní spolu s emocionálními prožitky. Díky MDMA, které působí právě na naše emoční prožívání, má uživatel možnost potlačené obsahy nevědomí v bezpečném prostředí znovu otevřít a jednou provždy je za pomoci asistované psychoterapie vyřešit. Výsledky klinických výzkumů ukazují, že přibližně 70 % účastníků studie zaměřené na léčbu PTSD nemělo po šesti měsících již žádné příznaky onemocnění.

Další látka, která se extenzivně zkoumá třeba právě v českém Ústavu, je psilocybin, aktivní látka v tzv. magických houbičkách, u nás jsou nejznámější lysohlávky. V současnosti se zkoumá možnost užití syntetizovaného psilocybinu v léčbě deprese, úzkostí, nejrůznějších fóbií a dalších duševních onemocnění, stejně jako možná úleva lidem na sklonku života v rámci paliativní péče či v léčbě závislostí.

Rituální i léčivé

Užití psychedelik v oblasti léčby závislostí se může zdát paradoxní. Lze se skutečně osvobodit od závislosti skrze užití jiné látky? Psychoaktivní nápoj ayahuasca se v tradičních kulturách Jižní Ameriky obvykle užívá rituálně, ale nyní se seriózně zkoumá i pro možné užití v léčbě deprese, úzkostí, poruch nálad a již zmíněné závislosti. Alkaloid ibogain, obsažený v kůře kořene afrického keře Iboga, se užívá v rámci praktikování náboženství bwiti domorodými kmeny v Gabonu, ale už v 60. letech se ukázalo, že iboga/in  si zaslouží pozornost pro svůj velmi unikátní anti-závislostní potenciál, kdy může skoro „přes noc“ výrazně snížit abstinenční příznaky uživatelů opiátů. 

Možnosti vývoje

Nelze samozřejmě tvrdit, že psychedelika jsou odpovědí na každou duševní strast. Ve vzduchu visí spousta otazníků i znepokojujících aspektů, které není radno opomenout. Psychedelika nejsou pro každého a rozhodně nejsou samospásná. Jsou nástrojem – stejně tak jako třeba nůž. V rukou chirurga zachraňuje životy, v jiném případě může zranit.

Průběh psychedelické zkušenosti se velmi odvíjí od tzv. setu (nastavení mysli uživatele) a settingu (prostředí a okolnosti, ve kterých se zkušenost odehrává). Každá psychedelická zkušenost je velmi individuální. Zpřístupnění terapie asistované psychedeliky by mohlo pomoci pacientům, na které nefungují stávající léčebné metody, znamenalo by to však kromě jiného i velké legislativní změny na celosvětové úrovni. Tomu brání jednak stigma, které tyto látky nesou, dále náročné byrokratické procesy, které se s jejich zkoumáním pojí, a s tím i související vysoká finanční nákladnost výzkumu. Do karet jim nehraje ani náročná vědecká objektivizace vysoce individuálních prožitků.

Psychedelika jsou látky, které jsou – bez ohledu na zákaz jejich užívání – poměrně dostupné. Kdo doopravdy chce, cestu k nim si najde. Jenže k jaké kvalitě? I v tom leží část jejich kontroverze. Produkty na černém trhu nemají příbalový leták ani záruční lhůtu. Spousta problémů „běžných uživatelů“ se pojí právě s touto neověřenou kvalitou a nelze než znovu zdůrazňovat, že při neřízeném a neznalém užití můžou být nebezpečná. Řešením by mohla být jistá forma regulace (se zákazem komerce) pro ty, kteří je užívat chtějí, ale to by vyžadovalo notnou dávku zodpovědnosti každého konkrétního uživatele, a zároveň pochopení obecné veřejnosti. Je otázka, jestli jsme na to jako společnost už zralí.

Něco navíc

Analogie psychedelické zkušenosti 

Přirovnejme psychedelickou zkušenost k jízdě autem. V celosvětovém měřítku ročně zemře na silnicích přes 1,25 milionu lidí. Jízda autem JE nebezpečná. Nicméně protože je pro pohyb naší společnosti nezbytná, vytvořili jsme bezpečnostní mechanismy, které slouží ke snižování rizik s jízdou spojených. Pravidla dopravy, airbagy, bezpečnostní pásy, asistenty jízdy v pruzích...
Představte, že každý den jezdíte do práce tou stejnou cestou, řekněme po dálnici, již desítky let. Znáte ji jako svoje boty. Máte zmapované zatáčky, značky, svoje schopnosti i auto, které řídíte. Málokdy vás něco opravdu překvapí. Analogie psychedelické zkušenosti by v tomto případě byla nečekaná uzávěrka dálnice a jízda zcela novým prostředím. Stejně tak jako naše bytí využívá v mozku stále stejné neuronové dráhy, psychedelická zkušenost způsobí, že dochází ke zcela novým neuronovým spojením, k aktivování částí mozku, které jsou normálně nečinné. Kontext psychedelické zkušenosti by se odrazil na vašem přístupu k této nečekané jízdě.

Terapeutická jízda patří k nejbezpečnějším. V podstatě by to znamenalo, že jste si najali řidiče, který cestu zná a zabezpečí vám pohodlnou jízdu, při které máte čas užívat si okolí, sledovat nové prostředí a z bezpečné pozice pozorovat krásy nepoznaného. Tento řidič vás nejenže sveze, dokonce vás i na cestu připraví, abyste nic nezapomněl a poté s vámi hluboce zreflektuje, co jste během jízdy prožil. 

Ritualizace jízdy autem by mohla vypadat tak, že si řidič nejprve auto vykouří vykuřovadlem, pomodlí se, aby vše zdárně dopadlo, pověsí si do auta amulet a hodlá se odevzdat své intuici. Jestli ho zavede do práce, to je otázkou, nicméně mnoho mystiků se setkalo s boží jednotou třeba při kousnutí do koláče, a tedy je třeba počítat se vším a naslouchat hlavně sobě. 

Řidič se seberozvojovým nastavením by se k nové cestě postavil obezřetně. Zkontroloval by auto, nastudoval mapu cesty, využil všechny znalosti, které má, aby zajistil bezpečnost své jízdy, a ještě by si vytyčil nová místa, která chce vidět/navštívit. 

Rekreační řidič jede, aby jel. Někdy se připoutá, někdy ne. Pravděpodobně má plné auto kámošů, kteří popíjejí pivko a překřikují rádio. Nové prostředí je moc nezajímá. A řidič možná taky nejede do práce, anebo na to už zapomněl. 

Sebedestruktivní řidič jede, protože musí. Cítí pnutí. Rychlá jízda v autě mu činí krátkodobé potěšení. Za volantem se cítí jako king, křičí na všechny neschopné čepičáře, které potkává a někde v hloubi duše tak trochu doufá, že jednou… třeba cíle nedojede. 

 

Eva Césarová

Eva Césarová

Studentka adiktologie. Spoluzakladatelka České psychedelické společnosti. Ředitelka sekretariátu Nadačního fondu pro výzkum psychedelik. Zarytá aktivistka za svobodu... Další články.

Celkem 1 komentář

Vstoupit do diskuze

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Dlužníci si polepší, nezabavitelná částka roste. Exekuce očima expertů

Stát chce pomoct dlužníkům navýšením nezabavitelného minima. Pomůže to dlužníkům? A věřitelům? Ptáme se exekutora, v neziskovkách i politiků.

Peníze

Jak investují dolaroví milionáři. Přítel na telefonu

Navzdory předsudkům investují dolaroví milionáři převážně opatrně. Od svých finančních poradců nečekají nejvyšší možné výnosy, ale spolehlivou...

Finmag

Překvapivé stavby: Rekonstrukce historické budovy Národního muzea

Zvenku ten dům známe všichni. A kdo byl uvnitř? A kdo už tam byl po rekonstrukci? Aneb jak praví chlapík z geniálního kresleného vtipu Michala...

Finmag

Americe by slušela sociální demokracie, ne Sandersův socialismus

Demokratický socialismus je politický směr, který věří na to, že továrny budou vlastnit dělníci, ovšem na rozdíl od Sovětského svazu bude...