Každá jsme hrdinka: Do pečení zapojím i děti ze sousedství
Jmenuji se Nel Foberová, studuji a žiji v samém srdci historické Olomouce. Pokud zrovna nejsem až po uši zavrtaná v odborných skriptech, peču hory muffinů pro nejbližší, šermuji se štětci a akvarelovými barvami, a píšu. Od poznámek na citrónově žlutých papírcích až po nekonečně dlouhé příběhy. Jeden bych vám ráda také povyprávěla. Tak tedy...
Bylo, nebylo... Není tomu tak dávno, kdy v zemi, kde hojnost tekla proudem stejně jako tolik oblíbený zlatý mok, kterému místní lidé začali přezdívat pivo, zněl ze všech koutů smích a radost. Lidé v této zemi byli svobodní, pracovití a vlídní. Rádi se bavili a setkávali se svými blízkými. Když v tu najednou bez varování vtrhnul do země nepřítel!
Byl tuze maličký, okem neviditelný, o to však zákeřnější. Jmenoval se virus Coronavirus a přinesl jej černý mrak až z dalekého orientu. Ze země zeleného čaje a křehkého porcelánu. Lidé se schovali do svých domovů, prázdnými uličkami se klikatily esence strachu. Jenže lidé v téhle zemi byli také nesmírně stateční. Rozhodli se proti virusu bránit. Jedni šili šik plátěné roušky, druzí pekli chleby pro své sousedy a někteří hlídali děti. Každý se zapojil a pomáhal. Neviditelný kruh solidarity se uzavřel a pro virus už v zemi nebylo místo...
Velmi bych si přála, aby se celá situace, v níž se svět nachází, dala zvládnout takto pohádkově. Nicméně příběh měl sloužit pro odlehčení, které je nyní stejně potřebné jako sůl nebo tolik nedostatkové droždí. A nyní k trošce reality. Jsem nesmírně hrdá na to, v jaké zemi žiji, když pominu jisté politické nešvary. Je pro mě velmi povzbudivé vidět příval pomoci, laskavosti i naděje ze všech koutů naší země. Sama se snažím zapojit, jak jen to jde.
Momentálně začínám „okusovat" již druhý měsíc, kdy jsem dobrovolně emigrovala z Olomouce a zakotvila v podhůří Jeseníků. Kromě spousty lesů a něžné přírody zde máme i mnoho osamělých babiček a dědečků. Těm se snažím zpestřovat dlouhé chvíle milými papírovými vzkazy, nebo drobnými dezerty. Občas do pečení zapojím také děti ze sousedství. Není to lehká doba a nevíme, co nám přinesou zítřejší dny. Nicméně cítím vděk i v těchto dnech. Za to, že můžu vstát a jít, potěšit, poradit, vyslechnout, pomoci. Být tady. Děkuji, že i vy v rámci magazínu tady pro čtenáře jste, protože vaše články jsou super droga! Držte se! Přeji mnoho sil i nehynoucího optimismu.
Nel Foberová
Každá jsme hrdinka. Podělte se o svůj příběh
Jak prožíváte karanténu vy? Podělte se s námi o své příběhy! A vůbec nemusejí být z první linie. Ať jste učitelka, pokladní v supermarketu nebo doma s dětmi, určitě v karanténě prožíváte nové výzvy a náročné chvíle. Pokud se chcete přidat, zkuste to třeba na Facebooku. Popište svůj příběh, nastavte příspěvek jako veřejný, otagujte v něm profil Heroine.cz a označte ho hashtagem #kazdajsmehrdinka. Nebo nám svůj příběh pošlete rovnou mailem na [email protected]. My vám jako poděkování pošleme květnové číslo časopisu zdarma.
Přečtěte si i další příběhy hrdinek v domácí izolaci - třeba o tom, jak jde v jednom bytě zvládat práci redaktorky ČTK spolu s péčí o tři malé děti, nebo jak se šijí roušky s partou kamarádek na Zlínsku.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
