Sex nechceme, díky

Zdá se to na jednu stranu normální – většina lidí za život projde kratším nebo delším obdobím sníženého libida. Na druhou stranu to zní divně; copak asexuálové nepociťují touhu nikdy? Vůbec k ničemu a nikomu? To musí být určitě důsledkem nějakého traumatu… Takovéhle věty zná dobře každé áčko. A tedy i já.

Pokud vám slovo asexuál evokuje prudérního, neatraktivního člověka, robota zbaveného citu nebo čistou andělskou bytost, která má díky své askezi přístup k vyššímu duchovnímu poznání, pak jste vedle.

Je poměrně obvyklé, že asexualita se hází do jednoho pytle s celibátem nebo frigiditou a impotencí. Jenže celibát je vědomé rozhodnutí zřeknout se sexu, které na vašich sexuálních pocitech vůči druhým nic nemění, a poněkud zastaralé, nepříliš lichotivé výrazy frigidita a impotence zase označují fyziologickou neschopnost sexuálního styku, která ovšem o vaší orientaci nic nevypovídá.

Ptáte se, proč je vůbec třeba vytvářet další škatulku nebo nálepku? Proč obtěžovat slušné lidi, které přece nezajímá, jestli s někým spíte anebo jestli vás přitahují lidé, se kterými spíte? Protože to lidi bohužel zajímá. Až nezdravě. A protože nálepky neděláme pro druhé, ale pro sebe.

Sex chce přece každý

V určité chvíli svého života si totiž začnete všímat, že nejste jako ostatní. Nechápavě sledujete své pubertální vrstevníky zmítané hormony a čekáte, kdy vás to potká taky. Čtete knihy, díváte se na filmy, posloucháte písničky a pořád jasněji si uvědomujete, že ve skutečnosti vůbec nevíte, o čem jsou.

Možná neuděláte jednoduše nic a začnete být „ti divní“. Možná začnete sex s větší či menší razancí zkoušet prostě proto, abyste zjistili, co na tom lidi mají. A abyste byli jako všichni ostatní. Možná se zamilujete, ale sexuální přitažlivost se na vaší straně nedostaví.

Obvykle brzy dojdete k závěru, že je s vámi něco v nepořádku. Koneckonců pro to kolem sebe naleznete spoustu podpůrných tvrzení: Sex je skvělý. Sex chce každý. Nedostatek sexu ohrožuje vaše fyzické i duševní zdraví. Vztah bez sexu není možný. Bez něj nemůžete být šťastní.

A právě tahle všudypřítomnost sexu zřejmě vedla k tomu, že asexualita se emancipovala.

Ještě proslulý psycholog Alfred Kinsey nepovažoval kategorii X, která se objevila v jeho výzkumech o sexualitě z přelomu čtyřicátých a padesátých let a kterou tvořili lidé bez zájmu o jakékoli pohlaví, za nijak zvlášť pozoruhodnou.

Následná sexuální revoluce, která naplno propukla koncem šedesátých let, nebyla tak univerzálně osvobozující, jak se na první pohled zdá. Byť vedla mimo jiné k přijetí mnoha sexuálních menšin a spoustě lidí výrazně zlepšila život, vytvořila zároveň tlak na to, jak má zdravá lidská sexualita správně vypadat a jak velkou roli má v životě člověka a partnerských vztazích hrát.

Dostát tomu, co je „normální“, je často obtížné a omezující i pro běžného heterosexuála, natož pro asexuály, kteří se náhle ocitli v roli nemocných, narušených lidí. Možnost, že někdo sexuální přitažlivost od přírody nepociťuje, je dnes pro mnoho lidí už tak nepřijatelná, že existenci asexuality nepřipouštějí nebo ji rovnou patologizují.

Není divu, že asexuální coming out není nic jednoduchého. Stud, nedůvěra, výsměch, pokusy o medikamentózní či terapeutickou „léčbu“, šikana, riziko korektivního znásilnění, duševní problémy. Na rozdíl od ostatních sexuálních minorit tu navíc hraje roli velice nízké povědomí o samotné existenci takové orientace (což je nakonec pochopitelné, když uvážíme, že před necelými dvaceti lety ještě neměla ani jméno).

Mezi svými

Právě tady přichází ke slovu spásný efekt komunity. Objevit samotné slovo asexualita a s ním lidi, kteří prožívají totéž, co vy, je obvykle emotivní moment, na který jen tak nezapomenete.

Mezi ostatními asexuály můžete (často poprvé) volně mluvit o svých prožitcích a pocitech. Podíváte se na svět jinýma očima, přestanete brát vážně rady od rodičů, kamarádů a moudrých odborníků z časopisů. Někdy najdete způsob, jak zachránit svůj vztah, jindy sílu ho opustit. Někdo potká lásku, někdo dobré přátele.

Asexuální komunita, v níž si lidé říkají „aces“ (česky a slovensky nejčastěji „áčko“ nebo „asík“), svou pestrostí téměř předčí tradiční duhu a je velmi tolerantní – tak trochu z nutnosti právě proto, že je tak nesourodá. Společnou řeč tam hledají muži, ženy, lidé trans, cis i nebinární. Příslušníci různých kultur, národností a etnik. Teenageři i senioři. Otcové a matky od rodin, bezdětní singles.

Ti, kdo sex běžně mají, i ti, kdo ho ani nezkusili. Heteroromantici, homoromantici, bi- a panromantici. Aromantici a polyamorici. Šedá áčka a demisexuálové. Pokud jste už naprosto ztracení, a přesto zvědaví, googlujte. Asexuální slang někdy umí pojmenovat věci, pro které jste dlouho hledali výraz.

Podstatnější než všechny nálepky a novotvary je však osvěta, která má všechny bez rozdílu orientace vést k svobodnějšímu a pozitivnějšímu přístupu k sexu. Ten má být bezpečný a dobrovolný. Nic víc, nic míň.

Pokud dodržíte toto pravidlo, mějte sex, s kým a jaký chcete, a tolik sexu, kolik chcete a potřebujete. A třeba i žádný.