Vidět a být viděna. Rapperka Doechii pomocí módy přepisuje pravidla, kterými show byznys spoutává ženy
V hudebním průmyslu se image často stává zbožím a estetika je přísně kontrolovaným marketingovým nástrojem. Dosavadní kariéra rapperky Doechii je důkazem, že móda nemusí být jen doplňkem k hudbě, ale může se stát plnohodnotnou součástí uměleckého vyjádření. V případě Doechii jde dokonce o politický a kulturní statement. Tím, jak kombinuje barvy, střihy a textury, odkazuje na dědictví afroamerické kultury, ale zároveň ji posouvá do současnosti a obhajuje nejen své vlastní místo v hudebním průmyslu, ale i pozici všech ostatních žen.
Americká rapperka Doechii se svým vzhledem nikdy nepohybovala v konvenční verzi ženskosti, která by vyhovovala mainstreamu. Její styl se neustále proměňuje. Někdy je teatrální, jindy minimalistický. Z původního trashcore s mícháním „vysokých“ a „nízkých“ prvků módy přešla její estetika do takzvané office siren odkazující na korporátní styl přelomu tisícíletí. Obratem ji začali ji kopírovat influenceři po celém světě. Její vizuální identita čerpá z queer kultury nejen esteticky s využitím přehnané a ironické estetiky campu, gender-bending prvků nebo odkazů na ballroom scénu zakotvenou v černošské LGBTQ+ komunitě, ale i hodnotově. V jejích outfitech se střídají hyperfeminní siluety s androgynními oversized kousky. Díky spolupráci s módním domem Thom Browne navíc přinesla na první pohled mužské siluety obleků do feminního provedení. Tento fluidní přístup vytváří její celkovou personu, v níž se může vidět každý, bez ohledu na gender či sexuální orientaci.
Jedním z ikonických prvků její vizuální identity se staly tzv. face-tapes neboli pásky na čele, které se používají pro vypnutí pleti. Běžně se nosí pod vlasy, Doechii je naopak hrdě odhaluje. Její stylista Sam Woolf v textu New York Times vysvětluje, že záměrné odhalení něčeho, co se v zábavním průmyslu schovává, ale zároveň je to kvůli obsesi mládím velmi populárním nástrojem pro vypnutí pleti, ukazuje zároveň raperčinu zranitelnost i odvahu. Při letošním předávání cen Grammy měla na svém vystoupení tyto pásky dokonce ozdobené kamínky, díky čemuž byly ještě více vidět. V době, kdy celebrity zapírají plastické operace je jakékoliv přiznání estetické úpravy odvážným krokem a hrdým prohlášením, že se daná osoba nemá za co stydět.
Swamp princess, office siren nebo hip hop legenda?
Móda pro Doechii není jen estetickým hřištěm, ale i politickým aktem. Jako afroamerická žena v hudebním průmyslu vědomě pracuje s vizuálními kódy, které historie často marginalizovala nebo exotizovala. Nosí účesy inspirované afroamerickou tradicí, používá látky, vzory a doplňky, které nesou kulturní kontext, a kombinuje je s prvky vysoké módy. Tím nejen oslavuje své kořeny, ale také narušuje stereotypní narativy o tom, jak má „černošská krása“ vypadat. V prostředí, kde jsou afroamerické ženy často pod drobnohledem a jejich těla i styl podléhají neustálému hodnocení, se Doechii staví do pozice autorky vlastního obrazu. Nenechává se stylizovat podle cizích očekávání, ale sama určuje, kdy a jak bude viděna.
Její cesta od takzvané swamp princess, tedy princezny z bažiny, kterou si vysloužila svým původem z Floridy, k sofistikovanému office siren looku je dokladem neustálé proměny. Na přelomu let 2023–24, společně se Samem Woolfem, opustila trashy-core kombinaci truckerky a glam doplňků a začala experimentovat se suitingem, androgynní elegancí a preppy estetikou. Sama říká, že každý outfit má odrážet, kde se právě v životě nachází, ať už v osobní či umělecké rovině.
Její pódiové kostýmy nejsou jen vizuálním doplňkem hudby, ale součástí komplexního vyprávění. Například pro vystoupení v televizním pořadu The Late Show si připravila choreografii, u níž byla celou dobu svázána copy se svými dvěma vokalistkami. Typickým afroamerickým účesem odkazovala na černošskou kulturu a zároveň reprezentovala ženy v hip hopu. Sama rapperka se netají tím, že její inspirací jsou hip hopové ikony jako Mary J. Blige nebo Missy Elliott. Pro mini koncert v internetovém pořadu Tiny Desk naopak zvolila více uhlazený outfit s kravatou. Podobně oděla všechny své hudebnice a vokalistky, které měly stejný účes a pásky na vypnutí obličeje. Doechii těmito na první pohled možná nenápadnými kroky vkládá do mainstreamu odkazy na svoji kulturu. Díky tomu, že se obklopuje afroamerickými hudebnicemi, zase vyzdvihuje ženské umělkyně.
Vstup do světa vysoké módy
Doechiin příběh často dotváří i rapperčiny vlasy. Její vlasový stylista Malcolm Marquez řekl pro americký časopis Elle, že každý účes, jež společně vymýšlí je odkazem na afroamerickou historii a současně kontrolou nad tím, kdo vypráví příběh afroamerické ženské krásy. Doechii je často vidět v dlouhých , na různý způsob zapletených copech, ale například pro letošní Met Gala, jež oslavovalo kulturu takzvaných Black Dandies, zvolila afro, které mnoho afroamerických umělkyň dnes už nenosí.
Letos na jaře Doechii sebevědomě pronikla do světa vysoké módy. Na již zmiňovaném předávání cen Grammy se objevila ve čtyřech na míru ušitých modelech od Thoma Browna. V Miláně vystoupila na show Dsquared2 nejen jako host, ale i performerka. Na pařížském týdnu módy oslnila hned několika outfity od předních módních domů - kombinací boho estetiky od Chloé, korzetu s turbanem Schiaparelli, sofistikovaného oblečení od Toma Forda i šaty haute couture od značky Valentino. Na Met Gala zvolila oblečení Louis Vuitton od kreativního ředitele Pharrella Williamse inspirované osmnáctým stoletím a postavou Black Dandy Juliuse Soubise.
O Doechii
Doechii, vlastním jménem Jaylah Hickmon, se narodila v roce 1998 v Tampě na Floridě a hudbě se začala věnovat už v dospívání, kdy experimentovala s rapem, zpěvem i psaním textů. Do širšího povědomí se dostala v roce 2020 virálním singlem Yucky Blucky Fruitcake, který na sociálních sítích vyvolal pozornost díky své neotřelé kombinaci storytellingu a osobité flow. Krátce poté podepsala smlouvu s TDE (Top Dawg Entertainment), čímž se stala první rapperkou v historii tohoto vlivného labelu, který zastupuje například amerického rappera Kendricka Lamara. Její debutové EP She / Her / Black Bitch z roku 2022 se stalo odvážným prohlášením o vlastní identitě. V roce 2024 vydala svoji druhou mixtape Alligator Bites Never Heal, za niž vyhrála cenu Grammy v kategorii nejlepší rapové album. V roce 2024 a 2025 se stala jednou z nejviditelnějších postav hudebního průmyslu, přičemž její estetická odvaha a schopnost redefinovat vlastní obraz ji posunuly z pozice vycházející hvězdy do role kulturní ikony.
Relatable a marketable? Ne, díky
Ačkoli je Doechii rapperka, dostala se díky popularitě rapové a hip hopové hudby a estetiky mezi popkulturní osobnosti. V pop music jsou ženy často svazovány pravidly. Musí být takzvaně „relatable and marketable“, tedy snadno zařaditelné do bezpečných kategorií, které publikum nevyvedou z míry. Doechii se ale vydala opačným směrem. Nepokouší se zapadnout do jedné persony, ale střídá je, vrství, paroduje i přetváří. Její image se stává komentářem k tomu, jak se na ženy v hudbě díváme, a jak se očekává, že se budou prezentovat.
Na jednu stranu rapuje o svém bývalém příteli, který ji podvedl s mužem, na druhou se ve svých písních vrací k tématům jako je rasismus nebo objektivizace afroamerických žen. Nebojí se otvírat těžká témata a obléct si k tomu minisukni s podkolenkami. Vizuální jazyk Doechii pokládá publiku otázku: Za jakých podmínek dovolíme ženě být viděna? A co to znamená, když si tyto podmínky určuje sama?
V době sociálních sítí, kdy je viditelnost zbožím a image lze okamžitě monetizovat, je Doechiiin přístup radikální. Nejde jí o to být všude za každou cenu, ale o to, aby její obraz zůstal její a reprezentoval její kořeny. Každý outfit, každé hudební video, každé focení na červeném koberci je součástí většího narativu, ve kterém si hlídá svou autonomii. V kombinaci s talentem, jež jí vysloužil už několik hudebních ocenění, se z ní stala jedna z nejúspěšnějších raperek posledních dvou let, která se svým důrazem na estetiku snaží vykládat rozsáhlejší příběh.
