Šest let natvrdo za kresby vagíny. V Rusku sílí konzervativní represe

3 233 | Ivan Loginov, Ondřej Trhoň | 25. 6. 2020 | 9 komentářů | Putin vs. feminismus

Ruská umělkyně a aktivistka Julia Cvětkova čelí obvinění z šíření pornografie mezi nezletilými a hrozí jí až 6 let ve vězení. Důvodem jsou abstraktní obrazy destigmatizující ženské tělo. Její případ se vyplatí sledovat, protože ukazuje, kam až může zajít úzkostlivá ochrana konzervativní morálky.

Julia Cvětkova. Zdroj: Yulia Tsvetkova / VKontakte

Devátého června zveřejnila ředitelka dětského divadla a LGBTQ+ aktivistka z ruského Komsomolsku Julia Cvětkova (Юлия Цветкова) na svém facebookovém profilu příspěvek, ve kterém informovala, že po šestiměsíčním vyšetřování proti ní bylo vzneseno obvinění z šíření pornografie a že jí hrozí až 6 let nepodmíněně. Následovala vlna petic, demonstrací, flashmobů i výstav. Případ Cvětkové je významný nejen kvůli nečekaně tvrdému trestu, ale taky coby ukázka sílícího vlivu konzervativního tábora v ruské společnosti.

Aktivistické divadlo vs. queer propaganda

Sedmadvacetiletá Julia Cvětkova se začala umění a aktivismu věnovat v roce 2018. Kromě psaní článků o feminismu, LGBTQ+ právech, antimilitarismu nebo ekologii založila v Komsomolsku také komunitní centrum, ve kterém se pořádaly přednášky, workshopy a další akce. Největším trnem v oku úřadů se ale stalo experimentální aktivistické divadlo Merak (Мерак). V jeho představeních účinkovaly děti ve věku 6–17 let a herci se během nich snažili „poukázat na na sociální problémy a hledat řešení spolu s diváky“.

V roce 2019 se měl Merak zúčastnit festivalu aktivistického umění Цвет шафрана (Cvět šafrana, Barva šafránu), na kterém se Cvětkova podílela. Soubor připravoval vystoupení o šikaně, genderových stereotypech nebo i o Pražském jaru. Místní samospráva začala na Cvětkovou i pronajímatele prostor vyvíjet nátlak a dětští herci byli vyslýcháni policií kvůli podezření z negativního vlivu LGBTQ+ propagandy.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

Nakonec se představení odehrálo jako soukromé, jen pro rodiče účinkujících a několik novinářů. A přestože kromě popotahování autoritami nedošlo na žádný postih, Cvětkova se dostala do hledáčku konzervativních aktivistů a extrémistů a začala čelit výhružkám.

Panenky, porno a šafrán

Cvětkova je známá taky pro svoji osvětovou činnost, v níž tematizovala sebepřijetí ženského těla (body positivity) nebo sexuální výchovu. V souvislosti s představením na Barvě šafránu se řešil i její projekt Žena není panenka. Jde o sérii ilustrací, která ukazuje ženská těla jinak než jako reklamní nebo umělecký stereotyp. Obrazy jsou doplněné slogany jako „Skutečné ženy – tradičně nefemininní vlastnost – A je to normální!” nebo „Skutečné ženy mají chlupy. A je to normální!“ Slovo skutečné přitom Cvětkova používá jako protiklad vyumělkované představě dokonalého ženství bez odchylek od normy, kterou velká část společnosti stále vyznává.

Kvůli sérii byla Cvětkova vyšetřovaná policí už v březnu 2019, pod záminkou údajného šíření pornografie a pohlavního zneužívání dětí. Sice nepadla žádná obvinění, ale pro současný případ je projekt Žena není panenka důležité dílo, protože se ve veřejných diskuzích často zmiňuje.

Monology kreslené vagíny

Největším problémem se ale ukázala Cvětkové stránka Monology vagíny. Projekt publikovaný na ruské sociální sítí VKontakte vychází ze stejnojmenné divadelní hry Evy Ensler a zasazuje se o destigmatizaci ženského těla a sexuality. Cvětkova na stránce kromě článků nebo uměleckých textů zveřejňovala i ilustrace ženských pohlavních orgánů. Právě tyto obrazy posloužily jako hlavní záminka pro současný proces. Stalo se tak na udání slavného ruského anti-LGBTQ+ aktivisty Timura Bulatova, který o sobě prohlašuje, že vede „mravní džihád“.

Přestože oba zákony počítají v nejzazším případě s pokutami, často se spojují s obviněním z extremismu. Za ten jde totiž někoho poslat do vězení až na šest let.

Vyšetřování kvůli podezření ze šíření pornografie začalo v říjnu 2019 a od 24. listopadu byla Cvětkova místo vazby v domácím vězení. Když pak podala stížnost kvůli nedostatečné lékařské péči, byla propuštěna na písemný slib. Během vyšetřování na ni přišlo ještě jedno udání – za propagaci netradičních sexuálních praktik (šlo o obrázek s nápisem „Rodina je tam, kde je láska. Podpořte LGBT+ rodiny.“) byla odsouzena k zaplacení pokuty 50 000 rublů, tedy přibližně 17 tisíc korun.

Samotné obvinění bylo vzneseno 9. června, ale materiály nejsou zatím veřejné. Ať už je obviněna za šíření pornografie v podobě projektu Monology vagíny nebo s jiným důvodem (v Rusku je běžná praxe během tajného vyšetřování obvinění změnit), Cvětkové hrozí 6 let za mřížemi.

Šikmá plocha mravní paniky

Článek číslo 242 (Nezákonné šíření pornografických materiálů nebo předmětů) se v trestním zákoníku Ruské federace objevil již v roce 1996. Podle tehdejší úpravy šlo šíření pornografie potrestat pokutou nebo až dvěma lety odnětí svobody. Když ale v roce 2012 začala kampaň za mravní výchovu nezletilých, došlo k úpravě - pokud šíříte pornografii mezi dětmi, hrozí vám v Rusku až 10 let. Pokud na internetu, šest. Klíčová změna je podkladem pro obvinění Cvětkové. Zajímavé přitom je, že zákon nijak nedefinuje, co pornografické materiály vůbec jsou.

S aktuálním případem souvisí ještě zákon z roku 2013, který má chránit děti před propagací netradičních sexuálních vztahů a „LGBT propagandou“. Stejně jako článek 242 nijak tradiční nebo netradiční sexualitu nedefinuje a jeho výklad je tak na libovůli úřadů. Podobně funguje i zákon na ochranu citů věřících, který také nevysvětluje, co přesně se újmou na citech myslí. Přestože oba zákony počítají v nejzazším případě s pokutami, často se spojují s obviněním z extremismu. Za ten jde totiž někoho poslat do vězení až na šest let.

Ilustrace z projektu Monology vagíny neměly podněcovat sexuální pud, ale detabuizovat ženské tělo.

Všechna podobná ustanovení mají kvůli nejasným definicím velký represivní potenciál. Přestože za újmu na citech věřících nebyl nikdo natvrdo odsouzen (za zmínku stojí třeba kauza týkající se chytání Pokémonů v kostele), mají velký odstrašující význam. Protože jsou rozsudky často spojené se zákazem činnosti, někteří bojovníci za mravnost tak zákonů využívají k udávání jim nepohodlných lidí. Někdy se, tak jako v případě Cvětkové, jedná o viditelné a nepohodlné aktivisty nebo umělce, jindy o obyčejné lidi. Zmíněný Timur Bulatov se běžně chlubí, že pomohl ukončit pedagogickou činnost více než 65 učitelů, kteří se, často jen na sociálních sítích, hlásili k LGBTQ+ komunitě.

Hashtag proti patriarchátu

Cvětkovou podporují další aktivisté a pořádají online akce nebo demonstrace, a to i mimo Rusko. Ruská Asociace divadelních kritiků vydala otevřený dopis, kde deklaruje Cvětkové podporu, a lidskoprávní organizace Amnesty International ji uvádí jako vězeňkyni svědomí. Cvětkova také v dubnu 2020 jako druhá Ruska vůbec (po Anně Politkovské) získala ocenění prestižního časopisu Index on Censorship v kategorii umění. Petice na stránce change.org zasazující se o ukončení procesu s Cvětkovou za dva týdny nasbírala již přes 213 000 podpisů. Mimo Rusko případ pomohly zpropagovat například tweety Pussy Riot, v nichž kontroverzní skupina o případu informuje a nabádá mimoruské novináře, aby o něm také psali.

V internetových diskuzích se mísí kritika přísného trestu za pornografii s nedostatečným rozsudkem za propagaci LGBTQ+. A často se zapomíná na rozdíl mezi dětským divadlem a internetovým aktivismem, který Cvětkova cílila na dospělé.

Šest let natvrdo za šíření pornografie na internetu je jemně řečeno nepřiměřený trest. Cvětkova i její zastánci navíc tvrdí, že ani o žádné porno nejde. Ilustrace z projektu Monology vagíny neměly podněcovat sexuální pud, ale detabuizovat ženské tělo, pomoci ženám přijmout sebe sama a změnit společenské představy, jak mají vypadat.

Po zveřejnění obvinění se na sociálních sítích objevilo několik kampaní na podporu Cvětkové, z nichž nejsilněji rezonuje hashtag #заЮлю (#ZaJuliju). Příspěvky pod ním mluví o tom, že ženská těla nejsou porno. Práce s nahotou je přitom běžná nejen ve feministickém aktivismu, ale i v umění obecně. Na konci roku 2019 tak několik aktivistek pod vedením umělkyně Katrin Nenaševé uspořádalo na podporu Cvětkové výstavu Skutečná žena má tělo, kterou doplňovaly přednášky o těle a feminismu.

Domácí násilí: ano. Queer láska: ne

Situace v současném Rusku je trpce ironická. Za zveřejnění feministických obrázků na internetu aktivistce hrozí až 6 let ve vězení, zatímco pachatelé domácího násilí dostávají pouze peněžité tresty. LGBTQ+ aktivisté čelí pokutám, ale lidi, kteří aktivistům vyhrožují nebo na ně přímo útočí, většinou policie vůbec nevyšetřuje. Naděje pro Cvětkovou i další ale stále žije. Mezinárodní ohlas totiž v Rusku už nejednou pomohl zvrátit nespravedlivé procesy.

Debata o ženských tělech a obscénnosti se však týká i Česka a západního světa. Minulý rok vyvedla ochranka pražské pobočky Raiffeisenbank kojící ženu a slova jako menstruace, vagína nebo vulva jsou pro spoustu lidí stále tabu. V Česku ale na rozdíl od Ruska po zveřejnění obrázků s obnaženou bradavkou hrozí jen zablokování příspěvku nebo ban na sociální síti. Případ Cvětkové se vyplatí sledovat, protože ukazuje, kam až může zajít úzkostlivá ochrana konzervativní morálky.

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Rozhovor s ústavní soudkyní Kateřinou Šimáčkovou. Podařilo se jí prorazit skleněný strop, přesto poměry v české justici kritizuje. „Nedostatek žen ve veřejné sféře je z velké části důsledkem nespravedlivého nastavení péče o domácnost.“ Jak změnit českou justici tak, aby nevypadala jako pánský klub?
  • Jak mluvit s dětmi o sexu a ne(se)lhat. Dialog s dětmi je neodmyslitelnou částí výchovy. Jakou formu ale zvolit, když mluvíme o generaci vyrůstající na internetu? O dětech, které dříve uvidí porno, než dostanou první pusu?
  • Litují, že se staly matkou. Jejich ekonomická situace jim neumožňuje zaplatit si hlídání, z kolotoče povinností okolo dětí, práce a domácnosti nemají úniku. Vztek obracejí proti domnělým viníkům – svým vlastním dětem.
  • Intuitive eating. Trend intuitivního stravování slibuje, že vám pomůže vymanit se z nezdravého vztahu k jídlu. Už nikdy nebudeme muset držet dietu? Proč je nebezpečné tvrdit, že tělo samo pozná, co je pro něj dobré?
  • Ekologie jako nový mainstream. Rozhodujete se při výběru oblečení podle toho, co vám sluší, a ne podle udržitelnosti značky? Ano? Je to v pořádku. Udržitelnost nesmí být marketingovým trikem, jak vám módu prodat.
  • Z michelinek do holinek. Cesta foodkritičky z luxusních restaurací a pětihvězdičkového oběda v hedvábných šatech k rozhazování kompostu v zabahněných holinách byla překvapivě krátká, ale o nic méně gurmánská.

...a mnohem víc. Předplaťte si Heroine ještě dnes!

Ondřej Trhoň

Na FSV UK vystudoval žurnalistiku, na FF UK Studia nových médií. Dlouhodobě spolupracuje mj. s Radiem Wave, filmovým měsíčníkem Cinepur, A2, Revue Prostor a dalšími... Další články.

Celkem 9 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Gerulf | 28. 6. 2020 | 21:43

vydíte nebo vidíte? Co je správně?

+2
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

míťa | 25. 6. 2020 | 21:26

alespoň vydíte jak funguje ten váš komunismus, který zde propagujete, vy neobolševici

-6
Reagovat

Naše další projekty

Peníze

Lékařská péče je jen jedna. Ta prémiová je ale bez čekání a prostojů

„Pokud si má české zdravotnictví udržet vysokou úroveň, je potřeba větší spoluúčast pacientů,“ říká Markéta Billová, šéfka společnosti Canadian...

Peníze

Vše pro firmu: Virtuální sídla jsou užitečná, říká podnikatel

Majitel společnosti Ofigo Roman Sokola se ve svém byznysplánu zaměřuje především na menší a začínající podnikatele. Nabízí jim založení...

Finmag

Frederick Douglass. Otrok, který se stal nejfotografovanějším mužem USA

Frederick Douglass utekl z otrokářské plantáže před bičováním – a stal se rádcem amerických prezidentů.

Finmag

Rasismus v Brazílii dodnes zabíjí

S rasismem je to v Brazílii jako s koronavirem. Oficiálně není, případně je to jenom nějaká neškodná chřipčička, ne ničivá nákaza.