nové číslo Heroine právě v prodeji

Knihy nás zpomalují a nutí přemýšlet, zatímco internet nás zrychluje. Doporučujeme knihu o vlivu digitálních médií na proces čtení

Spolu s rozšiřováním digitálních technologií se v posledních třiceti letech proměnil i způsob, jakým konzumujeme média včetně toho nejstaršího: textu. Dnes se čtení odehrává především na obrazovkách a stimuluje mozek úplně jiným způsobem než soustředěná četba papírových knih nebo novin. Jaký to bude mít důsledek na naše intelektuální schopnosti? Na tuto otázku odpovídá kniha s názvem Čtenáři, vrať se neuroložky a odbornice na proces čtení Maryanne Wolfové. Doporučuje zakladatel webu digideti.cz Jan Kršňák:

I kdyby si četli o upírech nebo o Minecraftu, jejich inteligenci to rozvine více, než kterákoli vzdělávací aplikace.Foto: Kateřina Lánská

Tento text jsem napsal rukou do sešitu. Dávám si digitální prázdniny, potřebuji si odpočinout od přívalu virových informací. Budu číst pár starých knih. ,,Knihy mě zpomalují a nutí mě přemýšlet, zatímco internet mě zrychluje,“ říká jeden student v díle Maryanne Wolfové Čtenáři, vrať se: Mozek a čtení v digitálním světě (Host, 2020).

Wolfová se léta odborně věnuje problémům se čtením, dyslexii, pozornosti, rozvoji mysli. V této knize shrnuje dosavadní vědecké poznání o vlivu digitálních médií na naši schopnost číst.

Díky internetu a obrazovkám se ztrácí kognitivní trpělivost. Chceme vědět, co nám informace dávají, hned teď. Ztrácíme schopnost počkat si na zážitek nebo na poznání tři sta stránek. Skáčeme z odstavce na odstavec, z okna do okna. Často nedočteme do konce ani článek o dvou stranách. Anebo dočteme, ale s tak řídkou pozorností, že vlastně nevíme, o čem byl. Složitější myšlenky kvůli tomu mizí v neviditelnu. Hloupneme, povrchníme.

Čtení románů rozvíjí empatii. Literatura nabízí možnost dívat se na život očima druhého. Vnímat svět jinak než skrz sebe. Očima postavy nebo autora. V prvním případě může jít o pohled za hranice osobních zkušeností, ve druhém se může odehrát dokonce setkání s mrtvým. Číst mrtvé roztahuje současnost a prodlužuje život. Vnímat svět skrz druhé život obohacuje.

Kniha, na rozdíl od internetu, nevytváří sociální bubliny, ale sociální pěny. Při čtení knihy vaše mysl pění. Vaše představy a názory se mísí s těmi cizími. Některé prasknou a zmizí, jiné se zase objeví. Čtenář je sám sebou a zároveň není. Stává se světem. Jak v knize říká filosofka Susan Sontagová: ,,Kniha byla jako projít zrcadlem. Měla jsem pocit, že můžu jít někam jinam.“

Při čtení knihy je její písmo oživováno ve vaší mysli. Život literární postavy se odehrává za vašima očima. Vidíte její mysl, procházíte jejím nitrem. Při čtení na internetu je váš pohled vtahován mezi obrazy a písmena na obrazovce. Můžete se na textu aktivně podílet, smíte napsat komentář. S knihou v ruce rostete vy, s očima na internetu roste internet. Cookies jsou soubory sbírající vaše čtení, vaše pohledy.

Wolfová ale nebrojí proti digitálním technologiím. Říká, že musíme objevit, jak smysluplně rozvíjet oba způsoby čtení, neboť obrazovky z našich životů už nezmizí. S digitalizací společnosti se digitalizuje i knihtisk. Rodiče, učitelé i děti si musí vědomě vychovat „dvojjazyčný mozek“. Takový, který umí číst hluboce a klidně i skákavě a rychle.

,,Když rodiče dětem čtou z knih, posilují se tím časové a prostorové dimenze čtení, do mladé čtecí dráhy se tím přidávají i důležité dotekové asociace a celkově jde o nejlepší možnou sociální i emoční interakci.“

Čtěte dětem. Ty školou povinné si samozřejmě mohou číst samy. I kdyby si četli o upírech nebo o Minecraftu, jejich inteligenci to rozvine více, než kterákoli vzdělávací aplikace.

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.

Popup se zavře za 8s