Pokud je dítě nebezpečné, patří do vězení. Teenageři končí v pasťácích někdy jen proto, že je to snazší, říká odbornice

Režimová školská zařízení – tedy diagnostické ústavy, dětské domovy se školou a výchovné ústavy – patří do sociální politiky 19. a první poloviny 20. století. V dnešní době už by v systému své místo mít neměly. Myslí si to Anna Sležková, právnička Fóra pro lidská práva, která se problematice dlouhodobě věnuje. Děti v těchto zařízeních mají podle ní příliš omezenou svobodu i v případě, že se do nich dostanou jen kvůli rodinné situaci a ne proto, že udělali něco špatného.

„Pokud se děti mají rodinněprávní cestou dostávat do pobytového zařízení, nemělo by to být zařízení jakkoliv uzavřené. A jediným důvodem k tomu, proč se v těchto institucích ocitají, by mělo být to, že se o ně nedokáží postarat jejich rodiče,“ říká Sležková v rozhovoru pro Heroine.cz.

Hlavním problémem, který podle ní souvisí se vzestupem násilí u dětí a dospívajících, je nárůst chudoby. „Ta pak produkuje stres a další negativní fenomény, které se mohou nakonec projevit třeba i tím, že dítě přinese do školy zbraň. My se však na ten problém díváme tak, že dítě je vadné, proto ho posíláme na převýchovu. Reálné výsledky to moc nemá, naopak to děti uvrhuje do ještě více zranitelné pozice.“

Proč by podle věznice pro děti, pokud by byla správně nastavená, mohla fungovat lépe než současné výstavy? Proč jí vadí, že o poslání dítěte do podobného zařízení nejčastěji rozhoduje OSPOD? Více v rozhovoru, který je součástí seriálu Děti, kterých se bojíme na webu Heroine.cz.