Změna klimatu je znát i na víně, podotýká mladý vinař. „Problémů je spousta, ale strach nám nepomůže,“ myslí si
Tomáš Cileček má víno v rodině. Je ale první, kdo s ním spojil celou profesní dráhu. Do pěstování a výroby vína vkládá veškerou energii a optimismus. Na své práci však přímo pociťuje dopady klimatické změny. I proto révu pěstuje tak, aby byla k přírodě co nejšetrnější. „Jsme v okolí občas trochu za exoty. Někdy mě to mrzí, protože ruční práce má význam. Jsem ale hodně pozitivní člověk, takže se na to nesoustředím,“ říká. Přečtěte si díl o mladém vinaři ze série Heroine o tom, co doopravdy trápí, baví a zajímá českou generaci Z.
Následující text je součástí série Heroine o mladých lidech. Příběhy mladých lidí poprvé vyšly v tištěné Heroine 3/26. Celou sérii najdete zde.
„Je to taková květnatá práce. Dělám každou její část. Na vinici jsem v kontaktu sám se sebou, je to dobré na utřídění myšlenek,“ říká pětadvacetiletý Tomáš Cileček, zakladatel Vinařství Prameny. Sedíme na slunné zahradě domu v malebných moravských Polešovicích nedaleko Uherského Hradiště, kde mladý podnikatel bydlí se svými rodiči, a popíjíme bílé víno jeho vlastní produkce. „Někdy je pěstování vína monotónní a osamocené. Když víno prezentujete, jste naopak v kontaktu s lidmi. Ve všech fázích práce je váš otisk. Révu pěstoval i můj praděda, než kvůli komunistům o svou vinici přišel. Myslím, že si jako mladá generace ne vždy uvědomujeme, jak je svoboda vzácná a důležitá. Děda a táta taky pěstovali, ale už jen pro rodinné účely. Rodinná vazba na víno ale není zásadní, hlavní je entuziasmus, který mám,“ směje se.
Společně s fotografkou nás bere na prohlídku vinic do kopců nad vesnicí, odkud se otevírá výhled na celé Polešovice. „Jsem rád, že žiju na vsi, ačkoliv město má taky něco do sebe. Ve městě je mnohem víc kultury, žije to. Tady je zase čisté životní prostředí a pohoda.“ Právě životní prostředí je pro Tomáše nesmírně důležité, jak během rozhovoru zdůrazňuje. Hrozny pěstuje ekologicky, v co možná největším souladu s přírodou. „Zaměřujeme se na ryzlink. Chci dělat odrůdy, které do našeho prostředí přirozeně patří, nejít proti krajině. Takové rostliny pak například nemusíte ošetřovat chemicky a dosahují skvělých výsledků. Ryzlink je tady doma už od středověku,“ vysvětluje.
