Omezení interrupcí, prevence násilí a změna definice znásilnění: Prezidentští kandidáti odpovídají
Za několik dnů nás čeká další přímá volba prezidenta či prezidentky. V Heroine.cz jsme se kandidátů a kandidátky ptali na otázky, na které se nikdo jiný v debatách ani rozhovorech neptá. Před Vánoci jsme se s nimi sešli a položili jim sérii otázek týkajících se postavení žen v české společnosti a zákonů, které pojednávají o rozhodování o vlastním těle nebo prevenci násilí.
S žádostí o osobní rozhovor jsme oslovili všechny kandidáty na prezidenta. V našem velkém prezidentském speciálu si tak můžete přečíst kompletní rozhovory s Jaroslavem Baštou, Pavlem Fischerem, Markem Hilšerem, Danuší Nerudovou, Petrem Pavlem, Josefem Středulou a Tomášem Zimou. Mezi odpověďmi chybí reakce Andreje Babiše, ten na žádnou z našich nabídek rozhovoru nereagoval, a Karla Diviše, který kvůli původnímu zamítnutí kandidatury a následnému rozhodování Nejvyššího správního soudu již do konce uzávěrky nenašel čas pro setkání. Odpovědi jsou seřazeny podle vylosovaných volebních čísel, kterými budou označeny hlasovací lístky kandidátů a kandidátky. Jednotlivé otázky k tematickým okruhům pomáhaly Heroine.cz sestavovat expertky z organizace Česká ženská lobby.
Podepsal či podepsala byste novelu trestního zákoníku, jejímž cílem by byla změna definice znásilnění tak, aby skutkovou podstatou tohoto trestného činu byla i absence souhlasu při sexuální aktivitě?
Pavel Fischer: Ano. Svědectví o zneužívání nebo o nedobrovolném aktu jsou strašlivá. Hluboce to člověka ovlivní, je potřeba se tomu věnovat a nebagatelizovat. To není jenom otázka toho, co bude v zákoně. To je taky otázka edukace těch, kteří to dostávají na stůl jako první, což jsou vyšetřovatelé. Často to jsou lidé, kteří jsou v terénu, často čerstvě vysláni v rámci služebního poměru a těmi je potřeba začít, aby osvěta byla u každého, kdo se s takovou situací může setkat. Jde o pedagogy, kteří můžou upozornit na případy zneužívání nezletilých dívek, a podobně. Aby tito lidé přesně věděli, jak se zachovat, a nemučili oběť ještě tím, že to budou bagatelizovat nebo říkat, že je tím sama vinna, jak se občas děje, když někdo takový čin přijde nahlásit. To jsou věci, které mně přijdou jako těžký sexismus, těžký faul a opakování násilí. Tady je potřeba oběti chránit za každou cenu.
Jaroslav Bašta: Vzhledem k tomu, co se stalo Julianu Assangeovi, kdy nejprve byl souhlas, pak byl odebrán, nakonec skončil ve vězení, bych s tím měl asi problém z toho důvodu, že je to záležitost, která je snadno zneužitelná. Navíc pokud by nebylo přesně definováno, jak ten souhlas má být vyjádřen. A jakým způsobem by se tento zákon a souhlas promítly do vztahu mužů a žen? Podle mě by to vedlo mimo jiné k tomu, že by asi silně klesla snaha se seznamovat. Zejména u části mužské populace by došlo k tomu, k čemu dochází už teď, že jsou muži, zejména mladší, kteří se v tomto směru téměř neangažují. Buď se neangažují vůbec, nebo to pak končí tím znásilněním.
Josef Středula: Asi by to bylo vhodné, protože problém znásilňování je velký. Všichni si myslíme, že k tomu nemůže docházet v rodině, ale ono může. Moje paní dělala dlouhou dobu dobrovolnici v Bílém kruhu bezpečí. Řadu těchto situací musela řešit, ať už u domnělých, nebo faktických znásilnění. Myslím si, že by novela prospěla právní úpravě a vyjasnilo by to řadu věcí. Rád bych věřil, že by do nové situace dostala i útočníky a uvědomili by si, že tohle nelze konat.
Petr Pavel: V tomhle ohledu určitě ano, myslím si, že je zapotřebí zohlednit i to, že už jenom samotná výhrůžka může oběť paralyzovat. A nemusí jít ani o sexuální násilí, může jít o jakékoli násilí nebo třeba i o loupež. Takové případy jsem viděl i v armádě – člověk pod nějakým velkým tlakem dokáže zamrznout. Mělo by to být naprosto jednoznačně použito jako argument pro.
Tomáš Zima: Muselo by to být velmi precizně vydefinováno, protože to může zneužít druhá strana s různým úmyslem. Já si myslím, že chyba je v tom, že se tyto útoky často bagatelizují, což je špatně. Apeloval bych spíše na to, aby tyto činy byly řádně vyšetřené a viníci byli potrestáni. Vyšetřovací aparát musí být k ženám přátelský, aby se nebály znásilnění nahlásit.
Danuše Nerudová: Ano. Dlouhodobě podporuji aktivity směřující k tomu, aby se překvalifikoval tento trestný čin, a dlouhodobě tuto problematiku sleduji i díky Lucii Hrdé a myslím si, že někdy jsou tresty, které za znásilnění padají, úplně směšné v porovnání s tím, jaké tresty jsou třeba za držení drog.
Marek Hilšer: Určitě. Je potřeba bojovat proti sexuálnímu násilí, které pořád v české společnosti je – osvětou, ale i zákony. Ty jsou také osvětou a prevencí. Neměl bych problém to podepsat, pokud s tím přijde parlament. Nevidím žádný důvod, proč bych to měl blokovat.
Podepsal či podepsala byste zákon, který by v nějakém ohledu cílil na znemožnění nebo zpřísnění podmínek přístupu k interrupci?
Fischer: Ta věc není na stole a takovou věc bych neprosazoval. Interrupce jsou v právním řádu České republiky, jedná se jen a jen o svobodné rozhodnutí každé ženy a já to svobodné rozhodnutí naprosto respektuju.
Bašta: Asi nepodepsal. Vyrůstal jsem v šedesátých letech, kdy toto bylo u nás liberální.
Středula: Myslím, že úprava, která je u nás, je dobrá. Polská realita mě úplně děsí. Myslím si, že takové zpátečnictví bychom už neměli nikdy zažít. Myslím, že to je rozhodnutí ženy a měli bychom ho ctít.
Pavel: Ne, nepodepsal, je řada dobrých důvodů pro to, aby takové právo bylo zachováno, je potřeba to tak nechat.
Zima: Já si myslím, že ta pravidla, která jsou nastavená v České republice, jsou dobrá. Dříve jsme měli potratové komise, některé země interrupcím brání. U nás je velmi dobře zaveden screening vrozených vad a matka rozhodne. Ženám zákazem jenom zhoršíte situaci, rozvine se černý trh, turistika do nějakých zemí a ty ženy by to poškodilo, takže tady bych apeloval na to, aby zákonodárství, jak je dosud, bylo zachováno.
Už máte jasno v tom, koho budete v přímé volbě volit?
Nerudová: V případě, že bych takový zákon dostala na stůl, bych ho vetovala, a pokud by se někdo takový zákon snažil prosadit a ten zákon by prošel, tak bych ho v roli prezidentky napadla u Ústavního soudu.
Hilšer: V České republice je to vyřešeno dobře, i co se týče lékařského hlediska. Já bych to neměnil. Jsem rád, že interrupce už dneska nejsou náhradou antikoncepce tak, jako to bývalo třeba před třiceti lety nebo za komunistického režimu, a že interrupce klesají. Nejsem extremistou ve smyslu obrany života, jako to vidíme u našich sousedů, ale na druhou stranu nejsem ani pro extrémní svobodu rozhodování v této věci. Tak, jak je to dnes v České republice, tak to je v pořádku a není to potřeba řešit. Rozhodně bych nepatřil k těm, kteří budou něco zpřísňovat, nebo naopak usnadňovat.
Ratifikoval či ratifikovala byste Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí známou jako Istanbulská úmluva?
Fischer: Ratifikace má proběhnout v parlamentu. Debata o ní teprve začala, ještě jsme ji nedostali do senátu. Každá iniciativa, která jde ve prospěch posilování jistot, že i skryté násilí bude řešeno, je v pořádku. Jsem připraven se do toho zapojit. Nevím, proč to zatím otálí ve sněmovně.
Bašta: Četl jsem ji několikrát a jsou tam věci, které by byly šité spíš tak na Turecko, ale ne na nás. Jsou v ní zmiňovány třeba věci, které jsou u nás již v trestním zákoníku a které tady fungují. Proto říkám, že Istanbulská úmluva je zaměřená spíš na země, kde tato oblast není tak kultivovaná jako v rámci Evropské unie a v rámci České republiky.
Středula: Rozhodně ano. Spousta zemí už to udělala, nevím, proč v tom Česká republika zbytečně tápe.
Pavel: Myslím si, že bychom měli být rozhodně mezi těmi, kdo ji ratifikovali. Česká republika by neměla zůstat úplně na chvostu Evropy například za Ukrajinou, která to zvládla i za války.
Zima: Pokud ji schválí parlament, tak bych tento zákon jistě podepsal. Ale je důležité, aby to schválil parlament.
Nerudová: Já bych si velmi přála, abychom se stali civilizovanou zemí, tuto úmluvu ratifikovalo už skoro čtyřicet států a celá řada z nich jsou daleko konzervativnější společnosti než my. Napnula bych maximální úsilí, abychom byli jako společnost schopni toto téma odkomunikovat a vysvětlit, že v civilizované společnosti by něco takového mělo platit.
Hilšer: Určitě. Proč bychom se měli bránit něčemu, co otvírá vážné otázky? Je pravda, že řada těch témat, která Istanbulská úmluva řeší, jako je například ženská obřízka a podobně, se nás už dnes netýká, ale třeba v otázce prevence domácího a sexualizovaného násilí máme ještě co dělat. Nemyslím si, že by ta úmluva mohla někomu uškodit, naopak by nás mohla inspirovat k tomu, co je ještě potřeba udělat. Ty argumenty, že v právním řádu už máme všechno to, co je potřeba, jsou sice pravdivé, ale také bychom se mohli zamyslet, jakým způsobem se k těm zákonům přistupuje a že ne vždy jsou naplňovány tak, jak by měly. Často je to i bagatelizováno.
Aktuální číslo
- Kulturní války režisérky Barbary Herz
- Může být matka dobrý „vědec“?
- Jak vychovat odolné děti
- Rodičovská půl na půl
