Už se necítí být dětmi, ale ještě nejsou dospělými. Snímky z filmu Falcon Lake:

Blízkost Chloé, teenagerky, ze které se stává dospělá žena, budí ve třináctiletém Bastienovi směs tělesných a psychických reakcí, s nimiž si neví rady.

V jezeře, kde tráví oba teenageři dovolenou, se podle Chloé před lety utopilo dítě. Jeho duch teď straší v okolí. Bastiena ale starší dívka neznepokojuje pouze hrůznými historkami.

Šestnáctiletá Chloé na o tři roky mladšího Bastiena sem tam bafne nebo se jako přízrak mihne za oknem. Občas přes sebe pro větší efekt přehodí bílé prostěradlo. Tato strašidelnost, nezařaditelnost odpovídá tomu, jak ji vnímá Bastien.

Titulní jezero krom úžasu a zklidnění vyvolává také úzkost. Zejména v Bastienovi, který se v dětství jednou málem utopil. Od té doby se bojí ponořit víc než po pás. Kvůli Chloé, pro niž je voda přirozeným útočištěm, ale centimetr po centimetru překonává strach, noří se stále hloub. Nechce zůstávat pozadu. Jezero jej stejně jako dospělost zároveň přitahuje i děsí.

Bastienovi uniká, že dospívající dívce neimponuje jeho fyzická zdatnost ani množství alkoholu, které dokáže pozřít, aniž by se pozvracel. Šestnáctiletá Chloé jej poprvé bere v potaz poté, co jí všímavě přinese plechovku s limonádou. Mladý Pařížan je od pohledu zranitelnější a vnímavější než Chloéini vrstevníci. Možná proto se mu svěřuje s různými obavami.

Bastien a Chloé se průběžně vyzývají ve zvláštní disciplíně – člověk se prý nedokáže pokousat až do krve. Obranný reflex mu to nedovolí. Tělesnou schránkou jsme ovšem limitováni i v důležitějších oblastech, jako je sexualita. Proto by protagonista rád přerostl sám sebe a spěšně dospěl. Jeho mysl by chtěla víc, než na kolik stačí nevyvinuté tělo.

Nezpracované energii dává třináctiletý Bastien průchod alespoň při rychlé jízdě na kole nebo divokém tanci, kdy na chvíli cítí kontrolu.

Pro Chloé není dospívání o nic snazší než pro Bastiena. Za maskou sebevědomé, cynické světačky taky tápe. Přesto mladšího Bastiena dráždí svou nahotou.

Pocity postav nejsou zprostředkovávány slovy, mnohé z nich zatím pojmenovat neumí, demonstrovány jsou alespoň umístěním herců v rámu, jejich strnulostí nebo uvolněným pohybem. Výmluvné jsou také pohledy, které si vyměňují.