Pseudokauza se Sannou Marin přinesla důležitý vzkaz i do Česka. Jsme snadné oběti dezinformační války

Z české kotliny se finská politika jeví tak trochu jako z jiné planety. Finsko je země, která se pravidelně umisťuje na předních místech žebříčků srovnávajících rovnost žen a mužů ve společnosti i v politice. Česká republika se krčí někde v polovině, pokud jde o celosvětová srovnání, a na chvostu v případě těch evropských. O první české premiérce či prezidentce si zatím můžeme nechat jen zdát. Stejně jako o vládě, kde ženy tvoří většinu a všechny vládní strany mají předsedkyni.

Co se však, možná překvapivě, až tolik neliší, je vnímání političek ze strany společnosti i médií. Mediální obraz Sanny Marin se příliš nevymyká obecným poznatkům o zobrazování političek – mnohem častěji se dozvídáme o jejím vzhledu než o jejích politických krocích. To pak přispívá k tomu, že jsou ženy v politice mnohem častěji vystaveny obtěžujícímu chování než jejich mužští kolegové. Ať již v reálném životě, nebo na sociálních sítích.

Poslankyně mladší 40 let jako nejčastější terč obtěžování

Výzkum Meziparlamentní unie z roku 2018, který mapoval výskyt obtěžujícího či násilného chování vůči političkám a zaměstnankyním parlamentů napříč evropskými státy, přinesl poměrně šokující data. Více než 85 % respondentek se během svého politického působení setkalo s psychickým násilím, téměř 47 % uvedlo, že jim bylo vyhrožováno smrtí, znásilněním či zbitím, více než 58 % se stalo terčem sexistických útoků na sociálních sítích, téměř 68 % se setkalo s poznámkami na svůj vzhled či pohlaví, necelá čtvrtina se stala obětí sexuálního násilí a téměř 15 % se setkalo s násilím fyzickým. 

Ukázalo se také, že poslankyně mladší 40 let se stávají terčem psychického či sexuálního obtěžování častěji než jejich starší kolegyně. Političky, které se zasazují o odstraňování nerovností mezi muži a ženami nebo bojují proti násilí na ženách, jsou také častěji objekty takových útoků. Výzkum Amnesty International z roku 2017 pak doplňuje, že jim více čelí ženy jiné než bílé barvy pleti.

Klíč k pochopení celé kauzy 

V případě Finska navíc nejde o nahodilé incidenty, ale o cílené úsilí vedené zejména z ultrapravicových kruhů. To popisuje případová studie NATO z roku 2021 nazvaná Zneužití moci: koordinované obtěžování finských ministryň v online prostoru. A to je klíčem k pochopení celé kauzy. Studie totiž důkladně popisuje systematické útoky cílené na finskou „ženskou“ vládu. Útoky pocházející často z anonymních účtů objevující se především ve spojitosti s pandemií COVID-19, tématem migrace, vztahy Finska a Evropské unie a sociálně liberálními politikami.

Na základě analýzy příspěvků na Twitteru studie dokazuje, že finské vrcholné političky jsou vystaveny nenávistným a výhružným komentářům (často vulgárním, sexistickým a misogynním zpochybňujícím jejich politické kompetence čistě na základě faktu, že jsou ženy) více než jejich mužští kolegové. Nejčastějším cílem útoků je pak právě premiérka Sanna Marin.

Válka bez zbraní. Postačí v ní dezinformace a nenávist

Když se na aktuální kauzu podíváme touto optikou, je zřejmé, že se video stalo jen jedním z cílů v již probíhající informační válce, která zdaleka přesahuje tento konkrétní incident. Neměli bychom nad ním tedy jen mávnout rukou s tím, že ve Finsku mají jinou politickou kulturu a možná i vztah k zábavě či pití alkoholu. Měl by nás spíš inspirovat k zamyšlení nad tím, že vedle skutečné války, která se za hranicemi Evropské unie již půl roku odehrává, probíhá o mnoho déle a nenápadněji i válka, v níž jsou hlavní zbraní dezinformace a nenávistné útoky.