Moje Heroine: Klára Laurenčíková. Je potřeba držet naději, že změna je možná

Moje HeroineRozhovor
Redakce Heroine
| 6. 10. 2021 | 6 komentářů | 1 975
Moje Heroine: Klára Laurenčíková. Je potřeba držet naději, že změna je možná
Foto: Adéla Leinweberová

Ženy, které nejsou lhostejné ke světu kolem sebe a s odvahou a solidaritou ho mění k lepšímu. To jsou ženy, které jste nominovali do projektu Moje Heroine. Další z osmi statečných, které vám nyní představujeme, je Klára Laurenčíková. Speciální pedagožka a odbornice na inkluzivní vzdělávání. Tahle hrdinka se pere za ty nejmenší a nejzranitělnější, za ohrožené děti, za děti bez rodičů a za děti se speciálními potřebami.

Nedávno schválený zákaz umisťování nejmenších dětí do kojeneckých ústavů je také zásluhou Kláry Laurenčíkové, která mnoho let neúnavně lobbovala a s dalšími odborníky pracovala na tom, aby se tato dávno přežitá a dlouhodobě škodlivá praxe ukončila. Život ohroženým dětem pomáhá Klára Laurenčíková zlepšovat na nmoha úrovních. Je předsedkyní vládního Výboru pro práva dětí, členka Rady vlády pro lidská práva a také předsedkyní České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání, kterou založila. Za svou práci v oblasti inkluzivního vzdělávání byla oceněna Výborem dobré vůle Olgy Havlové. 

Moje Heroine v novém čísle časopisu

Klára LaurenčíkováFoto: Adéla Leinweberová

V novém čísle časopisu Heroine má každá z hrdinek projektu Moje Heroine velký profil a každá má i svou speciální obálku. V článku o Kláře Laurenčíkové zjistíte, kolik toho tato vytrvalá a empatická žena stíhá. 

„Fascinovalo mě, kolik problémů pramení z toho, že systém péče o ohrožené děti spravuje de facto pět ministerstev a chybí jakákoliv koordinovaná spolupráce mezi nimi,“ říká s tím, že změna v této oblasti dodnes není hotová, stále jde napříkald více peněz do ústavních služeb než do posílení služeb prevence. 

„Celá společnost za posledních třicet let prošla obrovskou hodnotovou, postojovou proměnou. Ty agendy, kterým se věnuju, jako jsou práva dětí, duševní zdraví, solidarita a funkčnost sociální politiky, rezonují s více a více lidmi a stále větší část veřejnosti vnímá, že na těchto věcech záleží.“

Více si o Klářině práci pro ohrožené děti přečtěte v nové Heroine.

5 otázek pro Moji Heroine Kláru Laurenčíkovou

Máte velmi široký záběr činností. Co je všechny spojuje? 

Snaha příznivě proměňovat prostředí, ve kterém vyrůstají zejména děti a mladí lidé. Ať už se jedná o děti, co se narodily do nepříznivých podmínek, či děti z běžného funkčního rodinného prostředí. Věnuji se tématům podpory dětského duševního zdraví, agendě ochrany práv dětí a také vzdělávání.

Většina těchto oblastí se vzájemně ovlivňuje a leckdy i podmiňuje. Pokud bude naše společnost ochranu práv dětí vnímat jako svou prioritu, bude cíleně podporovat dobré startovní podmínky pro život všech dětí bez rozdílu, pak bude v budoucnu vícero dětí vyrůstat ve spokojené a zdravé lidi s radostí ze života a s vědomím hodnoty své i ostatních. K tomu má přispívat také vzdělávací systém, proto větší část mých aktivit směřuje právě sem.

8 statečných žen

Moje Heroine

Osm úžasných, obdivuhodných a inspirativních žen. Všechny jsou skutečnými hrdinkami a každá z nich si zaslouží být na obálce Heroine. Podívejte se, které hrdinky letos vzešly ze čtenářských nominací. 

Představujeme výjimečné ženy: Moje Heroine 2021

V časopise jsme si přečetli, že o vašem profesním nasměrování rozhodly do velké míry vaše přátelství z dětství. Nicméně jak si pak vybíráte konkrétní výzvy a úkoly, do kterých se pustíte? Inkluze, kojenecké ústavy, ombudsman na umělecké vysoké škole… 

Společným jmenovatelem je smysluplnost a reálný přínos pro společnost, pro její důstojnější a férovější fungování. Věřím, že právě lidská důstojnost a spravedlivost jsou hodnoty, o které má velký smysl pečovat a posilovat jejich přítomnost v každodenním životě nás všech.

Máme nespočet vědeckých důkazů o tom, že naše zážitky (zejména v raném dětství) stoprocentně ovlivňují naše další celkové fungování. To, jestli naše základní potřeby byly v dětství zdravě naplňovány, rozhoduje o tom, jestli svět budeme vnímat jako bezpečné místo pro život. Jestli budeme sami sebe považovat za součást takového světa a společnosti. Jestli si budeme v dospělosti schopni říct o pomoc a také pomoc nabídnout. Jestli budeme kriticky myslící a konstruktivně jednající jedinci, nebo se z nás spíše stane součást manipulovatelného davu.

Vedle zážitků z rodiny je škola obvykle hned druhým nejsilnějším zdrojem zkušeností. Když máme štěstí, příznivě nasměrují naši životní cestu, nebo naopak posílí různé zátěže a nerovnováhu v našem osobním systému. Věřím, že má smysl usilovat o to, aby ty pozitivní růstové a vyživující faktory v naší společnosti a ve veřejných službách převažovaly.

Překážek nebývá málo, když chcete něco změnit. Je potřeba postupovat systematicky, strategicky, trpělivě a umět se znovu zvednout po dílčích prohraných ‚bitvách‘. A hlavně držet naději na to, že změna je možná.

Co byste řekla, že je váš dosud největší úspěch? V jaké oblasti, do které jste se pustila, se vám povedlo prosadit to, co jste si předsevzala? Zákaz umisťování dětí do kojeneckých ústavů je jasný a faktický úspěch. Cítíte to také tak?

Nikdy bych se neodvážila tvrdit, že jakákoliv systémová změna je „můj“ úspěch. Na všem vždy spolupracovalo mnoho lidí. To klíčové slovo pro jakoukoliv podstatnou širší změnu je „spolupráce“. Spolupráce ve jménu společného cíle. Spolupráce, která nemusí být vždy jednoduchá a ani si vzájemně nemusíme být stoprocentně sympatičtí – nicméně nám dává smysl a víme, že jsme společně silnější a dojdeme dál. Druhá zásadní věc je vytrvalost.

Klíčové je dobře popsat problém, o jehož řešení usilujeme, ideálně k němu mít data. Dále mít detailně zmapované zdroje i překážky. Zejména těch překážek nebývá málo, když chcete něco změnit. Jejich zdolání chce čas, je potřeba postupovat dopředu systematicky, strategicky, trpělivě a umět se znovu zvednout po dílčích prohraných „bitvách“. A hlavně držet naději. Naději na to, že změna je možná. Všimnout si, že se vlastně už po malých krocích odehrává. A dává smysl na ni nerezignovat.

Jak komunistický režim vydíral rodiče malých dětí

dětský domov komunismusFoto: Paměť národa

V loňském roce úřady odebraly z rodin v Česku 2903 dětí. V době komunistické totality to ale bylo mnohem více. „Sociálka“ a „děcáky“ sloužily ještě jednomu účelu: jako páka na zastrašování neposlušných rodičů.

Chlapečka uvidíte, až mu bude osmnáct

Ve své práci považuji za velký společný úspěch dva milníky. Jedním je schválení tzv. „inkluzivní“ novely Školského zákona v roce 2016. Tím druhým je schválení Zákona o sociálně právní ochraně dětí, který zajišťuje, že v budoucnu děti mladší tří let nebudou smět být umisťovány do kojeneckých ústavů.

Díky inkluzivní novele má každé dítě nárok na individualizovaná podpůrná opatření. Za posledních pět let tak ve školách skokově přibylo školních psychologů, speciálních pedagogů a asistentů pedagoga. Větší podporu dnes s jistotou získá škola pro zajištění potřeb dítěte ze sociálně zatíženého prostředí, dítěte se zdravotním postižením, duševním onemocněním či naopak pro dítě vysoce nadané. Systém podpory platí i v mateřských školách, školních družinách i na Základních uměleckých školách a přispívá k tomu, že více a více dětí má šanci chodit do své spádové školy a dostat podporu, jakou potřebují pro to, aby mohly zažít úspěch a vnímat samy sebe jako součást kolektivu vrstevníků.

Zákaz umisťování nejmenších dětí do ústavů zase dává jasnou stopku pevně zakořeněné ústavní praxi a urychlí potřebné návazné změny směrem k posílení náhradní rodinné péče a také systémovější garance podpory rodinám v krizových situacích. Z obojího mám velkou radost a moc děkuji všem, kdo se na těchto zásadních změnách podíleli.

A co neúspěch? Narazila jste někdy? Musela jste před něčím couvnout nebo uhnout a nabrat síly? 

Myslím, že leckdy jsem byla zbytečně neopatrná v komunikaci. Možná příliš příkrá a černobílá v argumentaci. Postupně jsem si stále více uvědomovala, jak potřebné je rozumět všem aktérům, znát jejich názory a potřeby. Umět vést dialog i tam, kde máme chuť utéct. Zůstat otevřená a snažit se porozumět širším souvislostem. Nenechat se unést emocemi, nedovolit hradbám mezi námi, aby zablokovaly kontakt a možnost se domluvit na společném postupu... 

Hrdinka nebo hrdina je pro mě každý, kdo překonává sám sebe, svůj strach nebo pohodlí ve jménu něčeho dobrého, krásného a smysluplného.

Co podle vás znamená hrdinství? Kdo je hrdina nebo hrdinka?

Každý, kdo překonává sám sebe, svůj strach nebo pohodlí ve jménu něčeho dobrého, krásného a smysluplného. Někdo, kdo se usměje a snaží se o vstřícnost a slušnost, i když mu ten den není zrovna do skoku. Někdo, kdo se zastane druhého člověka na ulici, když je to potřeba. Někdo, kdo každé ráno vstane a jde tvořit něco pro radost svou i druhých. Někdo, kdo pečuje o ty, co se bez pomoci a péče druhých neobejdou. Někdo, kdo zas a znova říká životu ano, i když všechno kolem život dusí. Někdo, kdo věří v hodnotu života každé bytosti a naší planety jako celku a aktivně k její ochraně přispívá. Někdo, kdo má odvahu nesouhlasit a jít proti většině, i když to znamená určité osobní riziko. Forem hrdinství je strašně moc – a zaplať pán bůh snad i hrdinek a hrdinů.

Kláru nominovala Pavlína Hořejšová, ředitelka nevládní organizace Ashoka CZ&SK

Pavlína HořejšováFoto: Jan Hromádko

Kláru jsem poznala v době, kdy čekala své druhé dítě, malou Apolenku. Fascinovalo mě, jak tahle žena umně skloubila mateřství, těhotenství a práci. Dokázala být ve všech těch rolích stejně naplno, a přitom klidná a podporující. Ukázala nám všem že ani české ženy nemusí být buď mámy, nebo aktivní ve veřejném a profesním životě. Mou Heroine je ale hlavně proto, co dokázala a stále dělá pro zlepšení situace českých dětí, které to nemají díky rodině a zázemí hned od začátku stejně snadné, jako ty moje nebo její. Klára umí vstoupit do terénu, který se hodně lidí snaží řadu let prošlapat, spojit je a podpořit to, aby do toho cíle konečně společně dorazili. To je vzácná schopnost, a moc si vážím toho, na kolika frontách pomáhá, aniž by za to měla nějakou odměnu, nebo byla vidět. 

Partneři projektu Moje Heroine 2O21:

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Moje Heroine 2021 Potřebujeme si připomenout, že svět nakonec může být báječné místo k životu. Představujeme osm inspirativních a obdivuhodných žen, jejichž jména do výzvy Moje Heroine nominovali čtenářky a čtenáři. Jasmína Houdek, Elena Gorolová, Alena Jančíková, Barush Maush, Zuzana Vránová, Eliška Kodyšová, Klára Laurenčíková, Adéla Horáková. Osm příběhů, které vám vrátí naději.
  • Děti vám to vysvětlí Existuje vůbec někdo, kdo se těší na září? Na obligátní téma „back to school“ jsme se podívali ze všech stran. Proč české školství nevzkvétá? A pomohlo by mít v učitelském sboru víc mužů? Své k tomu řekli i teenageři: rozsáhlou sondu mezi svými vrstevníky provedla čtrnáctiletá Marika, čerstvá maturantka Ester se zase ptá, proč ve školách víc nemluvíme o menstruaci i tělesnosti obecně.
  • Rozkoš pro vaše uši Prozkoumali jsme nový žhavý trend – audioporno. Z jakých důvodů přitahuje především ženy a co je na něm tak zvláštního? Vše, co chcete vědět, než se ponoříte do světa zvukové rozkoše. Nestyďte se poslouchat!
  • Hrdinky našich dcer Princezny trpně čekající na své rytíře jsou definitivně out. Je čas na nové hrdinky. Co tedy s dětmi číst? Možností je dnes dost, a zvlášť s knihami o slavných českých ženách se v posledních letech roztrhl pytel. Nad tímto fenoménem se kriticky zamýšlí Gabriel Pleska. Kterou z nich by doporučil?

a spousta dalšího čtení…

Diskuze k článku

Celkem 6 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

umfa | 6. 10. 2021 14:39

Podle článku se zdá, že ta inkluze je asi něco jiného než jak běžně chápe veřejnost. Tedy že je to soustava prostředků, jak každému dítěti dopřát maximální vzdělání jaké má pro něj význam, opožděné naučit aspoň číst a psát do konce základní školy, geniální naučit vyšší matematiku ve stejném časovém rámci. Lidi to ovšem chápou tak, že inkluze znamená, že výuka poběží podle nejhloupějšího dítěte ve třídě a že se nenaučí nikdo nic. IMHO by tudíž stálo za to napsat něco o pojetí této myšlenky, aby se předešlo zbytečnému a podle mě už příliš dlouho trvajícímu vzájemnému osočování.

+3
Reagovat

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Jouda | 6. 10. 2021 16:11

Inkluze je straslivy fail, ktery ma nedozirne dopady jak na postizene deti, ktere nemaji potrebnou specialni peci, tak na bezne deti, ktere jsou postizenymi detmi brzdeny.

Toto neni zdaleka jenom muj nazor, to je nazor beznych ucitelu a reditelu z praxe.

Katastrofa inkluze se nyni v praxi resi tak, ze se na skole vytvori v rocniku

-1
Reagovat