Jak vypadá jeden den v africkém slumu

10 / 30
Sdílejte:
Každý den ke snídani některé místní děti dostávají kaši, jak místní velkoryse říkají kukuřičné mouce smíchané s vařící vodou.
Foto: Martin Weiser
Za teplou vodu, jak je patrné i z nápisu na každých modrých dřevěných dveří od sprch, dospělí zaplatí 15 keňských šilinků (tři koruny), děti o pět méně. Denně sem za hygienou přijde 150 až 200 lidí. „Můžou tam být, jak dlouho chtějí. Je to slum. Někdo třeba dělal špinavou práci a potřebuje víc času, tak jim to nemůžete omezovat. Není žádný časový limit,“ vysvětluje Violet, která tak musí hlídat jedině to, aby jí někdo nevběhl do sprch bez zaplacení.
Foto: Martin Weiser
Denní čilý pracovní ruch v největším africkém slumu.
Foto: Martin Weiser
Foto: Martin Weiser
Lidské mraveniště kypí životem.
Foto: Martin Weiser
I bez elektřiny je po ránu plno u veřejných toalet, na nichž je vidět i cítit, kolik lidí je užívá. Stejně jako za sprchy za ně obyvatelé slumu, který stojí jen pár kilometrů od centra Nairobi a keňského parlamentu, musí platit.
Foto: Martin Weiser
Jedna návštěva tureckých záchodků, k nimž to mnozí ze svého domova mají i čtyři nebo pět minut, přijde na deset šilinků (dvě koruny). To se možná nezdá jako moc peněz, ale pro většinu obyvatel Kibery, která žije v absolutní chudobě a musí vyjít s méně než 1,90 dolaru na den (47 korun), to rozhodně není zanedbatelná částka. Nezřídka se tak stane, že někdo na zaplacení prostě nemá, a na záchod pak chodí na dluh.
Foto: Martin Weiser
Foto: Martin Weiser
Hlavní asfaltové cesty lemované obchody a stánky s občerstvením, domácími potřebami nebo třeba dřevěným uhlím se hemží stovkami lidí, kteří jdou do školy nebo za prací.
Foto: Martin Weiser
Každý den ke snídani některé místní děti dostávají kaši, jak místní velkoryse říkají kukuřičné mouce smíchané s vařící vodou.
Foto: Martin Weiser
Za teplou vodu, jak je patrné i z nápisu na každých modrých dřevěných dveří od sprch, dospělí zaplatí 15 keňských šilinků (tři koruny), děti o pět méně. Denně sem za hygienou přijde 150 až 200 lidí. „Můžou tam být, jak dlouho chtějí. Je to slum. Někdo třeba dělal špinavou práci a potřebuje víc času, tak jim to nemůžete omezovat. Není žádný časový limit,“ vysvětluje Violet, která tak musí hlídat jedině to, aby jí někdo nevběhl do sprch bez zaplacení.
Foto: Martin Weiser
Denní čilý pracovní ruch v největším africkém slumu.
Foto: Martin Weiser
Foto: Martin Weiser
Lidské mraveniště kypí životem.
Foto: Martin Weiser
I bez elektřiny je po ránu plno u veřejných toalet, na nichž je vidět i cítit, kolik lidí je užívá. Stejně jako za sprchy za ně obyvatelé slumu, který stojí jen pár kilometrů od centra Nairobi a keňského parlamentu, musí platit.
Foto: Martin Weiser
Jedna návštěva tureckých záchodků, k nimž to mnozí ze svého domova mají i čtyři nebo pět minut, přijde na deset šilinků (dvě koruny). To se možná nezdá jako moc peněz, ale pro většinu obyvatel Kibery, která žije v absolutní chudobě a musí vyjít s méně než 1,90 dolaru na den (47 korun), to rozhodně není zanedbatelná částka. Nezřídka se tak stane, že někdo na zaplacení prostě nemá, a na záchod pak chodí na dluh.
Foto: Martin Weiser
Foto: Martin Weiser
Hlavní asfaltové cesty lemované obchody a stánky s občerstvením, domácími potřebami nebo třeba dřevěným uhlím se hemží stovkami lidí, kteří jdou do školy nebo za prací.
Foto: Martin Weiser