Táto, chybíš mi! Odchod otce sebere půdu pod nohama i dávno dospělé ženě

10 268 | Michaela Sladká | 14. 7. 2020 | 7 komentářů | Otcové a dcery

Otec je bezesporu zásadní postavou našich životů. Existují různé teorie na to, jak moc muži vnímání světa svých dcer modelují i čím vším holčičky a později ženy v životě trpí, když otec lásku neprojevuje nebo v průběhu dětství z jejich života zmizí. Jenže odchod otce, ať už dobrovolný nebo nedobrovolný, sebere půdu pod nohama i ženě, která je už dávno dospělá.

Shutterstock

Spisovatelku a scénáristku Terezu Oľhovou opustil její otec, když jí bylo 18 let. S novou partnerkou založil další rodinu a Tereza zůstala spolu se svými pěti sourozenci sama s matkou, odkázána na sporadický kontakt, který se postupně smrsknul na jedno setkání ročně. To, že už byla fakticky dospělá, podle ní trauma z odchodu nijak nezmenšuje. „Když otec odešel, zhroutil se mi svět a všechny jistoty, které v něm do té doby fungovaly. Jeho odchodem v mém podvědomí zakořenil pocit, že nemůžu nikdy žádnému muži důvěřovat, a to se projevuje i v mém vztahu s partnerem. V podstatě počítám s tím, že se něco pokazí a že nikdy nebudu dost dobrá na to, aby se mnou někdo zůstal,“ říká Tereza.

Jsem ještě malá

Filozofka Zuzana Daňková, která se vztahům otců a dcer dlouhodobě věnuje, má za to, že nejhlouběji zkoumá jejich důsledky (v angličtině se mluví o tzv. „daddy issues“) psychoanalytická teorie. „V případě, že otcovská postava chybí, ať je otec nepřítomen fyzicky nebo psychicky, je velmi pravděpodobné, že se u dcery rozvine negativní otcovský komplex. Znamená to, že se bude prožívat jako méněcenná až zcela postrádající vnitřní hodnotu, bude mít celkově nízké sebevědomí a nikdy si nebude připadat dost dobrá, protože bude stále v pozadí jejího prožívání představa otce, který ji jako malou nemiloval, nepřijal a nedocenil,“ říká Daňková.

Jak ale ukazuje Terezina zkušenost, aby ztráta otce otřásla něčí sebedůvěrou, nemusí k ní dojít jen v dětství. „Podle mě je vztah otce a dcery velmi křehký a ojedinělý. Celé dětství fungoval otec spíš jako můj mentor. Učil mě přednášet poezii, diskutovali jsme o knížkách a o divadle. Hodně s námi dětmi mluvit a učil nás vnímat a pozorovat svět. Teď, když je pryč, má novou rodinu a vidíme se zhruba jednou ročně, mi nechybějí konkrétní věci. Je to mnohem hlubší. Ztratila jsem pocit jistoty, který jsem do svých osmnácti měla. Pocit toho, že i když selžu, bude tu můj otec, který mě miluje,“ dodává Tereza.

Existuje souvislost mezi odmítajícím otcem a následnou zvýšenou citlivostí a zároveň sníženou schopností zvládat stres u jejich dcer.

„Když táta zemřel, neustále se mi vracela myšlenka, že jsem na to, abych byla bez něho, ještě moc malá, že ho přece strašně potřebuju. A to přesto, že mi v té době bylo 33 let a měla jsem dvě děti,“ popisuje Marie. „Byla jsem, a vlastně v některých věcech jsem dodnes, zvláštně paralyzovaná a ta díra vůbec nejde zaplnit,“ říká matka syna a dcery.

Podle filozofky Daňkové je téma chybějícího otce v našich životech nadmíru aktuální. Zatímco dřív, při nižší míře rozvodovosti, měla nepřítomnost otce spíš podobu nezájmu a odtažitosti, v dnešní době otec často chybí v rodině fyzicky. „Existuje mnoho současných studií, které zkoumají různé aspekty tohoto vztahu. Jednou z nich je například studie provedená týmem americká badatelky Jennifer Byrd Craven z oklahomské univerzity a publikovaná roku 2012 v Journal of Family Psychology. Ta zkoumá vliv vztahu otce a dcery na schopnost dcer zvládat v dalším životě stresové situace. Autoři studie tvrdí, že existuje souvislost mezi odmítajícím otcem a následnou zvýšenou citlivostí a zároveň sníženou schopností zvládat stres u jejich dcer. Jenže právě důvěra je základním stavebním kamenem mezilidských vztahů,“ upozorňuje filozofka.

Otcové zdůrazňují, jaké dcery dokážou být

O „nezaplnitelné díře“ mluví i Marta. Její otec zemřel, když jí bylo 31 let a čekala své první dítě. „Chybí mi ve všem. Pro mě byl táta pevný bod, zázemí, kořeny, jistota, láska, bezpečí. V té formě a míře, v jaké se mi toho dostávalo od něj, to už nikdo a nic nenahradí,“ popisuje svůj vztah. Potvrzuje zkušenost Marie, že jí otec dopřával možnost být dcerou, i když byla dospělou ženou. „Byla jsem taková tátova holka. Rozmazloval mě a bral mě pořád hlavně jako dceru, jako svoje dítě. Snažil se mě chránit před starostmi a problémy. A ani po tom, co jsem vyrostla, se mnou nikdy moc nechtěl řešit vážné věci,“ říká Marta.

„Až v dospělosti jsem začala naplno vnímat to, jak mě táta bezvýhradně podporuje. Máma nikdy neváhala upozornit na nějaký nedostatek toho, co dělám nebo jak vypadám, ale táta se dokázal pro všechno absolutně nadchnout a popoháněl mě tou svojí klidnou silou, i když mě nikdy do ničeho netlačil. Měla jsem pocit, že mě vidí jako já jeho, jako člověka schopného krásných věcí, velkých myšlenek, člověka cenného a užitečného. Teď, když už nežije, se na sebe tahle dívat, nedokážu,“ přidává se Marie.

Dobří tátové vychovávají dobré manažerky

Zásadní roli otcovské podpory v sebedůvěře žen ukázaly ve svém výzkumu americké psycholožky Margaret Hennig a Anne Jardin už v 80. letech minulého století. Provedly rozsáhlou studii mezi úspěšnými manažerkami velkých firem. Zjistily, že drtivá většina z nich měla milujícího tátu, který se o dceru zajímal, zapojoval ji do „mužských“ aktivit a podporoval ji v průbojnosti. Ženy právě tuhle péči označovaly za klíčovou - díky ní si prý v dospělosti dokázaly vybudovat dostatečné sebevědomí a řešit s nadhledem složité situace. Jejich zjištění potvrzuje i podobná studie amerického Institute for Family Studies z roku 2014, která se věnuje vlivu otců na život dospělých žen. Dokument mimo jiné upozorňuje i na to, že ty nejúspěšnější a nejasertivnější ženy světa nemají bratry, což je podle vědkyň příčina toho, že byla pozornost i podpora otců zaměřená na ně.

Marie srovnáním svých rodičů jako různě účinných hybných životních sil otevírá jedno ze zásadních témat – jak se na našich životech podepisuje (ne)podpora našich matek a otců. Matky totiž prý svým dcerám říkají, jaké jsou, kdežto otcové jim zdůrazňují, jaké dokážou být. A to v dětském i dospělém věku. „Otcové zpravidla nejsou tolik pečující, ale bývají hravější, se smyslem pro dobrodružství. Své děti tak lépe zocelují. Nebojí se třeba vyrazit na výlet bez pečlivě připravených svačinek, snáze zvládnou, že něco zapomněli. A tak pomáhají svým synům i dcerám získávat fyzickou i psychickou odolnost a potažmo i sebedůvěru,“ vysvětluje psycholožka Pavla Koucká.

„Specifické pro dceru pak je, že táta je pro ni prvním vzorem muže. To, jaký je, proto hraje velkou roli v pozdějším vybírání partnera. Pokud je táta zodpovědný, pozorný, empatický, stará se o rodinu, bude to jeho dcera vyžadovat později i od svého partnera. Naopak pokud se chová táta neuctivě či dokonce k ženám agresivně, sníží to dívčino sebevědomí i toleranci k takovému chování u partnera. Tyto vzory se zakládají již daleko před pubertou,“ dodává psycholožka.

Filozofka Zuzana Daňková upozorňuje, že pro zdravý psychický vývoj dítěte i jeho pozdější harmonický život je nezbytně nutná láska obou rodičů. „Podle rozšířené teorie dává matka dítěti lásku, zatímco otec uznání. Matka prý dítě miluje bezpodmínečně, bez ohledu na cokoli, co dělá, zatímco otec svoji lásku alespoň částečně opírá o chování dítěte, takže láska je u něj spojena s uznáním a schválením vlastností či schopností dítěte. Pokud tomu tak je, pak nemohou matky dcerám a dětem obecně poskytnout plně pocit kompetence, který stojí za pracovním úspěchem i vyrovnaností, protože dítě tuší, že matka ho bude milovat vždy, takže její lásku může považovat za něco, co o jeho hodnotě a schopnostech vlastně nic nevypovídá,“ vysvětluje Daňková.

Osobně ale prý Daňková není o této teorii úplně přesvědčená a takhle striktně se podle ní rozlišení mateřské a otcovská lásky a uznání v realitě nemusí vyskytovat. Je možné, že v mnoha případech je otec ten bezpodmínečně milující a matka je ta přísnější, jak naznačuje například i zkušenost Marie. „Pokud je tedy situace méně jednoznačná, můžeme možná také tvrdit, že zásadní není to, že je dcera odmítnuta zrovna otcem, ale to, že je odmítnuta jedním z lidí, kterými měla být milována. Tímto odmítnutím vzniká pocit určité neúplnosti a nenaplněnosti, který bude negativně ovlivňovat dceru ve všech následujících životních etapách,“ uzavírá Daňková.

Nepřítomnost uráží a bolí

Vlastní mateřství často ještě znásobuje bolestivost faktu, že se v dospělosti jako ženy o otce nemůžeme opřít. „Od té doby, co mám vlastní děti, mě ještě víc uráží a bolí, že otec nedokáže fungovat ani jako děda. Je mi líto mých dětí i všech dětí mých sourozenců, které o tohle jedinečné pouto s ním přicházejí. Otec totiž neprojevuje zájem nejen o své děti, ale ani o výchovu svých vnoučat,“ popisuje Tereza.

Heroine má newsletter!

Shutterstock

Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.

„Zvykla jsem si na to, že tátu na dosah nemám, na to se zvyknout postupně dá,“ říká Marie. „Co ale neustupuje, je bolest, když se dívám na svoje děti. Táta je miloval a mě strašně bolí vidět, jak se pomalu vytrácí z jejich vědomí. Někdy si představuju, že dostanu pět minut, kdy se táta vrátí a přijde k nám domů. Jediné, co budu chtít, je ukázat mu svoje děti.“

I Marta označuje vlastní mateřství jako z jednu z největších bolestí. „Mě jako mámu totiž táta už nezažil. To, že čekám miminko, jsem mu musela říct v neosobním nemocničním pokoji, kde ležel s dalšími pacienty, v době, kdy tam sloužila snad nejnepříjemnější doktorka, jakou jsem kdy potkala. Druhý den ráno táta zemřel. Strašně mě mrzí, že se už nedožil svojí vnučky. Byl by to ten nejlepší dědeček na světě, stejně, jako byl táta,“ říká Marta.

Chybíš mi

Na vztahu otců a dcer je podle psycholožky Pavly Koucké nejdůležitější láska a důvěra, to ostatně platí pro oba rodiče. Filozofka Daňková ještě doplňuje, že pravděpodobně platí i klasická teze, že matka dává dceři uvědomění a přijetí identity ženství, zatímco otec jí poskytuje ocenění ženy v očích muže. „Přesto si ale myslím, že narušená důvěra v atraktivitu pro druhé pohlaví je pouze jedním z příkladů narušeného vnímání vlastní hodnoty, které může otec v dceři vytvořit – nehodnota erotická či sexuální se pojí s celkovým pocitem nedostatku vlastní hodnoty, v různých typech vztahů, v práci a obecně v životě,“ uzavírá Daňková.

Na všechny důsledky ztráty otce v životě malých i velkých žen zatím žádná studie nenašla odpovědi a škatulky. Zřejmě nikdy nejsme dostatečně velké na to, abychom smrt otce nesly bez pocitu ztráty nebo abychom dokázaly nad jeho nezájmem mávnout rukou, protože už jsme dost velké. „Když vidím některé kamarádky, jak s nostalgií vzpomínají na své otce, kteří už zemřeli, přistihnu se při tom, že se zamýšlím nad tím, jestli by nebylo lepší, kdyby můj otec už nežil,“ říká Tereza. „Je totiž hrozné sledovat, jak čas plyne, moje děti rostou, a přitom narážíme na pořád stejnou stěnu lhostejnosti. Čím déle je naše pouto přetržené, tím složitější je i naše komunikace. Je hodně těžké udělat i úplně jednoduchou věc, jako třeba zvednout telefon a říct ,Myslím na tebe, chybíš mi.“

Nakoukněte do časopisu Heroine

V novém čísle Heroine najdete:

  • Rozhovor s ústavní soudkyní Kateřinou Šimáčkovou. Podařilo se jí prorazit skleněný strop, přesto poměry v české justici kritizuje. „Nedostatek žen ve veřejné sféře je z velké části důsledkem nespravedlivého nastavení péče o domácnost.“ Jak změnit českou justici tak, aby nevypadala jako pánský klub?
  • Jak mluvit s dětmi o sexu a ne(se)lhat. Dialog s dětmi je neodmyslitelnou částí výchovy. Jakou formu ale zvolit, když mluvíme o generaci vyrůstající na internetu? O dětech, které dříve uvidí porno, než dostanou první pusu?
  • Litují, že se staly matkou. Jejich ekonomická situace jim neumožňuje zaplatit si hlídání, z kolotoče povinností okolo dětí, práce a domácnosti nemají úniku. Vztek obracejí proti domnělým viníkům – svým vlastním dětem.
  • Intuitive eating. Trend intuitivního stravování slibuje, že vám pomůže vymanit se z nezdravého vztahu k jídlu. Už nikdy nebudeme muset držet dietu? Proč je nebezpečné tvrdit, že tělo samo pozná, co je pro něj dobré?
  • Ekologie jako nový mainstream. Rozhodujete se při výběru oblečení podle toho, co vám sluší, a ne podle udržitelnosti značky? Ano? Je to v pořádku. Udržitelnost nesmí být marketingovým trikem, jak vám módu prodat.
  • Z michelinek do holinek. Cesta foodkritičky z luxusních restaurací a pětihvězdičkového oběda v hedvábných šatech k rozhazování kompostu v zabahněných holinách byla překvapivě krátká, ale o nic méně gurmánská.

...a mnohem víc. Předplaťte si Heroine ještě dnes!

Michaela Sladká

Novinářka a konzultantka neziskových organizací. Věnuje se především sociální problematice, tématům z oblasti rodičovství a kultuře. Pracuje v Radiu Wave a spolupracuje... Další články.

Celkem 7 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Lucie D. | 14. 7. 2020 | 08:53

Vazena pani/slecno Sladka,

nadherny(a TOLIK potrebny!) clanek!
Rozplakala jste mne...

+13
Reagovat

Naše další projekty

Peníze

Podílové fondy: Trhy se zatřásly, ale věří ve svižný návrat

Americké akcie v červenci dál rostly, nejznámější index S&P 500 se přehoupl do pozitivních čísel a technologický index NASDAQ opět dosáhl...

Peníze

Velká soutěž s Expobank. O foťák, který dělá opravdové fotky. Hned

Chtěli byste foťák, který udělá cvak a za chviličku z něj vyleze fotka? Taková ta opravdová na papíře? Tak si o něj s námi zkuste zahrát.

Finmag

Jakou barvu má daň z hodnoty pozemku

Synestezie, pozemkové reformy, DIY jugoslávské počítače a mindset dobrých předků.

Finmag

Hybaj do polí

Řídce zastavěné periferie plní sen o bydlení všem příjmovým skupinám. Život v nich je ale závislý na skrytých dotacích a levných energiích....