Móda a antimóda. Nová dekáda nás vyžene do sekáčů
Úzké džíny jsou z módy, adolescentní instagramerky objevují půvab mrkváčů. Tlusté obroučky přišly a zase odešly, teens nosí brýle jako z 19. století. Návštěvníci trendy kaváren jsou k nerozeznání od castingu Přátel nebo Trainspottingu a kolo módy se otáčí od jednoho retro módního trendu ke druhému.
Anebo taky ne. Protože ve stejné kavárně potkáte vedle dospívajících trendsetterů i šedivějící dřevorubce ve flanelkách, ortodoxní hiphopery, dredaře i matky v outdoorových zábalech, a nikdo z nich přitom nepůsobí trapně nebo mimo mísu. Pohled na to, co je a jak funguje móda, se mění, a staré mechanismy každoročního toku trendů z luxusních přehlídkových mol až do středoškolských chodeb přestávají platit.
Konec dekády je příležitost, při které se ta změna ukazuje naplno. Internet zaplavily vzpomínky na to, co nám desátá léta v módě dala, i nadšené komentáře o trendech, které přinese nové desetiletí. Některé z nich se už teď ukázaly mimo, některé se řídí moudrým poznáním, že móda je cokoliv, co za módu označíte, a jiné se celkem trefily. Do poslední kategorie patří třeba rozhovor britského magazínu Dazed s americkým módním návrhářem a uměleckým ředitelem pánské módy Louis Vuitton Virgilem Ablohem. Ten v něm loni v prosinci kromě jiného prohlásil, že streetwear, tedy typ oblečení zásadně definující uplynulou dekádu, v nadcházejícím desetiletí vymře a lidé začnou svůj styl a kreativitu vyjadřovat oblečením ze sekáčů. Zkrátka proto, že je jen omezené množství naleštěných tenisek a mikin s kapucí, které můžete smysluplně vlastnit a nosit.
Pá pá tepláky
Váhu tomu tvrzení dodává fakt, že Abloh je jedním z lidí stojících za posunem streetwearu ze subkulturní záležitosti do světa vysoké módy a mimo jiné je také zakladatelem značky Off-White, která streetwearovou estetiku dostala i do kolaborací s IKEA, Evianem a dalšími značkami, kde by to ještě před nějakou dobou nebylo běžné. Syn migrantů z Ghany a absolvent studia architektury přišel do konzervativního módního průmyslu zvenčí a nelze ho podezírat z replikování starých vzorců a vymýšlení nových trendů jen pro nakopnutí prodejnosti. Jeho odhad potvrzují i reporty z pařížských přehlídek kolekcí podzim/zima 2020 značek jako Dior, Loewe či Dries Van Noten. Teplákovky kamsi zmizely a mola byla plná šperků, kožešin, volánů a další dekadence.
Móda a politika
Zajímavým aspektem historie je pokus o přetvoření módy z politických pozic. O univerzální oblečení se snažili už sovětští konstruktivisté a italští futuristé ve dvacátých letech a v méně radikální formě řada dalších tvůrců, od Pierra Cardina v 60. letech přes módní sny z Blade Runnera či Vetřelce až po počátky sportovní a outdoorové mánie v 80. letech. Současné hi-tech oblečení značek jako Acronym nebo Arc’teryx jako by vypadlo z dystopické imaginace cyberpunkových spisovatelů – s tím rozdílem, že je nyní realitou nošenou v ulicích.
Mohlo by se zdát, že logika střídání módních trendů jen pokračuje v obvyklém rytmu a nyní nastává očekávatelná vzpoura. Jenže i móda stále víc podléhá socioekonomickým vlivům a objevuje se spousta trendů, které vlastně nejsou trendem, ale změnou z nutnosti. Britský Guardian publikoval rozhovor s nizozemskou módní teoretičkou a coolhunterkou Lidewij Edelkoort, která už pětačtyřicet let úspěšně předpovídá trendy a preference zákazníků pro přední módní domy. V oboru se na rozdíl od Abloha pohybuje o desítky let déle a k módě přistupuje z úplně jiných pozic, ale jejich předpovědi vývoje následující dekády se v podstatě shodují. Edelkoort předpovídá ústup od masivního konzumu a přechod k důrazu na kvalitu a udržitelnost oblečení, přírodní materiály i odstíny, a především funkční, pracovní „non-fashion“, u které důraz na účelnost a praktičnost převažuje nad stylem.
Streetwear, techwear a další styly odvozené ze sportovního či outdoorového oblečení nemůžou úplně vyjít z módy zkrátka proto, že – podobně jako džíny, kecky a parky – postupně přestaly být „módou“ a staly se bezpříznakovým, základním kusem šatníku, který už jde jen těžko označit za projev trendu. A tuší to ostatně i zmiňovaný Abloh, v jehož podzimní pánské kolekci Louis Vuitton navzdory všem vzletným prohlášením o smrti streetwearu stejně mezi kravatami a kabáty nechyběla ikonická mikina s kapucí.
Móda a antimóda
Pokud máme odhalit příčiny toho, proč celý koncept módních trendů přestává dávat smysl, je dobré vrátit se k samotným základním mechanismům módy jako společenského fenoménu. Ta totiž tradičně sloužila jako prostředek odlišení a asimilace. Jednoduše řečeno, ti úspěšní a výjimeční se chtějí odlišit a přizpůsobí tomu svůj módní styl. Ti méně úspěšní, co aspirují na jejich postavení, postupem času módu elit převezmou, a ty zas musí hledat výjimečnost jinde. Do schématu pak vstupují i vlivy subkultur a starý dobrý kapitalismus. Značky chtějí prodat co nejvíc zboží, a tak se snaží vytvořit žádaný artikl i z věcí, které letí u širokých vrstev. Subkulturám se zas v 20. století podařilo zaběhlý módní stroj efektivně zadrhnout tím, že vytvořily opačný proud stylové inspirace a ze života lidí na společenském okraji udělaly cool záležitost.
Trička, která kamerám zamotají hlavu
Když spisovatel William Gibson v roce 2010 v románu Zero History své postavy oblékal do triček pleťové barvy s obrázky deformovaných obličejů, které měly zmást automatické rozeznávací systémy policejních kamer, působilo to jako nereálná fantazie. Krátce nato se ale objevily reálné inovace jako křivolaký protisledovací makeup nebo maska vytvořená z fotky vlastního obličeje. Bezpečnostní analytička Kate Rose nedávno vytvořila vlastní módní kolekci Adversarial Fashion se šaty a tričky pokrytými vzorci dopravních značek matoucími kamerové systémy.
Silným motorem pohánějícím výměnu trendů je i nostalgie. Britský hudební publicista Simon Reynolds ve své knize Retromania před téměř deseti lety popsal, jak v populární kultuře už od šedesátých let stále častěji přicházejí retro vlny, které znovu recyklují staré motivy, vytlačují inovaci a nové nápady a sentimentálně se ohlížejí za minulostí často starou jen pár let. Tento proces se odráží i v módě, a jakkoliv můžeme kritizovat zmiňovaný odklon od kreativity a snahy o vytváření nových věcí, faktem zůstává, že střídání retro vln udržovalo v chodu zažitý proces vzestupu a pádu módních trendů velmi efektivně.
Jak jsme se ale dostali do současného stavu, kdy sledujeme vzájemné soužití módních vln a trendů, které by se dřív praly o místo na slunci? Sám Reynolds svůj náhled na věc nedávno zrevidoval a v kulturní bilanci uplynulé dekády popsal, jak neustálá a všudypřítomná dostupnost všech kulturních artefaktů v internetových archivech vede k rozpuštění plynoucího popkulturního času a logiky trendů. Všechny inspirační vlivy existují stále a vedle sebe a proces jejich střídání postupně zrychlil až k sebezničení. Pokud se chcete nadchnout pro (staro)novou subkulturu či trend, stačí k tomu pár kliků myší a jeden internetový nákup. Logika módy jako snahy o odlišení či připodobnění najednou ztrácí smysl.
Dekáda anti-módy
Názory vlivných návrhářů, odhady trendsetterů i analýzy společenských faktorů dohromady dávají celkem plastický obrázek toho, jak bude móda příští dekády vypadat. Kyvadlo trendů hnané tlakem na inovaci a spotřebu se pohybovat nepřestane, takže po desetiletí, kdy streetwear vystoupal až do nejvyšších pater módy, se dá očekávat touha po oblecích, romantických šatech a špetce zdobné dekadence. Tradiční protichůdné proudy vlivu a inspirace z prostředí elit a subkultur se nicméně rozplynou a móda už nebude sloužit jako jednoznačný projev společenské aspirace.
Móda nebude tvořena tím, co nosíme, ale jak to nosíme. Snadná dostupnost nekonečného archivu globální popkultury, která ze své podstaty brání objevování nových retro trendů, smaže hranice toho, co zrovna „letí“ a klíčem se stane individualita, osobitost a originální re-interpretace. V době čím dál hmatatelnější klimatické krize se promění i vztah módy a udržitelnosti: důraz na ekologickou šetrnost a citlivost přestane být trendem, ale stane se prostou nutností, způsobenou realitou současného světa.
(Všechny fotografie: Profimedia)
Kupte si novou Heroine
Tento text přebíráme z nového čísla tištěné Heroine, ve kterém také najdete:
- A nevadí ti, že je mi dvanáct?
Když jsem odcházel z kina po neveřejné projekci dokumentu Víta Klusáka a Barbory Chalupové V síti, honila se mi hlavou jediná myšlenka: všem chlapům, co tohle někdy udělali, bych nejradši uřezal koule. Anežka Pithartová si v dokumentu zahrála jednu ze tří „dvanáctiletých“ figurantek. Byla to její první herecká role.
- Mám ráda fotbal. A vy můžete taky
Čas od času si jdu večer do ledničky pro pivo, obleču si dres, lehnu si k počítači a pustím si fotbal. A ne, nejsem chlap. Jen fotbal zkrátka k mému životu odmala patří a nikdy mi na tom nepřišlo nic divného. Mému okolí ano (ahoj, mami), ale stejně si myslím, že tuhle lásku v sobě může objevit každá z nás.
- Krize touhy
Mít dobrý sex na začátku vztahu dokáže každý. Po pár letech je to umění. Dobrá zpráva: dá se naučit. A ne, nemusíte kvůli tomu začínat s gymnastikou.
A MNOHEM VÍC... PŘEDPLAŤTE SI HEROINE JEŠTĚ DNES!
