E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium
Heroine.cz

Blíží se konec pracovních míst? Strach z umělé inteligence není na místě, má překvapivé využití

O umělé inteligenci (ve zkratce AI) se dnes mluví čím dál častěji. Převládá strach, že nám vezme práci, nebo nás ovládne. Ve skutečnosti stroje už drahnou dobu ovlivňují náš život: těžko si například dovedeme představit život bez navigace nebo internetu. Nedávno však došlo k přelomové události: Microsoft a Google, dvě z největších digitálních firem na světě, zapřáhly umělou inteligenci do svých vyhledávačů. Jak se naučit s umělou inteligencí žít? Je nějaká naděje, že souboj člověk versus AI skončí vítězně pro obě strany?

Vygenerovaný obrázek na základě slov: umělá inteligence, která vypadá jako žena, přebírá vládu nad světem, ve stylu digital art.Foto: Dall-e na zadání Heroine.cz

„Technologie vytvářejí lidé, takže je to jen na nás. Je třeba naučit se v umělé inteligenci vidět nejen hrozby, ale i příležitosti k vlastnímu růstu,“ myslí si Jan Tyl, specialista na AI (umělou inteligenci). Podle jeho slov je strach naší první reakcí na to, čemu nerozumíme. Cestou k oboustranně prospěšnému soužití s AI je proto neustálé vzdělávání a zkoušení nových nástrojů, které nám mohou život obohatit. A to bez ohledu na to, kolik je nám let, nebo v jakém oboru pracujeme. Abychom se v duchu slavné filmové hlášky nemuseli bát, že například čeští spisovatelé, textaři, skladatelé a ilustrátoři nebudou mít co žrát.

Právě v oblasti generování textů, obrázků a hudby jde vývoj nových technologií skokově dopředu. Proto sílí obavy, aby se z kreativců nestali velmi rychle příslušníci „useless class“. Tak nazývá novou nepracující třídu historik Yuval Noah Harari, podle nějž bude mít AI revoluce na ekonomiku budoucnosti stejný dopad jako masová industrializace a vznik dělnické třídy v minulosti. „Strach, že nás stroje připraví o práci, není nový. Pokrok se dá ale jen těžko zastavit,“ dodává Jan Tyl.

Polak: Umělá inteligence je jako kalkulačka na steroidech

V podcastu Hlas Heroine, antropoložka vysvětluje, že je to nástroj, který může být v mnohém užitečný.

Pavel Houdek

Spíš generátor nápadů než autor

Ředitelka Ogilvy PR Dita Stejskalová nepochybuje, že nové technologické možnosti ovlivní a změní její práci. „Zároveň se však zdráhám přijmout tezi, že AI nás lidi úplně odstaví ze hry,“ usmívá se. Podle ní by bylo ideální učit se od sebe navzájem. „Pokud si ulehčíme a urychlíme psaní textů, budeme se moci více věnovat tvorbě komunikačních strategií a unikátních konceptů,“ věří v přínos AI. Jak dodává, nejde o to chrlit množství bezduchého obsahu, který bude zapomenut v momentě zveřejnění. „Spíše budeme strojově připravené texty brát jako inspiraci a dotvářet je tak, aby v sobě nesly správné emoce, vtip, nadsázku, specifický firemní žargon nebo situační zkratku,“ shrnuje Stejskalová.

Foto: Shutterstock

Budoucnost je rodu ženského

Profese zítřka

Copywriterka Bára Hlavicová dokonce odhaduje, že koupit si originální text psaný člověkem může být za pár let stejně luxusní záležitost jako koupit si dnes ručně vyšívané šaty. Zatím tomu tak ale není. „Minimálně v češtině dosud AI neprodukuje nic, co bych bez úpravy publikovala. Padají z ní generické texty bez emocí a bez unikátní myšlenky. Může tak sloužit jako generátor textů pro zadavatele, kteří si objednávají levné tuctové texty, ti ale ani před nástupem AI nepatřili k mým zákazníkům,“ popisuje své zkušenosti. Jak přiznává, zatím umělou inteligenci využívá spíše ke generování nápadů než k sofistikovaným úkonům. „Na rozdíl od kolegů zatím nevidím v AI ani využití pro rešerše. Oblíbený ChatGPT si umí navymýšlet neskutečné nesmysly a ověřovat každé jeho tvrzení by pro mě bylo náročnější než si udělat vlastní rešerši,“ vysvětluje Bára Hlavicová.

Čeština není posvátná kráva

Martin Kavka z projektu Čeština 2.0 sbírá a publikuje nová slova, která lidé vymýšlejí v reakci na aktuální situace a jevy kolem nás. „Osobitost, hravost a jazyková kreativita se tak snadno okopčit nedají, ale i na to třeba jednou dojde,“ předpokládá Kavka. Jan Tyl je v tomto ohledu přesvědčený, že to technologie skutečně zvládnou. „Už před sedmi lety mi AI dle zadání vytvářela nová česká slova, u kterých byste jen těžko rozlišili, zda je vymyslel stroj nebo člověk. Určit limity kreativity je opravdu složité,“ podotýká Jan Tyl. AI může být dokonce naprogramovaná tak, aby rozuměla i určitým druhům humoru. Už nyní algoritmy využívají „analýzy sentimentu nebo kontextu“, aby dodaly textům „lidštější rozměr“. Taky jste se právě zasmáli?

Jaký máte vztah k umělé inteligenci?

Martin Kavka je ale přesvědčený o tom, že český jazyk není posvátná kráva a můžeme si s ním klidně hrát i s pomocí technologických inovací. „Psaní je docela osamělá činnost, takže parťák v podobě nástrojů AI se občas hodí,“ přiznává. Umělá inteligence například pisateli nadhazuje možnosti, kudy se v textu vydat dál, což pomůže rozproudit kreativitu. „Zmírňuje to hrůzu z bílé stránky, na které děsivě bliká kurzor a vyzývá: Tak už něco napiš!“, přidává konkrétní příklad z praxe. Důležité je nástroje využívat ve svůj prospěch a profesně růst. „Svět nepotřebuje další průměrné copywritery, průměrné scenáristy, ani chrliče SEO popisků do e-shopů. Nepotřebuje další průměrnou slovní vatu. Je fajn, že na tuhle otročinu tu budeme mít stroje,“ dodává Martin Kavka.

Bez kalkulačky a GPS už to nezvládneme

Otázkou zůstává, zda neustálé ulehčování práce nepovede k tomu, že stroje budou chytřejší a lidé obecně hloupější. A to jak na straně kreativců a tvůrců, tak na straně čtenářů, posluchačů, zkrátka konzumentů obsahu. „Je to skutečný problém zvaný digitální demence,“ potvrzuje moji domněnku Jan Tyl. IQ se měří zhruba od roku 1912 a podle takzvaného Flynnova efektu stoupá cca o 3 body za 10 let. „Ovšem podle teorie digitální demence IQ od sedmdesátých let v řadě západních zemí klesá. Nejvíce je to patrné například u vlivu navigace GPS a v poslední době bohužel také u sociální inteligence,“ vysvětluje.

Emergenci si lze představit pomocí algoritmu
Foto: Shutterstock

Hledáme vzorce v chaosu, říká o lidech Sara Polak. S vědcem Mikolovem rozebírá emergenci

Ženy v IT

Kalkulačky nás odnaučily počítat, navigace nás nenutí hledat cestu, Word opravuje náš pravopis i chybějící interpunkci. Když se nám nelíbí názory některých osob, odstraníme si je z přátel na sociálních sítích. Navíc se stále zjednodušuje uživatelské rozhraní. „Měli bychom se proto naučit nové technologie využívat i opačně, k rozvoji našich dovedností a kritického myšlení,“ je přesvědčený Jan Tyl. Řada jeho projektů jako Digitální filozof, Magický deník nebo Digitální spisovatel k tomu napomáhají. I já jsem optimistka. Dokud nás bude neuronová síť na začátku dialogu žádat: „Ověřte, zda jste člověk“, ještě máme šanci.

Co napsat závěrem? Je jedno, jestli umělou inteligenci milujete, nebo nenávidíte. Je všude kolem nás a není cesty zpět. Pusu nám (zatím) nedá, ale můžeme ji využít třeba k tomu, abychom konečně začali psát svůj vlastní román.

Poslechněte si podcastovou sérii Sary Polak a Tomáše Mikolova:

Poslechnout hned
Popup se zavře za 8s
zavřít reklamu