E-shop Heroine: předplatná, Manuál pro moderní mámy, Heroine Premium
Heroine.cz

Tátové také chtějí být s dětmi. Více zkrácených úvazků může změnit české stereotypy

Flexibilní úvazky jsou pro rodiče často jedinou možností, jak sladit péči o dítě s prací tak, aby stále neplatilo, že matka zůstává s dítětem doma a otec vydělává. Od února dochází v tomto směru u nás k velké změně: zaměstnavatelé mohou využít pětiprocentní slevu na sociálním pojištění u zaměstnanců, kteří pracují na zkrácený úvazek. Cílem tohoto kroku je zvýšení počtu flexibilních úvazků, v nichž zaostáváme za evropským průměrem. Za rok 2022 jich český trh práce nabídl pouhých 5,7 procent. Podaří se díky výhodám zkrácených úvazků konečně změnit diskurz, že rodičovství a práce jdou jen obtížně dohromady?

Je načase změnit diskurz, že žena se stará o děti a muž je vidí jen o víkendu.Foto: Shutterstock

Můj muž odešel po třinácti letech ze zaměstnání a z mnoha důvodů nechtěl jít pracovat na živnost. Domluvili jsme se tedy, že nebude hledat hlavní pracovní poměr, ale pokusí se nejprve omrknout možnosti polovičních úvazků. Sem tam se objevila neziskovka nabízející patnáct tisíc hrubého. Pár těchto skvělých džobů, na míru šitých otci od rodiny, jsme brzy vzdali a zkusili taktiku „hlavní pracovní poměr a nějak se s nimi domluvit“. Čtyři pracovní dny v týdnu? Problém. Možnost „napracovat si“ hodiny večer výměnou za pracovní den pro manželku? Problém. 

Od velkých korporátů po neformální startupy se všude nakonec možnost zkráceného a zároveň adekvátně zaplaceného úvazku ukázala jako nepřekonatelná bariéra. Možná jsme měli jen smůlu, možná jsme hledali špatně, ale můj muž, kterého považuji za zaměstnance roku, si nakonec – i přes počáteční nevoli – založil živnost. Chtěl se nechat zaměstnat, ale na trhu práce se nenašla jediná smysluplná možnost. Absolvoval tohle martyrium, abych já mohla dál pracovat jako OSVČ, která si pracovní čas plánuje podle vlastních potřeb.

Foto: Shutterstock

Jak slaďuje práci a péči expertka na slaďování práce a péče? Jde o změnu myšlení

Balanc

Možná byla na vině i skutečnost, že trend home officů z pro mě nepochopitelných důvodů klesá a nabídek ze strany zaměstnavatelů je tak méně než loni. Zatímco v roce 2021 atakoval celkový počet nabídek s možností práce z domova na trhu 40 procent, loni kleslo číslo na 28 procent. Když si vzpomeneme na několikaměsíční práci v lockdownu, která zaměstnancům věštila stran flexibility růžovou budoucnost, realita je překvapivě opačná. Pouhá čtvrtina flexibilních úvazků je zarážející i s ohledem na skutečnost, že Češi dnes berou v určitých profesích home office jako standard, nikoliv jako výjimečný benefit.

Ženy stále v roli pečovatelek

Česká republika trpí přímo fatálním nedostatkem flexibilních pracovních úvazků: za rok 2022 jich trh práce vyplivnul tragických 5,7 procent. Průměr Evropské Unie z minulého roku se přitom pohybuje okolo 32 procent. Paradoxní je přitom fakt, že značná část pracující populace v produktivním věku vychovává malé děti a jakoukoliv formu zkrácených úvazků zpravidla uvítá.

Zkrácené a flexibilní úvazky jsou přitom pro rodiče často jedinou možností, jak se sdíleně zapojit do pracovního procesu, a tedy i do péče a výchovy dětí. Sotva šestiprocentní nabídka zkrácených pracovních úvazků na trhu skutečně není žádné terno. Logicky pak dojde na rozhodnutí, kdo bude výhradně pečujícím rodičem a kdo bude tak zvaně vydělávat peníze. Čeští muži na rodičovské vycházejí v porovnání s průměrem Evropské unie neslavně: na jednoho pečujícího muže v domácnosti připadá u nás téměř osmdesát žen. Tato skutečnost nejen prohlubuje gender pay gap, ale podporuje celkové naladění společnosti, která ženy v tuzemsku neustále pasuje do role pečovatelek. Tato situace by se nás, čistě teoreticky, netýkala v případě, kdy bychom nežili ve společnosti orientované na výkon, která svou hodnotu určuje prací.

Otcem nejen o víkendu

Neznám přesnou statistiku, ale znám mnoho žen ve svém okolí, které shodně potvrzují nutnost alespoň minimální realizace vedle obligátní rodičovské role. Tradiční rodinný model matky pečovatelky a otce živitele má přitom i další trhlinu, která se příliš netematizuje, ale pro zdravé rodinné vztahy může být klíčová – totiž přítomnost otce. O matkách, kterým rodičovství takzvaně leze na mozek, jsme toho četli dost, méně už o otcích, kteří své děti vídají pouze o víkendech. Možná jim otcovská role chybí stejně, jako se matkám občas zajídá. A možná by oběma prospělo naředění rolí. Když polovinu dne pracuji, o to víc se na své děti pak těším a společně strávený čas bývá kvalitnější. Můžete si stokrát říct, že je to klišé, jenže ono to zkrátka funguje.

Foto: Shutterstock

Pracující rodiče. Co dělají firmy, aby rodinám usnadnily život, a zároveň na tom všichni vydělali?

Rodiče v práci

Revoluce zdola, tedy tlak matek v každé jedné domácnosti, aby muž upozadil svoji práci ve prospěch té vaší, potažmo rodiny, naráží nejen na zmiňované pracovní podmínky, ale i na liknavost na státní úrovni. Narovnáním podmínek rodičovské role se česká vláda příliš nezabývá. Skvělých příkladů máme v zahraničí přitom celou řadu. Třeba na Islandu probíhá tak zvaná půlená rodičovská dovolená. Každý z rodičů má po narození dítěte tři měsíce rodičovské, další tři měsíce si potom mohou rozdělit podle vlastní potřeby. Každý rodič přitom dostává plný plat předchozího zaměstnání. Rozdělení rodičovské dovolené je přitom podmínkou čerpání státního příspěvku. Tuto možnost využívá asi 90 procent islandských rodin již od roku 1998, je tedy zřejmé, že se bavíme o lety vyzkoušené praxi. Ideální svět si nepředstavuji plný mužů klohnících příkrmy, ale plný spokojených rodičů, jejichž startovací čára je stejná a rozhodování, kdo půjde na „dovolenou“, vychází z rovných příležitostí pro oba.

Nový zákon, nové příležitosti

Pokud by se začalo měnit nastavení rodičovské dovolené na systémové úrovni, vznikl by přirozeně tlak i na samotné zaměstnavatele, kteří zažité stereotypy evidentně nemění, v lepším případě jen velmi pomalu a opatrně. Hybridní model fungování firem je u nás stále v plenkách, manažeři neumí zorganizovat týmy, kde jeden pracuje z domova na poloviční úvazek a druhý z kanceláře na plný. Když k tomu ještě připočteme fakt, že odvody dvou zkrácených úvazků jsou pro zaměstnavatele vyšší než jednoho plného úvazku, máme před sebou zdánlivě neprůstřelnou kombinaci, která zaměstnavatelům svazuje ruce. Jak z toho ven?

Moje oblíbené přísloví na téma rodičovství totiž říká: Dny se občas vlečou strašně pomalu, ale roky utíkají strašně rychle.

Letos v únoru vešel v platnost zákon zvýhodňující částečné úvazky pro zaměstnavatele, kteří dostanou pětiprocentní slevu na sociálním pojištění za zaměstnance na částečný úvazek. Nový zákon by mohl částečně motivovat zaměstnavatele a (nejen) rodičům tak poskytnout širší spektrum pracovních nabídek. Stejnou měrou bude ale potřeba motivovat tržní prostředí sdílením dobré praxe s flexibilním zaměstnáváním a upozorňováním na konkurenční výhodu. V zemi, kde zkrácené úvazky zastupují pouze 5,7 % nabídky, by firma nabízející flexibilní úvazky mohla oslovit obrovsky početnou skupinu kvalifikovaných odborníků, kteří nemohou nebo nechtějí pracovat od pondělí do pátku, od rána do večera. Pokud zaměstnavatelé pochopí zkrácené úvazky jako konkurenční výhodu, jsme blízko změny firemní kultury jako takové. Současné nastavení až na čestné výjimky není prorodinné. Ačkoliv se ženy nesmí zaměstnavatel ptát, kdy se chystá na mateřskou, nebo dokonce jestli vůbec děti má, podprahový tlak tímto směrem stále cítí mnoho uchazeček o práci.

Zdá se, že některé dílčí kroky se ubírají dobrým směrem. Zvýšená nabídka zkrácených úvazků nejspíš v budoucnu motivuje mnoho žen, aby si nastavily tolik potřebný balanc mezi rodinou a prací, nebo chcete-li kariérou. V čem ale výrazně zaostáváme, je právě legislativní změna v zákoně o vyplácení rodičovské, která by zvýhodňovala rodiny, kde dílem pracují oba partneři. Teprve potom přijde třetí mentální bod, kdy tátové zjistí, že rodičovská není dovolená. Ale možná zjistí mnohem důležitější věci – že mají doma spokojenější partnerku, která se může realizovat na základě vlastního svobodného rozhodnutí, a že tráví čas s dětmi, který není ničím nahraditelný.

Tenhle článek by se klidně mohl jmenovat Pusťte mámy do práce, ale možná je načase změnit diskurz a začít se ptát mužů, jestli jim práce od rána do večera vyhovuje a jestli by vlastně nebylo fajn být se svými dětmi častěji než o víkendech. Moje oblíbené přísloví na téma rodičovství totiž říká: “Dny se občas vlečou strašně pomalu, ale roky utíkají strašně rychle.”

Andrea Bohačíková

zakladatelka organizace Marter

Foto: M.arter" />
Andrea Bohačíková
Foto: M.arter

Nechceme mít nejhorší podmínky pro matky v EU

Otázkám, jak sladit kariéru s rodinou, se věnuje nezisková organizace Marter, která se zabývá vzděláváním a rekvalifikací rodičů na i po rodičovské dovolené. Marter vytvořil také inzertní portál na flexibilní pracovní úvazky, v nichž lze najít práci slučitelnou s rodinným životem. V rozhovoru pro Heroine.cz zmiňuje zakladatelka Marteru Andrea Bohačíková, jaké překážky musejí rodiče na zdejším pracovním trhu překonávat a jak bychom se mohly zlepšit.

Co je podle vás nejzásadnější překážkou rodičů na českém pracovním trhu?

Je jich hned několik. Zaprvé jsou to silné stereotypy spojené s mateřstvím, rolí ženy, klasickou českou vzorovou rodinou i postavením žen v ní a také s očekáváním, která mají muži od žen. V Česku nedisponujeme dostatečnou nabídkou částečných úvazků, flexibilních forem práce, ani rovným odměňováním mužů a žen. Chybí nám desetitisíce míst v předškolních zařízeních. Nechápeme důležitost zapojení žen na nebo po rodičovské dovolené do trhu práce, a to nejen z hlediska růstu naší ekonomiky, ale i psychické pohody matek a celých rodin. Jinými slovy nemáme adekvátní podmínky, dostatečně zapojené muže, ani místa, kam by ženy a děti šly.

Jaká bude podle vás tato situace vypadat za deset let?

Těžká otázka. Každý den se svým týmem, složeným z 90 procent z žen na rodičovské dovolené, pracuji na tom, aby byla situace lepší, podmínky pro rodiče se v Česku změnily a flexibilita práce se stala běžnou nabídkou. Snažíme se, aby se na ženy s malými dětmi na pracovním trhu nehledělo skrz prsty. Chceme, aby se na pracovním pohovoru neřešilo, zda máte nebo nemáte děti (vím, že se to dle zákona nesmí, ale realita je jiná), ale aby naopak zaměstnavatelé plánovali, jak mohou vaše know-how využít. Přála bych si, aby si ženy nemusely vybírat mezi rodinou a kariérou, ale mohly mít obojí. Jsem však realistka. Vím, že tohle všechno se za deset let nezmění, nebo zcela nevymizí. Na druhou stranu si myslím, že můžeme pohnout s čísly a sebrat Česku prvenství v nejhorších podmínkách pro matky v Evropské unii. To by se za deset let zvládnout dalo.

Popup se zavře za 8s
zavřít reklamu