Fantastický pay gap a kde ho najít. Mýty o platové nerovnosti

3 482 | Kateřina Nyklová | 3. 6. 2019 | 4 komentáře | Téma

Tak vy říkáte, že pay gap neexistuje? Realita je jinde a je mnohem komplexnější. Přečtěte si, čím argumentovat, až na vás v hospodě někdo vytáhne další mýtus.

Česky se to řekne rozdíl v odměňování mužů a žen. Vedle jiných počeštění – jako je třeba slavné sexuální „harašení“ – je tenhle překlad zavádějící jen mírně. Odráží se v něm jeden z oblíbených mýtů, tedy že pay gap je záměrné platové podhodnocení zaměstnankyň oproti zaměstnancům v konkrétním podniku.

Častým argumentem těch, kteří rozdíl v odměňování zpochybňují, jsou tzv. jiné časy. Naprostá většina genderových hříchů z minulosti prý už dnes neexistuje. 

Zřejmě nikdo asi nepochybuje o tom, že když se ženy poprvé objevily na trhu práce, dostávaly zaplaceno míň než muži. A že to chvíli vydrželo. Příkladů je dost, jedním za všechny budiž stávka žen zaměstnaných v automobilce Ford, která začala v roce 1968. A to je už prosím novodobá historie. Ve skutečnosti platová nerovnost trvá – proč se to ale leckomu tak těžko přiznává?

Co je gender pay gap?

Ukazatel, který vyjadřuje procentuální rozdíl průměrných mezd žen a mužů vztažený k průměru mezd mužů. Lze také vypočítat jako rozdíl mediánových mezd žen a mužů. Oproti mediánovým mzdám se ale do průměrných hodnot promítají i extrémní hodnoty – tj. ojedinělé velmi vysoké mzdy, častější především u mužů. Výši GPG zveřejňuje Eurostat a Český statistický ústav.

U české veřejnosti podle průzkumu (pdf, s. 14) provedeného v roce 2017 Sociologickým ústavem AV a CVVM převažuje názor, že nerovnosti v odměňování žen a mužů jsou vážný problém. Myslí si to zhruba 69 % dotázaných. Nerovnost vnímají především ženy, které gender pay gap považují za vážný problém z celých 80 %, mezi muži tak smýšlelo 56 % dotázaných.

Jenže – když zavítáte do libovolné diskuse na internetu, nejhlasitěji zaznívá názor těch, kteří platovou nerovnost nejen za problém nepovažují, ale přímo ji popírají. Jejich argumentace se často točí na několika tvrzeních, které jsou o to spornější, oč vytrvaleji se opakují.

Mýtus první: Gender pay gap neexistuje

Zřejmě nejrozšířenější a nejextrémnější mýtus říká, že nerovnost v odměňování mužů a žen je výmysl a ideologická zkratka feministického hnutí. Kritikové se domnívají, že při průměrování výsledků jsou vyloučeny všechny jemnější nuance a nepočítá se se specifiky věku, předchozích zkušeností a podobně, a proto výsledky nelze považovat za relevantní.

Existují přitom hned tři oblasti, kde jsou rozdíly v odměňování žen a mužů jasně podchyceny: disparita v přístupu k práci jako taková, disparita v možnostech přijetí a povýšení, a zastoupení žen a mužů na pracovištích.

I česká vláda si problém uvědomuje a zařadila boj proti nerovnosti v odměňování do Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014–2020.

Přestože jsou muži rodiči stejně jako ženy, efekt rodičovství na jejich příjmy je v podstatě nulový, podle některých studií si dokonce polepší.

MPSV v současnosti vyvíjí dva nástroje na výpočet adjustovaného pay gapu, který bude očištěný o některé jasně stanovené faktory, jako je např. velikost firmy, plný/částečný úvazek, délka praxe, věk a další. Jejich výsledky budou mnohem blíže hodnotám přímé diskriminace, tedy kvantifikaci rozdílu založené čistě na genderu.

Pokud se pak v debatách o platové nerovnosti dostaneme k tomu, že je skutečná, přichází často na řadu další mýtus. Ten, že ženy si prostě méně placené práce „vybírají“. Jenže když budeme tvrdit, že problematika stojí pouze na osobní volbě, pracovní prostředí pro ženy se nikdy nezlepší.

Mýtus druhý: Ženy si vybírají méně placené profese

Převládající názor je ten, že ženy si ze své biologické přirozenosti vybírají zaměstnání zabývající se „péčí“. To, že ženská část populace má menší sklony k vědeckým profesím, bylo ale už mnohokrát vyvráceno. A pokud jsou aktuální feminizovaná zaměstnání hůře placená, znamená to tedy, že se jedná o horší práce?

Ženy jsou navíc hůř placeny i v nefeminizovaných zaměstnáních a v oborech, kde je stejný počet mužů a žen. Transparentnost v odměňování je v tomto případě namístě, protože ženy se často ani nedozvědí, že jsou odměňovány méně. Na pracovišti by mělo být jasné, podle jakých pravidel jsou mzdy nastavovány a jak jsou rozdělovány pohyblivé složky mezd.

Lepší nevědět?

Podle Hospodářské komory by mohlo zveřejnění rozdílů v platech mužů a žen vyvolat nepokoje. Viceprezidentka Hospodářské komory, Irena Bartoňová Pálková, uvedla mimo jiné, že „zaměstnavatelé by museli mnohdy složitě vysvětlovat, proč mají muži víc peněz než ženy“. Zveřejnění platů by dokonce mohlo vést k diskriminaci mužů. Návrh ombudsmanky přitom s adresným zveřejňováním odměn nepočítá a povinnost vyčíslit rozdíl v platech by měly jen firmy s nejméně 250 zaměstnanci.

V méně kvalifikovaných profesích, kde je zastoupení žen a mužů vyrovnanější, je rozdíl podmíněn z větší části tím, že ženy tráví v práci méně času, a to převážně kvůli nutné péče o děti nebo další blízké osoby. Nejvyšší gender pay gap je u vrcholných pozic a ve finančním sektoru a zde pak víc než jinde platí, že „ženy dostávají zaplaceno méně za stejnou práci“.

Způsobem, jak srovnat startovní pozice nynějších chlapců a dívek, je poskytnout jim prostor vybrat si své vlastní role a nesnažit se je nutit do těch předepsaných, jakkoli je vnímáme jako „tradiční“. Poskytnout jim vzory z okolí, z médií, ze světa, odkudkoliv, kde se vyhneme předem připraveným škatulkám, do kterých každý nemusí – či nechce – zapadnout.

Mýtus třetí: Ženy tíhnou k rodinnému životu

Tradiční rozdělení rolí, ve kterých jsou ženy pečovatelky o rodinu a muži živitelé, je dnes mýtem z vícero důvodů. Zaniklo nejpozději v době, kdy převládla nutnost dvou příjmů v domácnosti. Většina rodin se bez nich dnes už existenčně neobejde. Jenže muži i ženy jsou dále ovlivněni stereotypním uspořádáním a společenskými očekáváními a jejich – často nevyvážené – rodinné povinnosti mají značný vliv na jejich pracovní rozhodnutí.

Přestože jsou muži rodiči stejně jako ženy, efekt rodičovství na jejich příjmy je v podstatě nulový, podle některých studií si dokonce polepší. Ženy naopak opouštějí trh práce během nejdůležitějších let pro kariérní růst. Věkové rozmezí, ve kterém ženy počínají děti, se biologicky sice nedá „obejít“, ale je nespravedlivé, pokud péče o ně v drtivé míře dopadá pouze na matky – zvláště pak u dětí, které už odrostly batolecímu věku a jejich faktická závislost na matce je nízká nebo žádná.

Společnost napříč názorovými proudy se přitom shoduje, že zdravá a šťastná rodina, a tedy i vyšší míra porodnosti, které jsou v přímé souvislosti, je základem fungujícího státu. Chceme tedy trestat ženy za něco, co zároveň považujeme za společensky tak důležité a zásadní?

Problémy logicky na rodičovskou „dovolenou“ navazují; ženy se často vrací na méně kvalifikované pozice, než ze kterých odcházely, stále chybí dostatek polovičních nebo zkrácených úvazků a předškolních vzdělávacích zařízení.

Mýtus čtvrtý: Ženy jsou spokojené se svými příjmy a nejsou „kariéristky“

Ženy usilující o kariérní úspěchy jsou na své cestě vystaveny mnohem většímu množství překážek než jejich mužské protějšky. V současnosti je sice stále běžnější, že ženy se vyskytují i na vedoucích pozicích, ta nejvyšší místa jsou ale pořád z naprosté většiny okupována muži. Máme více vysokoškolaček než vysokoškoláků, přesto je pay gap nejvyšší právě u této skupiny.

Obecně platí, že čím více je v nějakém oboru mužů, tím větší jsou rozdíly v odměňování.

Ženy mají kvůli stereotypům větší tendenci podhodnocovat se, například na pohovoru si řeknou o méně než muž, a situace se ještě horší po rodičovské dovolené. Je nesmysl, že ženy nemají zájem o úspěch a že to je dokonce jejich přirozenost. Bohužel však musí počítat s mnohem větší flexibilitou kvůli péči o blízké osoby, ať už to jsou děti nebo stárnoucí rodiče.

Péče se pak často promítá i do obrazu práce jako takové – např. zdravotní sestra vs. automechanik, tedy žena pečující, muž pracující. Obecně platí, že čím více je v nějakém oboru mužů, tím větší jsou rozdíly v odměňování.

Neexistuje? A co když tu je...?

Vývoj od roku 2002 ukazuje, že rozdíly v odměňování žen a mužů v ČR neklesají, ale stagnují. Historie se těžko překonává a pokračuje ve své kulturní zaběhlosti v různé míře doteď. Pokud ženy po mnohá století fungovaly ve společnosti v podřízené roli, je logické, že se tato podřízenost a nerovnost stále v určitých formách projevuje. Přitom je nás v České republice cca 50/50 – měli bychom tedy zohledňovat potřeby a práva poloviny populace.

Jak to zařídit? Je třeba posílit nejen vymahatelnost práva zvýšením postihů za nedodržování legislativy, ale i podporovat zaměstnavatele v jejím dodržování pozitivním přístupem (stát by měl jít příkladem a podporovat i další sociální partnery) a podporovat zvýšení transparence v odměňování. Neméně důležité je snížení dopadu mateřství a péče na odměňování žen pomocí změn rodinné politiky.

Rozdíl v ohodnocení mužů a žen nesporně existuje, byť jsou jeho příčiny komplexní a někdy i těžko postižitelné. Téma pay gap nás vrací k základní otázce rovnosti a toho, zda byla dosažena; zda mají ženy a muži neoddiskutovatelně stejné podmínky k naplnění svého života na základě svých schopností, a nikoliv svého pohlaví. Zdá se, že zatím ještě tak docela ne.

Kateřina Nýklová

Kateřina Nyklová

Vystudovala FSS na Ostravské univerzitě, v současnosti pracuje jako vedoucí sociálního oddělení ve službě zabývající se migrační problematikou. Politička, lidskoprávní... Další články.

Celkem 4 komentáře

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Michal Kučera | 17. 6. 2019 | 15:26

Hmm....a právě proto, že zaměstnavatelé nezaměstnávají většinu žen, byť údajně jsou hůře placeny, znamená, že ženy neberou méně peněz. Kdyby braly...tak by skutečně byly najímány vice ženy :)

+5
Reagovat
Zobrazit komentovanou zprávu

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Moje jmeno | 9. 6. 2019 | 00:45

Za me jsou mensi vydelky zen v poradku. Potvrzuji tim jejich horsi vykonnost.

-4
Reagovat

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Ceny bydlení neklesnou, říká šéf Wüstenrotu. Zvažuje zpětnou hypotéku

Dokážeme růst na klesajícím trhu. Tak generální ředitel skupiny Wüstenrot vysvětluje, proč má o banku a stavební spořitelnu zájem konkurenční...

Peníze

Kdo má víc bytů, měl by platit vyšší daň? Nemovitosti očima expertů

Tuzemská daň z nemovitosti je v evropském srovnání nízká. Což pro většinu lidí není důvod ji zvedat. Důvody se hledají jinde: prý by vyšší...

Finmag

Tipy pro psaní a spousta věcí k poslechu

Neměl by vás minout longread Rozhlasu o české fotovoltaice ani obhajoba soukromé filantropie.

Finmag

Agresivně řídí lidé neschopní empatie, říká výzkumník

Jejich revírem je dálnice, jejich tempo je vražedné – a za protivníka považují úplně každého. Agresivní řidiči mívají potíže vcítit se do...