Žena s klíči mezi prsty není hysterka. Má jen jinou zkušenost než muži

14 068 | Pavel Houdek | 26. 2. 2020 | 37 komentářů | Ženy a strach

Na sociálních sítích se nedávno rozvinula bouřlivá debata kolem tweetu muže, který nechtěně vyděsil osamělou běžkyni. Chování, které je často z pohledu muže přehnanou hysterií, je pro ženu většinou jen racionální věc vycházející z častých nepříjemných zkušeností.

Měla to nejspíš být vtipná historka se spoustou lajků. „Jsem sexuální násilník,“ začíná náš tweet, a pokračuje: „V klidu si běžím, když mě o něco málo rychleji předběhne random slečna. Moje tělo, bez účasti mozku, srovná krok a tempo, odstup tak 4–5 metrů. Během půl minuty strašnej ječák, ať táhnu, a koukám na namířený pepřák.“ Na konci je připojený vzkaz: „Holky, neblbněte...“ 

Namísto deště srdíček se ale pod příspěvkem rozjela dlouhá debata. Reakce žen a mužů byly rozdílné jako den a noc. Ženy zpravidla vyjadřovaly pochopení pro „blbnutí“ oné paní, zatímco muži byli pohoršení, případně rovnou zděšení. Krátká historka velmi pěkně odkryla, jak odlišně vnímají bezpečnost ve veřejném prostoru ženy a muži. 

Hysterka, kam se podíváš

Na svých přednáškách o sebeobraně účastníky vyzývám, aby si vzpomněli na situace, kdy se ve veřejném prostoru báli – protože je někdo pronásledoval, byl na ně sprostý, agresivní, nebo naopak slizký – a řekli mi, co v té situaci dělali. Ženy dají během pár minut dohromady seznam, který vždy zaplní celou tabuli. Zrychlím. Předstírám telefonní hovor. Změním směr a jdu někam k lidem. Snažím se zůstat nad věcí a v klidu. Propletu si mezi prsty klíče... Muži zpravidla mlčí a krčí rameny.

Většinou proto, že na takovou situaci musí opravdu vzpomínat. Ženy se s nimi ale potýkají na denní bázi a paměť příliš trápit nemusí. Při troše štěstí ve veřejném prostoru v uplynulých týdnech zažily „jen“ blbé řeči a nevhodné poznámky. Velká část žen si ale bez dlouhého přemýšlení vybaví situace, kdy je někdo proti jejich vůli osahával, ukazoval jim penis a podobně.

Muži a ženy proto bezpečnost vnímají naprosto odlišně. Pro muže je jednoduché se ženě z našeho příběhu vysmát jako přehánějící hysterce. Tyhle reakce ženy ostatně dobře znají. Pokud se někdy s nepříjemným zážitkem nebo obavou o své bezpečí rozhodly svěřit muži, nejspíš se jim dostalo v lepším případě zlehčování, v horším případě právě výsměchu a nálepky hysterky. Není divu, že si to příště nechají pro sebe.

Klíče propletené mezi prsty

„No, tak na tebe někdo pokřikoval. Mávni nad tím rukou, byl to blbec.“ Takhle nějak zní jedna z těch lepších reakcí muže, když se mu žena svěří s tím, že na ni měl někdo sexuální narážky. Rada to je míněná upřímně, protože odpovídá mužské zkušenosti. Pokud na mě nějaký jiný muž bude vulgárně křičet, asi nad tím opravdu mávnu rukou a nebudu se tím nějak trápit. Jenomže ženská zkušenost je zcela jiná.

Většině mužů se totiž situace, kdy by se cítili fyzicky ohroženi, stala jednou, možná dvakrát za život.

Srovnatelná situace pro muže nejsou vulgární nadávky jiného chlapa, nebo snad dokonce sexuální obtěžování ze strany ženy. Mnohem spíše je to situace, kdy v tmavé uličce potká tři svalovce, kteří mu zastoupí cestu a zeptají se: „Na co čumíš?“ V takové situaci se bude sakra bát. Neví, co mají za lubem – dělají si legraci? Chtějí ho jenom postrašit? Chtějí ho zbít? Pokud ano, tak se nejspíš neubrání… Není to dokonalá analogie, protože postrádá rozměr nechutnosti, kterým je sexuální obtěžování nasáklé, ale ukazuje situaci, jejímž výsledkem je podobný koktejl pocitů.

„Kolikrát ses vracel večer domů a mezi prsty měl propletené klíče?“ „Nikdy.“ „No právě.“ Tohle je jedna z typických výměn mezi ženou a mužem v debatě o bezpečnosti. Většině mužů se totiž situace, kdy by se cítili fyzicky ohroženi, stala jednou, možná dvakrát za život. Většina žen ale sexuální obtěžování zažívá na ulici několikrát za týden. A s ním zcela oprávněný a reálný strach plynoucí z toho, že nikdy neví, jestli situace skončí u poznámek, nebo bude pokračovat. 

Bez účasti mozku

Zkušenost s nějakou formou fyzického, kontaktního sexuálního obtěžování má v Česku podle statistik každá třetí žena. Jen na posledním workshopu sebeobrany pro malou skupinu žen jsem slyšel hned tři historky z posledních týdnů. Jedna žena ucítila na eskalátorech při cestě do práce na zadku cizí ruku. Když se otočila, zjistila, že to není ruka, ale penis. Další ženě sahal někdo v tlačenici pod sukni. K jiné si ve vlaku přisedl muž, který začal onanovat. 

Muži mají přesto jasno a v diskuzi s gustem radí, že paní měla přece běžet a muže za sebou si nevšímat. Vždyť je úplně normální, že lidi běhají za sebou! A nemá co děsit nevinné lidi namířenou zbraní. Paradoxní přitom je, že v celém příběhu byla vyděšená jen jedna strana. A nebyl to autor tweetu. Pro něj je zážitek s namířeným pepřákem vtipnou historkou na sociální sítě. Možná by se muži, než začnou ženám radit, mohli zamyslet. Nejprve nad tím, jak je vůbec možné, že je naprosto normální, že ženy chodí běhat s pepřovým sprejem. 

A ne, není to přehnané ani hysterické – pravidelně máme i speciální kurz pro běžkyně a o špatné zkušenosti při běhání na nich opravdu není nouze. Počet nepříjemných zážitků běžkyň se neliší od jakékoliv jiné skupiny žen. Muži by se měli zamyslet nad tím, jestli svým chováním opravdu nemohou ženu – byť nechtě – děsit a jestli by nestálo za to ho trochu změnit. 

Nikdy nevíte, co má žena, za kterou jste se zrovna rozhodli „bez účasti mozku“ běžet, za sebou. Pokud působí ustrašeně, ohlíží se na vás nebo dokonce mění směr, mohl by to být dostatečný signál, že se cítí nekomfortně. A to nejlepší, co můžete udělat, je dát jí najevo, že nejste hrozba. Zpomalit, běžet jinam… Ano, já vím, že máte právo běhat, za kým chcete. Ale reagovat citlivě na něčí obavu přece neznamená, že vám někdo bere vaši svobodu. 

Řada mužů se cítí ponížená tím, že je ženy automaticky považují za možné násilníky. Mají pocit, že pokud by kvůli tomu přizpůsobovali své chování, stali by se vlastně obětí diskriminace. Možná je ale na místě spíše přestat nafukovat uražené ego a chvíli naslouchat. Získáte tím představu o ženském náhledu na svět a své roli v něm. A možná pak budete chápat, že se žena, za kterou se znenadání někdo rozběhne, cítí ohrožena. Když vám dojdou souvislosti, nebude to najednou k smíchu.

Pavel Houdek

Pavel Houdek

Instruktor sebeobrany a vystudovaný právník. Ve veřejném prostoru se zaměřuje na boj proti sexuálnímu obtěžování a násilí. Další články.

Celkem 37 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Kateřina | 26. 2. 2020 | 14:05

Vlastně by mě přišlo dobré úplně natvrdo říct jednu zásadní věc - příčina toho, proč se ženy bojí, nejsou ženy. Ani to není bezpohlavní astrální bytost. Jsou to muži.
Takže i když to nejste vy konkrétně, tak ten, na koho máte důvod být naštvaní, že kvůli němu jste vnímaní jako predátoři, nejsou ženy, jsou to ti muži, kteří jim ublížili.
Pokud tedy opravdu nejste predátoři, mělo by být vaším hlavním zájmem vymýtit takové chování u jiných mužů - řešit příčinu problému, ne kritizovat a urážet se nad jeho projevy.

+146
Reagovat

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Jouda | 26. 2. 2020 | 17:24

"Většině mužů se totiž situace, kdy by se cítili fyzicky ohroženi, stala jednou, možná dvakrát za život. Většina žen ale sexuální obtěžování zažívá na ulici několikrát za týden."

No jasne ze jo. Nekolikrat tydne sexualni obtezovani.
Asi neco ve stylu tety Kateriny, kterou na ulici fixirujou neznami muzi...
Ne, vubec to nejsou hysterky...

-66
Reagovat

Naše další projekty

Peníze

Rostou! Akcie se oklepaly z tvrdého pádu, zůstaňte ale opatrní

Koronavirus rychle srazil akcie o desítky procent dolů a připomněl, že investice do nich není bez rizika. Poměrně rychlý byl ale i následující...

Peníze

Nová Octavia: Jako Audi bez příplatku za značku, ukázal test

Nová generace nejprodávanějšího českého auta je zase o něco větší, nabízí zase o něco modernější technologie a měla by i lépe jezdit. A...

Finmag

S kufrem v rajchu. Jak viděli Hilterovo Německo návštěvníci zvenčí

Kniha britské spisovatelky Julie Boydové je něco na způsob české reality show Dovolená v Protektorátu. S tím rozdílem, že to není fikce...

Finmag

Babiš v drátech. EU čekají dohady o obřích půjčkách na obnovu. Premiér se bavit nechce

Dohoda na dluhu ve výši stamiliard eur, kterým Evropská unie hodlá zatížit příští generace, musí být jednohlasná. A ten, kdo je nejvíc proti,...