Stát se milenkou v době tekutých vztahů je snazší, než si myslíte

47 964 | Jana Patočková | 10. 9. 2019 | 7 komentářů | Vztahy

„Tradiční rodinu neohrožuje Prague Pride, ale zpravidla pohledná kolegyně z práce,“ hlásal transparent, který na sociálních sítích vyvolal pořádné lajkobraní. Je v pořádku vymezovat se proti stereotypům jiným stereotypem?

Ta věta mě donutila promýšlet zas a znovu postavení ženy. Tedy konkrétně té „kolegyně z práce“. Optikou stereotypu: lovkyně, jejímž vítězstvím je rozvrácení fungující rodiny.

Nechejme stranou pohlednost, to je kategorie unikavá. Jak se říká v Prostřenu, „sto lidí, sto chutí“. Nenechávejme ale stranou toho, kdo sice nebyl přímo jmenován, ale přesto v té větě nutně je: ke kolegyni v ní patří kolega, šéf, asistent… Ženatý muž.

Příběh končívá stejně. Muž z něj obvykle vyjde jako lovec, kanec a šikula a žena – žena je prostě coura. Navíc často coura nadržená, protože v populárním modelu Madony a děvky je sexualita vlastní jen děvkám, tedy těm, které si muži neberou a neplodí s nimi potomstvo. Na druhé straně stojí Madona-matka, jakési asexuální stvoření, které se pravděpodobně množí dělením, těžko říct.

I když se možná dopouštím zjednodušení, snažím se popsat rozšířený vzorec, ve kterém, i když muž přijme odpovědnost, žena ve skutečnosti prostě nemůže vyhrát. Vítejte ve světě konstantní prohry.

Třicet není nových dvacet

Seděly jsem v baru a jedna z kamarádek, atraktivní pětatřicátnice z reklamní agentury, toho času singl, poznamenala mezi řečí zajímavou věc. Většina jejích kamarádek podobného věku je milenkami.

Jedna se už přes rok snaží vzpamatovat z dva roky trvajícího vztahu s ženatým mužem, vlivným politikem, který ji konstantně udržoval v naději na „něco víc“. Jiná žije už několik měsíců v podobném poměru virtuálně, prostřednictvím zpráv a občasných schůzek. 

Další nám vysvětlila svůj systém kategorizování svých rande po třicítce, která absolvuje v naději na to, že potká „Jeho“: muži první jakosti (svobodní), muži druhé jakosti (rozvedení) a muži třetí jakosti (ženatí). A já zrovna tragikomicky popisovala profily mužů, které mi nabídl Tinder… Tohle nebyl Sex ve městě, spíš Okresní přebor patových situací, které vám život servíruje, když jako singl žena překročíte Rubikon třicítky.

Z víceméně nezajímavých kolegů v práci se najednou stávají alfasamci, kteří už si i přes všechny evidentní „nekvality“ nějakou samici dokázali uzmout.

Možná by šlo vypnout všechny virtuální kanály, které vám v kontextové reklamě nabízí zmrazení vajíček, speed dating, v horším případě kojicí podprsenky. Šlo by zmizet ze sociálních sítí, které se vám plní fotkami zásnub, svateb, miminek a maminek a vašich šťastných ex s novými ženami, co v lepším případě působí jako z anonymního katalogu „hodných holek na klíč“, v horším jako mladší verze vás samotných. Jenže tomu tlaku neutečete. Vždycky se najde kolegyně, kolega, gynekolog nebo vlastní rodina, která vám biologické hodiny a váš „životní fail“ ráda připomene. Jako by bylo tou nejlepší životní volbou cokoli jiného než tohle, klidně v patnácti utéct k cirkusu, hlavně se u toho vdát a mít kupu dětí.

Nejčastější obranný mechanismus proti všem dobře i sarkasticky míněným narážkám a dotazům a radám je nadhled. Ale i s ním se vám postupně na prsou usazuje vrstva stresů a pocitu životního zklamání a selhání. Zvlášť když po pevném vztahu a dětech (a po třicítce stále častěji možná i po tom cirkusu) vlastně toužíte.

Ze chcípáčků alfasamci

Stát se v době tekutých vztahů po třicítce milenkou může být snazší, než si myslíte. Pocity jak z romantického a tragického románu můžou být tím, co vám na chvíli připomene, že nejste jen chodící zelenina, pohybující se mezi prací, domovem, Netflixem a Tinderem. Radost z toho, že dokážete ještě vůbec něco cítit.

Důvodů, proč vás to může táhnout někam, kde by se vám vaše dvacetileté já pravděpodobně vysmálo, je ale víc. Někdy převládne zvláštní pudovost, pocit, jako když pozorujete v televizním dokumentu gorilí smečky, až zjistíte, že už necivíte na to roztomilé gorilí mládě, ale na alfasamce Richarda, který se o něj spolu s matkou stará.

Imponuje vám to. Z nezajímavých kluků ve žmolkovatých mikinách, kteří nevědí, co se sebou, se najednou stávají zodpovědní muži, kteří chodí na hřiště, připravují teplé večeře a perou, aniž při tom obarvili bílé prádlo. Z někoho, koho byste si do té doby nevšimli, se stává mytický jednorožec. Rozum říká, že je to pořád ten samý kluk v sepraných džínách, jenže najednou to ve vašich očích dotáhl na vůdce smečky. Z víceméně nezajímavých kolegů v práci se najednou stávají alfasamci, kteří už si i přes všechny evidentní „nekvality“ nějakou samici dokázali uzmout. Gratuluju. Všem.

Žádný konec není dobrý. Ať je to zklamání z „nevztahu“, vyhoření z nedefinované situace, nebo i „výhra“. Výhra znamená odsudek a škatulku záporňaček.

Roli může taky hrát dojem stability, pro jiného zase vzrušení z výzvy, ze hry, která vyplývá z komplikované situace, někdo zase rád opakuje šablonu dobývání emocionálně neukotvených jedinců v krizi (obvykle středního věku).

No a někomu to prostě nedojde a úplně obyčejně se zamiluje. Kombinace frustrace a chemických procesů v mozku je koktejl, který způsobuje ty nejodpornější kocoviny, je to horší než vypít pár láhví lacinýho červenýho z večerky, vykouřit do toho tři krabičky, panákovat fernet se zelenou a k ránu se sjet perníkem. Když vám to dojde, většinou už bývá pozdě. V obou případech.

Tyhle příběhy nikdy nedopadnou dobře. Ať už končí zklamáním z „nevztahu“, vyhořením z nedefinované situace, nebo i „výhrou“. Výhra totiž v tomhle modelu znamená odsudek a zařazení do škatulky záporňaček.

Holka z plakátu

Možná, že i vedle vás právě teď sedí nějaká ta „kolegyně z práce“. Možná je to vaše kamarádka, vaše sestra, recepční v práci, trenérka ve fitku, vaše sousedka, učitelka španělštiny. Rozvracečka rodin. Ještě pořád ji chcete rychle soudit? V článku z ledna 2018 na blogu amerického Institutu pro rodinná studia je poměr ženatých mužů, kteří se dopustili nevěry, 20 procent oproti 13 procentům nevěry žen. Data vychází ze studie Americké General Social Survey.

Single třicátnice si můžou pogratulovat, pravděpodobnost, že právě ony skončí v mileneckém trojúhelníku je navíc vyšší, čím vyšší je po třicítce počet zadaných mužů v okolí. Někde tam se totiž potkává křivka poptávky (manželská krize, krize středního věku a další faktory) s křivkou nabídky (singl třicítky). Už jste se ve světě konstantní prohry trošku rozkoukali?

Je to tedy tak, že by lidé neměli by vstupovat do manželství nebo pro jistotu do žádných typů partnerských závazků, aby sniížili statistickou pravděpodobnost? Kdepak. Partnerský vztah je něco, po čem toužíme a co hledáme. Jako by snad kus kovu na prsteníčku, papír nebo třeba ústní dohoda byly všemocné a stoprocentně dokázaly vyloučit jakékoli další možné životní situace. Jako bychom si snad i bez něj neprožili pár rozchodů a bolavých situací. A to platí pro singles i ty, kteří jsou ve vztahu nebo manželství.

Prstýnek může být vysněnou metou, příslibem navždy, někdy třeba ujištěním o „normálnosti“ běhu lidského života ve společnosti. Ale sám o sobě nám nikdy nezaručí nic. Stejně jako sama o sobě nikdy není „vinna“ ona „pohledná kolegyně“ z plakátu. Aspoň v něčem můžeme být rozumní a na první dobrou nesoudit a neuchýlit se ke společensky akceptovanému klišé. Nikdy totiž nevíme, kdy na podobném plakátu nebudeme třeba my. A hlavně – nikdy na něm nejsme sami!

Jana Patočková

Vystudovala teorii módy na univerzitě La Sapienza. Psala mimo jiné pro Vice, Glanc, Respekt a ČRo Radio Wave. Copywriterka. Spoluzakladatelka blogu Vývařovna.com,... Další články.

Celkem 7 komentářů

Vstoupit do diskuze

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Silvia | 10. 9. 2019 | 12:12

Mam 33 a uz 15 rokov naberam skusenosti so vztahmi. Clovek by povedal, ze ma to vyskoli na superpartnerku a zenu, ktora presne vie co chce a ako toho dosiahnut. A tak sa aj stalo! Ale ci uz stretnem muza 25,28,30,35 rocneho...skoro vzdycky je to mamlas, ktory o vztahoch a zenach nevie nic. Ma svoje caro, pritahuje, vonia, chuti... geneticky dobry matros a bez toho to nejde, pretoze dobre fungujuca sexualita v pare je zaklad! Ale tu trpezlivost, sebazaprenie, slepu doveru ktoru to odo mna vyzaduje, to su obcas muka! Jedine co mi pomaha, je divat sa v noci na hviezdy, rozjimat nad velkolepostou vesmiru a nasou bezvyznamnostou. Potom mi na chvilku pride, ze je to vsetko vlastne jedno... nejaky samecek sa najde, len ho nesmiem brat moc vazne...Mat tak tlupu fakt dobrych kamaratok s ktorymi sa navzajom podporujeme a neposudzujeme, tak ten zivot moze byt super aj s trochou partnerskej "nestability". Tak zeny kde ste, podme sa spolu smiat na tom akych mamlasov mame doma, pripadne na messengeri :)

+16
Reagovat

Příspěvek s nejvíce zápornými hlasy

Dana H. | 10. 9. 2019 | 13:00

Skvěle vystížené.Pravda v každém bodě.Defilé mamlasu je nekonečné.Když si uvědomíme že světovou politiku ovládají muži je to až hororové.

-4
Reagovat

Nakoukněte do časopisu Heroine

Naše další projekty

Peníze

Jak bezpečně platit na internetu? Pomůže i virtuální karta

Stovky lidí měsíčně přicházejí o peníze kvůli zneužití platební karty. Lze ji přitom ochránit snadno, pomůžou i novinky.

Peníze

Televize může zčernat už za týden. Starý signál končí

Nová fáze digitalizace je tu. První vysílače vypnou starý systém už na konci listopadu, v celé republice skončí do června příštího roku.

Finmag

Španělsko a Katalánsko: v zajetí dvojího nacionalismu

Po katalánském referendu o nezávislosti v roce 2017 a následných represích je Španělsko v kleštích. Tvrdý postup centrální vlády posílil...

Finmag

Británie: z bruselského bláta do socialistické louže?

Jeremy Corbyn, soudruh ze staré školy, se chystá zregulovat Británii a vrátit do ní socialismus.