Ve sporu o hru Kingdom Come prohrává paranoidní vývojář i arogantní akademici

Proč by diskuze o počítačové hře vůbec měla zajímat někoho jiného, než její hráče? Protože to není jen tak nějaká hra. Za dva roky od vydání je zřejmé, že se Kingdom Come stal jedním z nejúspěšnějších českých herních projektů - prodalo se ho přes dva miliony kopií. V kontextu více než desetinásobných prodejů žánrově podobného třetího Zaklínače od polského CD Projektu nebo těch ještě vyšších u Skyrimu od Bethesda Studios to nezní jako moc, ale to už bychom srovnávali přímo s největšími hity dekády.

Význam hry je ale velký také po stránce formování pohledu na velmi exponovanou dobu husitskou a předhusitskou. Turisté jezdí na vycházky kolem míst zachycených ve hře a Kingdom Come proniká i do škol a nabízí tak výrazně lepší zpracování hmotné kultury dané doby než jakýkoliv srovnatelný projekt včetně filmové tvorby.

Pojetí husitských válek a spor o jejich interpretaci je jedním ze základních českých kulturních konfliktů minimálně od dob Františka Palackého. Už naši praprarodiče se hádali o tom, jestli byl Hus dobrý, nebo špatný, a každá další doba si na husitskou minulost namalovala vlastní vrstvu, od té národně uvědomělé přes filozoficko-náboženský boj za pravdu až po komunistický třídní boj. Je na čase, aby si i naše generace mezi sebou vyříkala, co si z téhle doby bereme jako podstatné – nebo konečně nechala husity spát.

Daniel Vávra se názorů nebojí

Kolem Kingdom Come se množily kontroverze hned od vydání. Zprávy o tom, že se nad některými aspekty hry rozhořela kulturní přestřelka, dolehly i k publiku, které se jinak o počítačové hry vůbec nezajímá. Vedoucí vývoje herního studia Warhorse Daniel Vávra není člověk, který by se bál sdělovat světu své názory, a když se ho ve stádiu vývoje hry jeden americký novinář zeptal, jestli v ní budou lidé s jinou než bílou barvou pleti, místo odpovědi mu vyčinil za to, že se mu pokouší vysvětlovat českou historii. Na tomhle „útoku“ posléze založil image díla, které se s ničím nemaže a ukazuje všechno tak, „jak to opravdu bylo“.