Diskuze k článku:

Lituji, že jsem se stala matkou

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek, který se vám nejvíc líbí

Lenka | 14. 1. 2021 8:38

Myslim si, ze poroblem je ten, ze mnoho zen si ani neuvedomi, jak je to narocne starat se o deti nemluve o tom, ze uz mivaji svuj zivot, praci a konicky, nez prijdou deti a to vse ze dne na den skonci a nekdy to trva prilis dlouho a cloveka to psychicky lame. Veskery cas venuji synovi, je to uz 2,5 roku, zboznuji ho, ale uz se tesim na skolku. Babicky nefunguji, hlidani nemam, potrebuji se nadechnout a delat neco pro sebe, nebo se zblaznim. Problem techto zen je v tom, ze nemaji cas na sebe a moznost vypnout a to je casem semele.

+151
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Příspěvek, který se vám nejvíc nelíbí

Lenka | 14. 1. 2021 9:51

Sobectví ,sebestrednost a litovani sama sebe.Nemoc moderni doby, o nicem jinem to neni...

-270
Reagovat | Citovat | Nahlásit


Diskuze k článku:

Petr.b | 22. 4. 2021 14:50 | reakce na Agnes - 14. 1. 2021 16:35

NO tak to víte, to je tak nějak "riziko podnikání".

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr.b | 22. 4. 2021 14:46 | reakce na Neřeknu - 14. 1. 2021 21:26

Ne, jediný důvod to není, je to tak nějak základní přírodní instinkt. Nicméně i tohle je celkem důležité hledisko. Nebo byste dala ke stáru přednost ústavní péči. A jestliže sponzorují rodiče děti, slušné mravy předpokládají v případě potřeby i opak. Rodina je základní ekonomická jednotka, to jste nikdy neslyšela?

-2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr.b | 22. 4. 2021 14:43 | reakce na JITKA - 15. 1. 2021 9:31

Přiznávám, že netuším, jak nejmladší dítě lze dát do školky. Ale dosud si pamatuju, jak jsem doslova vláčel svou sestru (mohly jí tehdy být 2-3 roky) do jeslí. Bylo to trauma pro nás oba. Už jen to, že se za ní zavřely mříže jeslí - ano, byly tam mříže - to bylo symbolické. Já šel s divným pocitem do školy, sestra řvala, že to bylo slyšet až ven, a naše matka byla v práci. Mateřská tehdy byla rok, resp. rok byly matky doma, peníze dostávaly kratší domu, detaily nevím. Matka do práce nešla, proto, že by chtěla dělat kariéru, ale prostě proto, že to bylo nařízeno. Což je tak trochu něco, po čem se zde volá. Tak pozor s čím zacházíte, ono to nemusí být tak idilické, jak si to představujete!

-1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr.b | 22. 4. 2021 14:39 | reakce na Martina - 15. 1. 2021 5:52

Kdo vám bude hlídat dítě? To je vaše věc, váš problém. Kdo jiný by se měl starat o hlídání dítět, než jeho rodina. Úplně nechápu moderní stížnosti nad tím, jak to mají matky těžké, když jim stát nezajistí hlídání. Vy byste chtěla své malé dítě dát hlídat do nějakého ústavu? Ale když si tenhle problém vyřešíte, můžete klidně jít pracovat a doma mít kojence. To žádným zákonem zakázáno není.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr.b | 22. 4. 2021 14:33 | reakce na Marie - 14. 1. 2021 22:42

NO jo, ale to je prostě realita, že když má člověk děti, nemá už tolik času na sebe. To se dalo čekat. Nebojte, až budou děti větší, bude možno dělat plno věcí s nima. Pak budou ještě větší a budete mít čas zase jen sami na sebe. A bude se Vám stýskat po chvilkách, kdy byly děti malé. Sami po letech, jako nejkrásnější rodinné období hodntíme s manželkou dobu, kdy bylo dětem 2-5 let. Byť to bylo náročné, ale krásné. Ten čas, kdy vás děti bezmezně milují. Po pubertě už je všechno jinak.

-1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr.b | 22. 4. 2021 14:29 | reakce na Lolla - 15. 1. 2021 12:15

Prosím, co zabraňuje konkrétně matkám jít pracovat dříve? Já si naivně myslím též, že náš systém je skvělý, tím, že dovoluje být s dítětem doma až 4 roky. Třeba v Itálii jsou to pouhé 3 měsíce. To je v něčem lepší?

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr.b | 22. 4. 2021 14:27 | reakce na JITKA - 15. 1. 2021 9:25

Koukám, že Skandinávie je ráj na zemi. Ovšem po krátkém pobytu ve Švédské továrně, která nestíhala dodávky, a přesto v ní panoval klid a pohoda a jediná osmihodinová směna, nechápu z čeho se berou tamní vysoké platy a blahobyt pro všechny. Mohu se zeptat jakou prací se v Norsku živíte? Čistě ze zájmu, je obtížné tam jako cizinec sehnat práci?

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Petr.b | 22. 4. 2021 14:13 | reakce na Taky to znám - 17. 1. 2021 15:58

Nevím, jestli můj názor tady bude někoho zajímat, nejsem matka, a jakkoli se snažím vžít do takové pozice, těžko se mi to plně podaří:-). Ale s vašimi dvěma větami jste uhodila hřebíček na hlavičku! Úplně jsem si vzpomněl, jak jsme se s manželkou rozhodovali mít 1. dítě, z dnešního pohledu jsme byli mladí, z tehdejšího tak akorát. Ale já jsem si jasně uvědomoval, že je na to ten správný čas, protože jsem měl dojem, že je třeba využít trochu mladické nerozvážnosti. Že až bychom byli starší, tak bychom třeba mohli být tak zodpovědní, že bychom se té zodpovědnosti zalekli a děti třeba neměli. A jen smutná realita je, že ve 26 si člověk s mrňousem zablbne podstatně víc a k radosti obou, než třeba ve 43. Nicméně i tato realita jistě přispívá k těm pocitů "vyhoření".
A možná pro zdejší dámy bude trochu překvapením, ale i já osobně - jako otec - mám pocit, že jsem obětoval kariéru rodině. Protože jsem vždy šel raději tam, kde jsem vydělal více peněz, místo toho, abych dělal, co mne baví (mnohem raději). Toho teď celkem lituji, ale zase vím, že jsem dělal co jsem mohl nejvíce pro rodinu. A stejně tak i manželka. Možná to někdy děti ocení, možná ne. Ale rozhodně z nich máme dobrý pocit.
A ještě jedna důležitá věc: Život utíká strašně rychle. Jsme mladí, a najednou člověk zestárne, zdánlivě zničehonic. A v té chvíli nějaká kariéra nemá vůbec žádný význam. Důležité jsou jen dobré vztahy s rodinou. To je to, za čím se člověk může otočit a co mu bude dělat dobrý pocit ze života. K čemu nám budou vzpomínky na to, že jsme byli třeba důležití ředitelé korporací, když naše děti nás nebudou považovat za někoho důležitého pro své životy. Ale je mi jasné, že tohle rodič malých dětí vůbec neřeší. Má jiné starosti.

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Karel Mlynář | 2. 4. 2021 16:09 | reakce na abcd - 14. 1. 2021 22:49

Nemůžu se zbavit dojmu, že váš spor pramení jen z nedorozumění a že byste mohli zjistit, že spolu vlastně souhlasíte, tak to zkuste nepromarnit :-)

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Daniela | 5. 3. 2021 1:39 | reakce na Kristyna - 15. 1. 2021 20:45

To vskutku není.Jsem toho příkladem.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Zu | 3. 3. 2021 21:37 | reakce na Lenka - 14. 1. 2021 8:38

možná by všechno tohle sdílení zkušeností mohlo vést i k tomu, že si budeme vzájemně pomáhat. nefungují prarodiče? co je doplnit kamarádkami? pokud si zvykneme udržovat širší síť vztahů, může to být prospěšné pro všechny. existují dobrovolníci, existují programy pro třetí generaci, tedy náhradní babičky. někdo má něčeho příliš a někdo příliš málo - je dobré si navzájem vyjít vstříc. a když se zajímáme o situaci ostatních dřív, než jsme zoufalí v té vlastní, je pak lehčí najít pomoc - pro sebe nebo někoho druhého.
já patřím do skupiny žen středního věku bez dětí. tak se to přihodilo, ačkoli děti mám velice ráda - a vždycky jsem nabízela matkám kolem sebe hlídání a doteď hlídám.
stačí pochopit, že moje bolest existuje i na druhé straně spektra a když se zkusíme potkat uprostřed, může to všem prospět.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Coto | 9. 2. 2021 22:51 | reakce na Heroin - 17. 1. 2021 9:21

Vice tak akorat diagnostikovanych

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Karolina | 5. 2. 2021 11:47 | reakce na Judita - 16. 1. 2021 7:43

Sama děti nemám, ale to co píšete, ve mně vyvolává úplně skličující pocity. Přeci pořád jsou na prvním místě pocity vaše a váš život, opravdu si ho necháte kazit kvůli dětem? Nedokážu si představit, že by mne práce takhle ubíjela a musela bych v ní zůstat. A ano, možná proto to nakonec dopadne tak, že děti mít nebudu... protože tenhle tlak a obětování vlastního života mi přijde strašně náročný

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Dvořáčková | 3. 2. 2021 18:12 | reakce na Petra - 14. 1. 2021 8:22

Milé dámy, nerada Vám beru iluze - první měsíce sžívání se miminkem a novou životní situací je většinou "brnkačka" proti pubertě. Mám taky děti věkově blízko a tak, i když si dost pamatuju ten stres a nevyspání, když byly malé, jejich pubertu mám v hlavě zahalenou "milosrdnou mlhou". Když se sejdou dohromady existenční nouze, partnerské problémy a problémy se školou, špatnou partou a denodenní komentáře typu: "proč jsem se nemohl narodit komukoli jinému, jste nejhorší rodiče na světě!" a všechno to trvá téměř pár let, divím se, že jsem vůbec přežila. Tehdy mne myšlenka, že jsem děti neměla mít, provázela neustále. Dnes (po 10 letech) se toho většina urovnala, ale ten pocit (a stud za něj) si přesně pamatuju.

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Iveta | 26. 1. 2021 8:39

Já tedy děti mám, nelituji a jsem za ně ráda. Ale myslím, že ženy to mají složité jakkoliv se rozhodnou. Když děti nemají, tak je společnost odsoudí jako sobce, kariéristky a podobně, když děti mají, tak jsou za příživnice minimálně po dobu mateřské. Zkrátka společnosti se nezavděčíme ať děláme cokoliv. Navíc by mělo jít především o to, aby děti vyrůstaly u milujících rodičů. Ne každá žena toho je schopná a přitom to vůbec nemusí být její vina. Zkrátka pokud se žena na mateřství necítí, tak bychom měli její přání respektovat. Pro všechny by to tak bylo lepší. Už takto přelidněná zeměkoule nepotřebuje další neštastné jedince.

+13
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Iva | 25. 1. 2021 21:40

tyjo hodně rozpačité pocity při čtení... já lituji, že zatím dítě nemám a zdá se, že bohužel nikdy mít nebudu... Vím, že je to těžké přežít celé mateřství a výchovu, ale doteď jsem si myslela, že jsou to jen období.. je hrozně smutný, že někteří si dítě přejí a nikdy se jim nepodaří a někteří toho opravdu skutečně litují. Řekla bych vám, at jste za to vděčné, ale ono to tak bývá.. člověk chce přesně to, co nemá.

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Otecko | 19. 1. 2021 8:03

Žijeme v dobe s obrovskymi možnosťami, v dobe veľkej informovanosti,v dobe v ktorej starí rodičia žijú príliš ďaleko na to,aby mohli pomôcť, prípadne musia ešte pracovať,lebo systém im nedovolí užívať si dôchodok a pomáhať s výchovou.Žijeme v dobe ktorá na ľudí kladie obrovské nároky a ktorá núti človeka vynaložít obrovské usilie na to,aby tieto nároky dosiahol.Zároveň každodenne človeka frustruje cez médiá,či už tie klasické,alebo sociálne,kedy ľuďom dáva pocit že nie sú dosť dobrí, keď nedosiahli to čo ostatní,sledujúc,ako sa iní na vonok úspešne prezentujú.Odhliadnuc od matiek,ktoré majú objektívne dôvody mať takéto myšlienky (ťažká životná situácia,malý príjem pri absencii partnera atď.) je na mieste položiť si otázku,či sme ako ľudstvo na správnej ceste,keď sa materstvo a výchova detí dostala do roviny,v ktorej si ženy kladú otázky tohto typu.Bolo by zaujímavé položiť túto tému do inej roviny a pýtať sa žien v pokročílejšom veku,ktoré sa vedome vzdali partnerského života a dobrovoľne sa rozhodli nemať deti,či svoje rozhodnutie s odstupom času neľutujú a dozvedieť sa,aké pocity majú ony...

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Jitka | 17. 1. 2021 22:48

Lituji, že jsem se stala matkou, zavazuje mě to a není to přirozené. O dítě se stará její otec a já mám výčitky. Když se nechci starat neměla jsem dítě mít.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Taky to znám | 17. 1. 2021 15:58

Jsem podnikatelka a miluji svoji práci. Můj syn byl 1.rok nepřítelem určité moji části. Až s odstupem času jsem si musela přiznat, že sebe prostě miluji víc než ho. Vedle práce jsem chtěla být super eko máma, která si nakoupila pratelne plenky a chtěla kojit co nejdéle.

S těma plenama jsem to vydržela asi půl roku. Kojení jsem i přes opakované záněty vydržela dyl než rok. Ale bolest, nepohodlí, spankova deprivace, sociální izolace, narůstající frustrace... obdobi kolem 8.měsíce mám fakt v mlze.

Chtěla bych ale podpořit všechny maminky, co to řeší. Mit dítě je oběť, ale milovat chce čas a to, co si na tu dobu odpirate, to doženete. Dneska má syn skoro 2 roky a i když mi stále chybí můj starý život a někdy z toho padam na hubu, je to super zkušenost, která mě hodně naučila o sobě samotné.

Přiznat si, že jsme sobečtí je hrozné tabu. Ale jde o zachování určitě naší integrity, kterou nám narušuje často partner, spolubydlící nebo dítě. Z tohoto mého osobního poznání je odklad mateřství do úplně vyzralosti možná jedno z nejhorších rozhodnutí. Protože si už o sobě moc myslíme.

+13
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Romča | 17. 1. 2021 11:43 | reakce na Iva - 15. 1. 2021 12:09

Promiňte, ale Váš manžel je vůl, že to tak musím říct. Jestli Vám opravdu vyčítal to, co píšete (že se to doma neblýská a že ostatní matky to v pohodě zvládají), tak je to korunovaný vůl.

+10
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Heroin | 17. 1. 2021 9:21 | reakce na JITKA - 15. 1. 2021 9:25

"Deti maji mene psychickych problemu v dospelosti."

Naopak jich mají více. https://oecdobserver.org/news/fullstory.php/aid/6134/Mental_illness_in_Europe.html

+1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Heroin | 17. 1. 2021 9:17 | reakce na JITKA - 15. 1. 2021 9:25

"Cela spolecnost ma mensi kriminalitu (staci porovnat statistiky)."

Česko je na tom v počtu vražd a krádeží na obyvatele zhruba stejně jako Norsko a podstatně líp než Švédsko, Dánsko a Finsko. Ale chápu, nebudete hanit svého chlebodárce. :-)

-1
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Zuzana | 16. 1. 2021 23:32 | reakce na Anna - 14. 1. 2021 9:33

Asi to není jenom jejich problém, ale dokážu pochopit, že jejich pocity v tomto směru jsou mnohem intenzivnější :-)

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Renča | 16. 1. 2021 17:26 | reakce na Veronika - 15. 1. 2021 0:26

Sama děti nemám a od asi 12ti let říkám, že radši smečku psů. Moje matka děti chtěla, starala se o nás dobře, snažila se. Dnes je mi 33, touha po dětech není, tak se do toho netlačím, ani nenechám tlačit. Důvodů je dost. Ať už výše popsané (podpora státu), ekologické (planeta není nafukovací), přesvědčení, že údělem ženy není mít děti (ač můj otec se mě zeptal od čeho na světě jsem) a v neposlední řadě - vztah k dětem moc nemám, mám ráda klid, ticho a vnímám to tak, že není vůbec lehké být matkou, je to velká zodpovědnost. Ale důvod, proč sem přispívám je ten, že mám tchyni, která se mi díky mému postoji svěřila, že kdyby se rozhodovala dnes, tak by děti neměla. Bylo to pro ni náročné, zvládat děti s nepodporou manžela a s depresí, ač rodině obětovala sama sebe, tak dnes by volila jinak.

+17
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Jana | 16. 1. 2021 14:44

Nelituji, že mám děti, ale lituji, o co mě jako ženu a matku tato patriarchální šovinistická společnost záměrně okrádá. Když pak slyším tu Klausovu křivou a Hermanovu licoměrnou hubu, jak káží o výchově dětí, otvírá se mi vývrtka v kapse.

+40
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lenka | 16. 1. 2021 11:18 | reakce na abcd - 15. 1. 2021 19:02

Už jste tu odsolenou vodu pil?

+2
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Judita | 16. 1. 2021 7:43 | reakce na umfa - 15. 1. 2021 21:08

Přestěhovat se, takhle jednoduše bych to viděla v době "před dětmi". Jenže mám dětem přestěhováním sebrat kamarády a školu, které mají rádi? Mám říct manželovi, že domek, který nám postavil a na kterém se dost nadřel, na kterém máme hypotéku, opustime a začneme od píky? Já jsem prostě svoje štěstí vyměnila za to jejich. Kdybych neměla děti, neváhala bych ani minutu. Vzdělávala bych se, zkoušela bych to jinde... To je právě o čem je tenhle článek, že bez dětí by to bylo jednodušší.

+9
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Jana | 16. 1. 2021 7:06 | reakce na Marie - 14. 1. 2021 22:42

To je moc krásné, že jste partnera nepostavila na vedlejší kolej. Mně ten vztah před dětmi taky chybí, navíc děti mi berou i spoustu emocionální energie. Máme dvojčata kluky čtyři roky. Ale věřím, že to bude lepší. Taky máte ještě malé děti. Až povyrostou, tak si půjdou hrát za kamarádem. Nebo seženete hlídání na večer. A jednou Vás už tolik potřebovat nebudou. Já si třeba říkám každý den, že si tu jejich blízkost musím užít, dokud o to ještě stojí :-) A ráda bych byla součástí jejich vnitřního světa, aby se mohli o někoho opřít, než vyrostou.

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

I. | 15. 1. 2021 22:02 | reakce na I. - 15. 1. 2021 22:01

smyslem života každé ženy*

-5
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

I. | 15. 1. 2021 22:01 | reakce na Kristyna - 15. 1. 2021 20:45

Na té lítosti špatně asi nic není, ale na té situaci je špatně fakt hodně. Dítě není nevhodný dárek, který lze kdykoliv vrátit. Je to bytost, kterou absence lásky dost drsně poznamená.

Ač naprosto souhlasím s přístupem, že o tehle věcech by se mělo veřejně mluvit a rodiče (nejen matky) by měly mít možnost to kdykoliv probrat třeba s terapeutem, bagatelizovat tu situaci je druhé zlo. Matka udělala třebas špatnou volbu, ale dítě nemělo volbu vůbec žádnou.

Dítě nemusí být smyslem života každé matky, ale pokud si ho již rozhodne pořídit, tak by do určité míry mělo být smyslem života každé matky (a otce).

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu


Zobrazit další