Petr C. | 1. 9. 2020 | 16:24

No jo, to chce se v ložnici zamykat - ale kdo má kvůli zamykání vylézat z objetí toho druhého, že? Navíc to řeší jenom půlku problému - aby nás děti nepřistihly - přetrhnou nám to zpravidla tak jako tak, protože se většinou něčeho dožadují.
Lepší je děti předem něčím zajímavým zaměstnat, nebo motivovat k tomu, aby šly ven.

Taky to chce moc to nenatahovat - za ty léta se už známe a víme, co na toho druhého platí. Mnohokrát se nám už stalo, že sotva jsme skončili a stulili se k sobě pod deku, abychom si vychutnali tu závěrečnou fázi, dobývaly se na nás děti, které něco nutně potřebovaly.

Nám naštěstí všechny děti jako malé spaly tvrdě, tak se nebudily, když jsme provozovali činnosti, které by potenciálně mohly vést k početí mladšího sourozence.

Co se těhotenství týká, dá se to i v poslední fázi - zezadu na boku nebo na koně.
Po porodu jsme na to zase najeli po cca osmi týdnech, už si přesně nepamatuju, je to už pár let.

Michal | 1. 9. 2020 | 15:44

Naprosto s článkem souhlasím. Jenže problém má pokračování - ony děti trochu povyrostou, pak povyrostou víc a najednou zjistíte, když máte doma "koťátka" ve věku 15 až 18 a víc let, že soukromí není žádné. Neexistuje žádné "už usnuli" nebo "teď si hrají sami". Ještě dlouho po půlnoci se domem náhodně plouží temné postavy "na záchod", "od kamaráda", "tati můžeš mi dát dvě stovky", "ahoj mami - to je Pavel" nebo v půli noci do vaší ložnice bez zaklepání vpadne totálně psychicky rozsekaná troska s nějakým naprosto neodkladným bolením srdíčka a potřebuje se někomu vybrečet na rameni...
Na ta malá koťátka co se v noci často budí a po nedělním obědě spí jenom krátce rád vzpomínám :-)

Denisa | 1. 9. 2020 | 12:31

Super článek na důležitý téma. Akorát ten anglicismus "mít sex" je hrozný. Čím to ale nahradit, aby to bylo krátký a použitelný?