Diskuze k článku:

Nemá cenu čas promrhat. Přání si plňme hned, radí pracovnice hospicu

Váš komentář:

* Povinné položky
Redakce si vyhrazuje právo mazat příspěvky, které podle jejího názoru závažně porušují obecná pravidla slušného chování, jsou vulgární nebo útočí neférově na další diskutující. A samozřejmě mažeme spam.

Příspěvek s nejvíce kladnými hlasy

Lucie | 5. 2. 2020 | 10:21

Myslím, že je jedno, kdo o tématu hovoří, ale hlavní je, že se o tom mluví. Měla jsem maminku v roce 2012 posledních 19 dní v Hospicu při rakovině mozku, glioblastomu IV. Díky péči v hospicu jsem s ní mohla být až do konce, byla čisťounká, bez bolesti s lidmi, které milovala. Není nic víc. Děkuji za to, co děláte a obdivuji kžadého jednoho z Vás.

+114
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Všech 8 komentářů v diskuzi

Irena | 6. 2. 2020 | 15:40

Naše rodina má konkrétně s Cestou domů velmi čerstvou zkušenost, je to pár dní, kdy jen díky nim mohl náš dědeček dle svého přání zemřít v klidu doma, mohli jsme mu tišit bolesti, mohli jsme být s ním, mohl být umytý, učesaný a do poslední chvíle se aspoň trochu cítit jako člověk a ne jako kus masa ležícího v nemocnici, kde jim jen překážel a podle toho tam s ním bylo zacházeno (hygiena strašná, o příjmu potravy či alespoň tekutin nemluvě, tišící prostředky na bolest, jen když se ozvalo příbuzenstvo na návštěvě atd.). Především ale konečně někdo dokázal pomoci s těmi strašnými bolestmi, kterými předtím trpěl a k nimž se nám vždy v nemocnici dostalo jen odpovědi "my o tom víme". To bylo i pro nás v rodině obrovské povzbuzení. Najednou existovala cesta, jak mu ulevit. Navíc nás Dámy mobilního hospicu Cesty domů dokázaly vším tak pěkně provést, že i my jsme to zvládly. Dokázaly jsme se o dědečka starat a pomáhat mu, přestože do té doby jsme si to nesvedly ani představit. A najednou to šlo skoro samo. Vše krásně připraveno, vysvětleno, v nejhorším případě "sestřička na telefonu" pro pocit jistoty- opravdu všem obrovské díky. Dodali nám odhodlání, sílu a schopnosti to všechno zvládnout a zpříjemnit dědovi jeho obcházení jak nejlépe to jen šlo.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Irena | 5. 2. 2020 | 17:05

moje mamka měla ten samý nádor..Dva roky utrpení.Přehodnotila jsem celý život.Ted pracuji u Charity jako pečovatelka,není to sice práce jako v hospicu,ale také pomáháme lidem...

+3
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Helena | 5. 2. 2020 | 12:15

Práce určitě velmi náročná, ale smysluplná. Držím vám všem palce … smekám před vámi holky zlaté.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Daniela | 5. 2. 2020 | 11:54

Nám velmi pomohl olomoucký hospic Nejste sami. Je to půl roku, co mi zemřela maminka na rakovinu, a jen díky nim jsme ji mohli mít do poslední chvíle doma. Je to náročná a velmi smysluplná práce, obdivuji je všechny a strašně moc jim děkuji!

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Lucie | 5. 2. 2020 | 10:21

Myslím, že je jedno, kdo o tématu hovoří, ale hlavní je, že se o tom mluví. Měla jsem maminku v roce 2012 posledních 19 dní v Hospicu při rakovině mozku, glioblastomu IV. Díky péči v hospicu jsem s ní mohla být až do konce, byla čisťounká, bez bolesti s lidmi, které milovala. Není nic víc. Děkuji za to, co děláte a obdivuji kžadého jednoho z Vás.

+114
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Irena | 5. 2. 2020 | 13:28 | reakce na Lucie - 5. 2. 2020 10:21

Souhlasím s paní Lucií. Děkuji všem za práci, kterou děláte. Velmi potřebné, obdivuhodné.

+4
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu

Lenka | 5. 2. 2020 | 08:54

V CR existuji I jine hospici, stale cteme jen o Ceste domu.

0
Reagovat | Citovat | Nahlásit

Klára | 5. 2. 2020 | 09:52 | reakce na Lenka - 5. 2. 2020 08:54

Je nejvýraznější, možná má aktivního člověka na PR, který o tématu mluví a do médií nabízí odborníky.... nebo se novinář obrátí na tu nejznámější firmu... to není špatně

+6
Reagovat | Citovat | Nahlásit
Zobrazit komentovanou zprávu